
Když se chartista
Jiří Gruntorád spolu s dalšími rozhodl držet
hladovku za
zvýšení důchodů disidentům, tak na jisté poradě PČR v Olomouci padla poznámka s tím, že: "Nebýt chartistů, tak bychom Hučína nikdy z BIS sami nedostali a také bychom ho už vůbec ani nedostali do vyšetřovací vazby".
Určitě to nebylo míněno na celou
Chartu 77 a její smysl.
Já bych toto tvrzení spíše upřesnil na chartisty
Petra Uhla,
Jana Prince,
Květoslavu Princovou,
Františka Stárka - Čuňase,
Františka Bublana,
Jana Schneidera,
Jaroslava Jíru,
Jaroslava Baštu,
Tomáše Hradílka a další, kteří se zasadili o mé odstranění z
BIS a následné zatčení. Jejich úmyslem bylo za každou cenu se udržet ve svých pozicích a nějaký
vyšší princip mravní je naprosto nezajímal.
Upozorňuji, že se tak stalo za vlády ČSSD pod vedením
Miloše Zemana.
Je tedy dle mého názoru některé okolnosti kolem signatářů Charty 77 pojmenovat, samozřejmě za předpokladu, že s vaničkou nevylijeme i dítě. Oddělit zrno od plev je zde namístě a to především v souvislosti s
problematikou, která je dnes
vysoce aktuální a kterou jsem jako důstojník BIS téměř 10 let rozpracovával.
Vladimír Hučín