Domů

Chronologie střetů Vladimíra Hučína s komunismem a postkomunismem

Chronologie střetů Vladimíra Hučína s komunismem a postkomunismem
Pridat.euVladimír Hučín 26.září 2014 při přebírání ocenění účastníka třetího-protikomunistického odboje. Foto Martin Vadas. Autor: KAN, 2007. Sestaveno z veřejně dostupných informací Vladimír Hučín se narodil 25. května 1952 ve Zlíně, ale vyrůstal už v Přerově. Otec, přesvědčením národní socialista, pracoval jako vedoucí konstruktér v podniku Meopta[1]. Rodina často poslouchala zahraniční rozhlas, nikdo ale nebyl režimem přímo perzekvován. Naopak, matka byla učitelkou, členkou KSČ a stala se ředitelkou školy. Na základní škole byly Hučínovými nejoblíbenějšími předměty chemie a biologie. Kvůli tomu, že rodina po roce 1968 odjela nakrátko do zahraničí, se nedostal na střední školu a musel jít do učení na jemného mechanika v přerovské Meoptě. Začátkem sedmdesátých let byl typickým příslušníkem mladé generace - nadával na Rusy i komunisty. 1971 květen - V r. 1971 byl Vladimír Hučín obviněn a odsouzen za narušení slavnostní schůze k 50. výročí založení KSČ[2]. Za tento trestný čin byl podle § 202 – výtržnictví odsouzen k 10 měsícům nápravného opatření se srážkou 10% ze mzdy. K tomuto obvinění a odsouzení došlo tak, že v den oslav 50. výročí založení KSČ šel V. Hučín spolu s kamarádem kolem restaurace a kulturního střediska známém v Přerově pod názvem "Komuna"[3]. V. Hučín si do této restaurace šel koupit kofolu. V té době měl V. Hučín dlouhé vlasy a tričko s anglickým nápisem Led Zeppelin[4]. V restauraci přítomní a podnapilí členové Lidových milicí[5], KSČ, zástupci armády SSSR z Libavé[6] a další když viděli V. Hučína, tak jej okamžitě napadli s tím, že ho ostříhají a že tričko s anglickým nápisem musí okamžitě sundat. V. Hučín se proti útokům slovně bránil, ale byl poté sražen přesilou komunistů k zemi a dovlečen na WC, kde do něj kopali, tloukli hlavou o WC, strhli mu tričko, rozbili hodinky apod. Když byl V. Hučín očividně zraněn, krvácel z nosu a úst v důsledku zranění a upadal do bezvědomí, tak byl vyhozen před restauraci. Hučín poté informoval své kamarády, kteří navrhli, aby se komunisté za incident omluvili a Hučínovi zaplatili škodu a zranění. V důsledku toho se mezi Hučínovými kamarády a komunisty rozpoutal nejprve slovní a poté i fyzický konflikt. V pozdních večerních hodinách se záležitostí začala zabývat StB Přerov. Hučín byl StB zadržen spolu se svými kamarády a následující den obviněn z pobuřování, hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele a z výtržnictví. Následným vyšetřováním nebylo prokázáno, že V. Hučín do restaurace vstoupil za tím účelem, aby narušil významnou slavnostní schůzi KSČ. Obvinění z výtržnictví však bylo potvrzeno s tím, že V. Hučín musel vědět, že svým zevnějškem (dlouhé vlasy a tričko s anglickým nápisem) pobouří vyznamenané představitele KSČ a další účastníky slavnostního shromáždění. 1971, 6. IX. - Celou záležitost dne 6.9. 1971 u Okr. soudu v Přerově soudil prom. právník Jaroslav Filipský, který v 70. letech prováděl v Přerově několik dalších politických procesů např. ve věci trestních činů § 100[7]. Na činnost tohoto soudce bylo opakovaně upozorňováno a přesto tento soudce nadále soudí u Okresního soudu v Olomouci. V důsledku tohoto odsouzení[8] musel V. Hučín odejít z n.p. Meopta (odmítl vstup do SSM[9]) a poté také ze střední školy. Následovaly časté výslechy na StB[10] Přerov. V. Hučín poté pracoval v pohřebnictví, v geodézii jako figurant a poté jako pomocný dělník v ČSAD[11]. 1972 - Od svého prvního odsouzení v r.1971 byl V. Hučín předmětem zájmů StB. Hučín je například stíhán za to, že v září 1972 píchl pod kůži petrolejovou injekci kamarádovi Milanu Jirků, aby dostal neschopenku. Hučín vše popřel a jeho stíhání bylo po dvou měsících zastaveno. Podle Hučína šlo o provokaci StB proti jeho osobě. Jirků dostal rok nepodmíněně, protože píchl petrolej jinému z kamarádů a nakonec se přiznal. 1972-3 - Po odsouzení v r. 1971 se V. Hučín začal vážně zabývat myšlenkou na založení protikomunistické odbojové skupiny. Do r. 1973 V. Hučín úspěšně prováděl nejprve letákové aktivity a od r. 1973 již prováděl útoky na symboliku KSČ a symboliku oslavující spojenecké svazky se SSSR. Tyto akce již byly konány za pomocí výbušnin a tzv. nedovoleného ozbrojování. 1974 - do party "Hučínových protikomunistických odbojářů" se vetřel Antonín Mikeš[12], neúspěšný agent rozvědky, který byl přenechán okresní StB v Přerově. Tomu se prý Hučín svěřil s plánem napadnout slzným plynem koncert Deana Reeda na přerovském zimním stadiónu - následovalo zatčení a domovní prohlídka, při které našla policie pistoli. 1974 – V. Hučín útočí zápalnými náložemi na komunistické transparenty oslavující spojenectví se SSSR (přes 40 útoků – přes 30 zničených transparentů). 1976 - 12. X. – domovní prohlídka[13] v domku Vladimíra Hučína 1976, 12.X. - Dne 12.10.1976 krátce před volbami byl Vladimír Hučín na základě vykonstruovaného svědectví agenta StB – KGB zatčen StB Ostrava a obviněn z ozbrojeného útoku na tyto volby a z pokusu o atentát na Deana Reeda[14]. Po téměř 8 měsících vazby na StB Ostrava byl Vladimír Hučín u Okresního soudu v Přerově odsouzen k 9 měsícům nepodmíněně za nedovolené ozbrojování § 185. Původní a mimořádně závažná obvinění se ani po velmi tvrdých výsleších na StB Ostrava neprokázala. V té době byl V. Hučínovi přidělen (jako vyšetřovatel?) JUDr. Jaroslav Novák (otec pozdějšího ministra spravedlnosti[15]), který se v průběhu vyšetřování pokoušel V. Hučína přesvědčit k tomu, aby se přiznal k protikomunistické činnosti. V průběhu vazebního vyšetřování začal s StB spolupracovat proti V. Hučínovi jeden z jeho spoluobviněných Vlastimil Švéda. K tomuto trestu byl dále připojen trest 9 měsíců s 2,5-letou podmínkou. 1977, 25. II. – další domovní prohlídka u Vladimíra Hučína 1977, 17.V. – výsledky domovní prohlídky vedly k obvinění, které řešil JUDr. Jaroslav Malátek u Okr.soudu v Přerově jako tr. čin nedovoleného ozbrojování § 185. Soudce JUDr. J. Malátek rozhodl, že téměř 8-měsíční vazební vyšetřování je dostačujícím trestem. Proti tomuto rozsudku se odvolal okresní prokurátor v Přerově a věc byla řešena u Krajského soudu v Ostravě, kde byl trest zvýšen na 9 měsíců nepodmíněně. Zbývalo tedy "odsedět" něco přes jeden měsíc. Po žádosti matky a otce V. Hučína (v důsledku vážné nemoci otce) bylo od odpykání zbytku trestu upuštěno a tento trest byl soudkyní Okresního soudu v Přerově JUDr. Emilií Richterovou (po dohodě) s StB podmíněně odložen na 2,5 roku zkušební doby. Toto odložení zbytku trestu se však ukázalo jako účelová operativní akce StB, neboť V. Hučín se tak stal mimořádně sledovaným objektem zájmu StB a jejich zpravodajských aktivit. 1977, 7. XI. – Ani po dalším odsouzení v r.1977 se V. Hučín nepřestal aktivizovat v protikomunistickém odboji. Dýmovnice odpálené v koších na odpadky narušily oslavu 60. výročí VŘSR[16] - hudebníci se rozkašlali, takže museli přerušit hraní Internacionály[17]. 1982 (květen) - Hučín získává kulovnici - poslal kamaráda Ladislava Brázdu, aby pro něj v domku Hučínova tchána, myslivce z Brodku u Přerova, ukradl kulovnici ráže 7,62 mm, se kterou chtěl ostřelovat nově odhalenou sochu Klementa Gottwalda na přerovském náměstí. 1982 (listopad) - v úmyslu "rozkrýt agenta StB a KGB[18]", navedl Hučín svého kamaráda Ladislava Brázdu, aby odpálil před domem Mikeše 200 gramů permonexu[19]. Den poté Brázdu s Hučínem sebrala policie a při domovní prohlídce našla v úkrytu zbraně. K velké radosti místní StB se našla i tiskárnička, na níž Hučín začátkem sedmdesátých let tiskl letáky s heslem "Pryč se sovětskou okupací". Estébáci si tak mohli udělat čárku za odhalený protistátní delikt a Hučínovi to přineslo obvinění z krádeže, nedovoleného ozbrojování, poškozování cizí věci a pobuřování dva a půl roku vězení. (podle článku v Reflexu č.37/2004) 1983, 2. XII. – Hučín je zatčen StB a následně vyšetřován ve vazbě na StB v Ostravě 1984, 7.VI. - U Okresního soudu v Přerově je dále projednávána činnost V. Hučína, za kterou byl dne 2.12.1983 zatčen StB a po vazebním vyšetřování na StB v Ostravě odsouzen Okresním soudem v Přerově (JUDr. Zdeněk Pupík) na 2,5 roku nepodmíněně do vězení II. nápravné skupiny za to, že: - v r. 1973-74 v Přerově rozšiřoval letáky s protisovětskými hesly "Pryč se sovětskou diktaturou" - § 104 hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele. - od r.1977 prokazatelně vícekrát z nepřátelství k socialistickému státnímu zřízení před více osobami se vulgárně vyjadřoval o společenském státním zřízení a slovně napadal členy Národní fronty[20] - § 100 pobuřování. - od r. 1978 si opatřil pistoli a kulovnici a jinému opatřil pistoli - § 185 nedovolené ozbrojování - začátkem května 1982 zorganizoval krádež kulovnice – §185 (zbraň byla určena k likvidaci sochy K. Gottwalda[21]) - koncem listopadu r. 1982 vyrobil výbušninu a zorganizoval výbuch v rodinném domku Antonína Mikeše (agenta StB-KGB) - § 257 poškozování cizí věci. 1984-86 - Po odvolání V. Hučína ke Krajskému soudu v Ostravě byl trest potvrzen krajskou soudkyní JUDr. Ludmilou Svatošovou[22]. V průběhu tohoto výkonu trestu, kdy byl zařazen do nejtěžší skupiny, byl V. Hučín krátce před propuštěním odsouzen Okresním soudem v Liberci k ochrannému dohledu na 2 roky za to, že v průběhu trestu setrvával na svých protisocialistických názorech a nejevil známky nápravy. 1985 - v bytě V. Švédy explodovala výbušnina, která V. Švédu vážně zranila a způsobila v bytě škody za asi 80 tisíc Kčs. Tuto akci po dohodě s V. Švédou se StB pokoušela svalit na V. Hučína. Z materiálů StB bylo později zjištěno, že V. Švéda ve svém bytě tuto výbušninu přechovával a ta mu jeho vlastní neopatrností explodovala. Celou tuto záležitost kryla StB tak jako jiné podobné aktivity. 1986, 2. VI. – V. Hučín je propuštěn z výkonu trestu. 1986-89 - Po propuštění byl V. Hučín nejméně 2 krát za týden předvoláván na SNB[23] – StB ke kontrolním pohovorům jako signatář Charty 77[24] a HOS[25]. Ve dnech politických výročích jako např. 25. únor[26], 21. srpen[27], 1. máj[28] apod. byl V. Hučín zadržován StB na 24 až 48 hod. Při tomto zadržování V. Hučína docházelo ze strany SNB k fyzickým útokům a k zraněním. Toto se dělo až do 17. listopadu 1989[29]. 1987 – Hučín podpisuje Chartu77 1989, 4.XII - Ve věci občasného zadržování V. Hučína ze strany SNB – StB v letech 1986-89 byl podán podnět na Krajskou prokuraturu v Ostravě. 1990 – Hučín se stává členem prověrkových komisí příslušníků SNB. Také zakládá místní pobočku Konfederace politických vězňů (v Přerově). 1990, 4.VII. - Dne 4.7.1990 byl V. Hučín okresním prokurátorem v Přerově JUDr. Karlem Veverkou informován o zahájení rehabilitačního řízení. Následovala řada výslechů na prokuratuře v Přerově a v Ostravě. 1990, 14.VIII. - Dne 14.8.1990 bylo u Okr. soudu v Přerově (JUDr. Tomáš Vrána – člen KSČ) usnesením rozhodnuto, že se zrušuje pouze odsouzení za trestné činy pobuřování a za hanobení světové socialistické soustavy a jeho představitele. Odsouzení za ostatní trestné činy zůstalo nadále v platnosti. Tímto usnesením byl V. Hučínovi snížen původní trest na 20 měsíců. Poté proběhlo několik jednání s cílem dosáhnout obnovy procesu. Tyto aktivity byly státním zastupitelstvím zamítány. 1990 - V. Hučín byl v Přerově v r. 1990 zvolen jako soudce "přísedící" 1991 (září) – Vladimír Hučín je přijat k práci v tajné službě na základě doporučení přerovské pobočky KPV[30] a KAN[31]. Stává se úředníkem FBIS[32] v úřadovně Olomouc. Dostal hodnost rotmistra a začal se specializovat na levicový extremismus. 1991, 29. X. - Dne 29.10.1991 generální prokurátor JUDr. Ladislav Polách podal ve prospěch V. Hučína u Nejvyššího soudu ČR[33] stížnost pro porušení zákona při odsouzení Hučína v r.1977. 1993, 30. VII. - Dne 30.7.1993 Vrchní soud v Praze rozhodl, že v tomto odsouzení (z května 1977) byl porušen zákon a že trest byl nepřiměřený v důsledku aktivit StB. Věc byla následně přidělena soudkyni Okresního soudu v Přerově JUDr. Květoslavě Krylové. Tato soudkyně se však sama pro možnou podjatost z jednání vyloučila (soudkyně se tohoto případu v podstatě obávala). Proti tomuto postupu JUDr. K. Krylové podal V. Hučín stížnost, která však byla soudcem Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jaroslavem Hudečkem (bývalým vojenským prokurátorem, členem KSČ) zamítnuta. 1995, 26. IX. - u Okresního soudu v Olomouci (do Olomouce byl případ předán z toho důvodu, že V. Hučín byl v Přerově v r. 1990 zvolen jako soudce "přísedící") proběhlo jednání ve věci žádosti o rehabilitaci zbytkových trestů. Soudce Okresního soudu v Olomouci JUDr. Jiří Straňák zbývající trestné činy rehabilitoval podle zákona č.119/90 Sb. a trestní stíhání za tyto činy zastavil. Dne 27.9.1995 proti rehabilitaci podal státní zástupce JUDr. Vlastimil Dostál stížnost. 1996, 8. I. - Dne 8.1.1996 o stížnosti státního zástupce JUDr. Dostála rozhodoval Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc s tím, že Okresní soud v Olomouci o věci musí jednat znovu a to mimo jiné i z toho důvodu, že nebyla řádně dodržena lhůta ve věci obhájce (vyloženě účelové jednání Krajského soudu v Ostravě). Věc zkomplikovala ta skutečnost, že obhájce JUDr. Jaroslav Pálka asi hodinu před jednáním zemřel. 1996, 12. III. - Dne 12.3.1996 soudce Okr. soud v Přerově JUDr. Pavel Beneš rozhodl o rehabilitaci V. Hučína v celém rozsahu podle Zákona č. 198/93. Ve svém písemném usnesení JUDr. P. Beneš dokonce vyzdvihl občanskou statečnost V. Hučína v tehdejší době. Proti tomuto usnesení – rehabilitaci však státní zástupce JUDr. Karel Studený (osoba s přátelskými kontakty na bývalé příslušníky a agenty StB) podal stížnost a Krajský soud – JUDr. Svatopluk Pecha (bývalý velmi aktivní člen KSČ) věc vrátil k novému projednání. Do věci se vložil bývalý ředitel BIS Stanislav Devátý[34] prostřednictvím inspekce BIS s tím, že státní zástupce JUDr. K. Studený účelově odmítá stíhat bývalé příslušníky StB a to bývalého náčelníka StB Zdeňka Blahetu a dalšího důstojníka StB Františka Ondráše (oba byli na základě důkazů v r. 1996 nakonec podmíněně odsouzeni za křivé svědectví ve věci agenta StB Antonína Mikeše, který byl StB v letech 1974-1984 úkolován na V. Hučína. Toto odsouzení bývalých příslušníků StB se tehdejší vedoucí Okresního státního zastupitelství v Přerově JUDr. Petr Kovanda, bývalý vojenský prokurátor – člen KSČ, snažil utajit před novináři!) 1996, 27. IX. - soudce Okr. soudu v Přerově JUDr. P. Beneš věc rehabilitoval podle zákona č.198/93 Sb. a státní zástupce Mgr. Radim Obst (osoba s přátelskými kontakty na bývalého náčelníka StB Z. Blahetu) se opět odvolal. V těchto záležitostech byl V. Hučínovi Okresním soudem v Přerově přidělen jako advokát JUDr. Gustav Zachar. Tento advokát se případu velmi obával – nechtěl V. Hučína v této věci zastupovat a to především proto, že byl V. Hučínem usvědčen ze spolupráce s StB z 80. let. V daném případě se jednalo o činnost, která přímo souvisela s protikomunistickou činností V. Hučína v 80. letech (JUDr. Gustav Zachar dne 12.5. 1999 spáchal sebevraždu). 1997, 26. II. - soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. Svatopluk Pecha pobočka Olomouc potvrdil stížnost státního zástupce a rehabilitaci z 27.9.96 opět zamítl. 1997, 27. III. - Dne 27.3.1997 bylo ministryni spravedlnosti JUDr. Vlastě Parkanové[35] zaslána žádost ve věci podnětu stížnosti pro porušení zákona. Ministryně Vlasta Parkanová celou věc protahovala. 1997, 12. VIII. - ve věci stížnosti Dr. Dostála soudce Okresního soudu v Olomouci JUDr. Jiří Straňák ve svém usnesení rozhodl, že se trestní stíhání za zbývající trestné činy zastavuje a tím byl V. Hučín rehabilitován. Proti tomuto usnesení však podal stížnost státní zástupce Mgr. Ladislav Prouza (bývalý člen KSČ a pracovník generální prokuratury). 1998, 22. II. - Dne 22.2.1998 byla v této věci ministryni spravedlnosti JUDr. Vlastě Parkanové podána stížnost pro porušení zákona při zamítnutí Hučínovy rehabilitace (k odsouzení z roku 1984).. 1998, 18. III. - Dne 18.3.1998 o stížnosti Mgr. Prouzy rozhodoval JUDr. Čestmír Duda - Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc. JUDr. Čestmír Duda[36] (bývalý předseda stranické organizace KSČ) potvrdil stížnost státního zástupce a rehabilitaci zamítl. 1998, 20. VI. - Dne 20.6.1998 se ministryně spravedlnosti za podivných okolností vyjádřila s tím, že věc odkládá (!). Po této situaci, kdy byla přetažena v důsledku nečinnosti ministryně JUDr. Vlasty Parkanové lhůta 60 dnů pak Ústavní soud byl dne 8.3.1999 nucen věc odmítnout právě pro nedodržení této lhůty. 1998, 20. VII. - Dne 20.7.1998 bylo ministerstvem spravedlnosti v podstatě oznámeno, že věc nelze rehabilitovat. Věc byla dále projednávána na Ústavním soudu, který dne 3.3.1999 rozhodl, že se věc odkládá a to z toho důvodu, že nebyla dodržena lhůta podání t.j. 60 dnů. Zde je opět nutno vidět "zásluhu" JUDr. Vlasty Parkanové, která stále celou záležitost protahovala a tím byla "přetažena" lhůta k podání k Ústavnímu soudu. 1999, 3. II. - Odsouzení V.Hučína z r. 1971 bylo dne 3.2.1999 u Okr. soudu v Přerově rehabilitováno podle zákona č.198/93 Sb. Tato rehabilitace nabyla ihned právní moci. Proti rehabilitaci u Okr. soudu v Přerově opakovaně demonstrovali členové extrémistických levicových organizací v čele s bývalým důstojníkem StB Ludvíkem Zifčákem[37]. V průběhu této rehabilitace předložil V. Hučín u soudu řadu důkazů svědčících o provázanosti bývalé komunistické justice, prokuratury a policie se současnou postkomunistickou justicí, policií a státním zastupitelstvím. V daném případě se jednalo o písemnosti z archivů StB, Lidové milice a další, které V. Hučín v několika případech zachránil za dramatických okolností krátce po 17. listopadu 1989 před spálením. Tyto dokumenty[38] se mimo jiné staly předmětem zájmu bezpečnostních složek, které zřejmě na politickou objednávku ČSSD a KSČM poté organizovaly propuštění V. Hučína z BIS a jeho následné zatčení se záměrem udělat z něj teroristu a pachatele několika bombových útoků v Přerově a Olomouci. 1999, 3. III. Věc byla dále projednávána na Ústavním soudu, který dne 3.3.1999 rozhodl, že se věc odkládá a to z toho důvodu, že nebyla dodržena lhůta podání t.j. 60 dnů. Zde je opět nutno vidět "zásluhu" JUDr. Vlasty Parkanové, která stále celou záležitost protahovala a tím byla "přetažena" lhůta k podání k Ústavnímu soudu. 1999, 12. III. – při výbuchu v Přerově přímo na policejní služebně při manipulaci policistů s třaskavinou (nalezenou prý "při náhodné prohlídce opuštěného domu"[39]) bez přítomnosti pyrotechnika byl zabit policista Stanislav Podepřel a několik policistů bylo zraněno. 1999, 12. V. – advokát JUDr. Gustav Zachar spáchal sebevraždu 1999, 2. VII. – do funkce ředitele BIS nastupuje Jiří Růžek[40] 1999 (prosinec) – výbuch nálože na parapetu přerovské pobočky KPV[41] 2000 (jaro) - řediteli olomoucké expozitury BIS Petru Částečkovi[42] je odebráno osvědčení pro práci s utajovanými skutečnostmi. Na místo šéfa olomoucké pobočky byl jmenován Jan Princ, který už dříve požadoval na Hučínovi, aby přestal být členem Konfederace politických vězňů (KPV). 2000, 8. IV. - V reakci na akci "30 pomocníků majora Zemana v okrese Přerov" na nástěnce přerovského KANu podala Sjednocená fronta (SF), kterou tvoří Hnutí za samosprávnou Moravu a Slezsko, Komunistická strana Československa, Komunistické hnutí Československa, Moravské a Slezské informační centrum, Hnutí korporativistické demokracie, Sdružení bezpečné ulice a Komunistická mládež Československa Ministerstvu vnitra ČR podnět ke zrušení pravicových seskupení Klub angažovaných nestraníků (KAN), Konfederace politických vězňů (KPV) a Klub Milady Horákové (KMH). Zároveň vyzvala ke shromáždění v sobotu 8. dubna na náměstí Přerovského povstání v Přerově, které má vyjádřit nesouhlas s činností zmíněných seskupení. Akce se zúčastnilo 11 levičáků reprezentujících 6 subjektů sdružených v SF. 2000 (léto) - v druhé polovině roku 2000, po nástupu plk. J. Prince (osoba jednající v minulosti ve prospěch StB, tzv. vlivová osoba), byly zastaveny zpravodajské operace na problematice antisemitismu (svazek s krycím názvem Lípa č. I-00070) a operace týkající se společných aktivit krajní levice se zástupci Lýbie, Iráku, Íránu, Palestiny a Sýrie. 2000, 22. VIII. -Dne 22.8.2000 byla podána žádost o obnovu procesu s tím, že byly získány nové důkazy o aktivitách StB v této věci - tedy byly zjištěny nové skutečnosti. 2000, 29. VIII. - výbuch Zifčákova automobilu v Bruntále[43] přímo před jeho bydlištěm. 2000 - zastavila státní zástupkyně stíhání estébáků Vladimíra Zusky a Jana Úlehly s tím, že "nezpůsobili zvlášť závažný následek" brutálním bitím při výsleších V. Hučína, a vše je tudíž promlčeno. 2000, 18. IX. - bylo zahájeno veřejné zasedání u Okr.soudu v Přerově ve věci obnovy procesu (v němž byl Hučín v r.1977 odsouzen). 2000, 25.IX. a 4. XII. - se podařilo dosáhnout projednávání žádosti ve věci obnovy, neboť byly zjištěny nové skutečnosti jako např. dokumenty StB svědčící o aktivitách StB proti V.Hučínovi. Věc byla přidělena soudci Okresního soudu v Přerově JUDr. Jiřímu Malátkovi.[44] 2000 (závěr roku) - Z rozkazu vydaného v závěru roku 2000 byl ukončen svazek Silon č. 001125. V tomto svazku byly soustředěny informace o pronikání komunistů do státní správy, především do policie a justice. 2001, 3. I. - mělo se konat další jednání ve věci obnovy, ale soudce JUDr. J. Malátek se před tímto jednáním zhroutil a byl s podezřením na infarkt přepraven vrtulníkem do nemocnice u Sv. Kateřiny v Brně. Tato zdravotní indispozice s největší pravděpodobností souvisela s případem V. Hučína. V této době byl totiž dekonspirací ohrožen Vlastimil Švéda, který byl proti V. Hučínovi od r. 1977 využíván StB pod krycím jménem Slávek.[45] 2001, 4. I. - Dne 4.1.2001 bylo V. Hučínovi v BIS bez udání důvodů odebráno osvědčení ke styku s utajovanými skutečnostmi[46] a následně byl V. Hučín z BIS (po téměř 10 letech) propuštěn s 2-měsíční výpovědní lhůtou bez nároku na tzv. odchodné. 2001 (leden) - na Hučína je ze strany nadřízených stupňován tlak, aby odevzdal do jemu podezřelých rukou materiály odhalující jeho informátory[47]. 2001, 4. II. – neobjasněný noční výbuch v Přerově 2001, 16. II. - V. Hučín byl s okamžitou platností z BIS propuštěn a to bez ohledu na 2-měsíční výpovědní lhůtu. 2001, 16. II. – Nátlak ze strany nadřízených se projevuje i na Hučínově zdraví, které mu podlomili již komunističtí žalářníci. Lékař jej chce okamžitě nechat hospitalizovat, Hučín odmítá s odvoláním na problémy v zaměstnání. Hučín je uznán neschopným práce (neschopenku vystavil MUDr. Jan Chmelař) na diagnózu I.10 (vysoký krevní tlak) 2001, 19. II. - Dne 19.2.2001 byla soudcem Okresního soudu v Přerově JUDr. J. Malátkem povolena obnova procesu. Další jednání se mělo konat dne 15.3.2001. 2001, 24. II. – na 20. mimořádném sjezdu KSČ v Bruntále zaznělo prohlášení, že Hučín bude do několika dnů zatčen 2001, 6. III. - Ráno 6.3.2001 využívá inspekce BIS nepřítomnosti lékaře v ordinaci a nátlakem přinutí zdravotní sestru vydat Hučínovu zdravotní dokumentaci. 2001, 7. III. - – na cestě k svému ošetřujícímu lékaři je nemocný Hučín zadržen policisty a zatčen a vězněn. Týž den v 17:30 přijíždí k domu, v němž bydlí Vladimír Hučín s rodinou postupně sedmnáct policejních vozů, z toho tři nákladní. Vyčerpávající a arogantní domovní prohlídka trvá až do 7:15 následujícího dne. Policisté odjíždějí s hubeným úlovkem. Dvě malorážky, které nepatří Hučínovi a pár desítek nábojů, které lze volně zakoupit. V. Hučín byl zatčen speciální policejní jednotkou specializovanou na boj s terorismem a po domovní prohlídce odvezen do vyšetřovací vazby nejprve do Ostravy a poté do Prahy na Pankrác (propuštěn byl až 28.2.2002). 2001, 8. III. - policejní kolona přijíždí v 11 hodin opět a tentokrát významně prohledává blízký židovský hřbitov, o který se Vladimír Hučín s matkou starají. Na hřbitově se policisté dle svědků procházejí "od ničeho k ničemu" a za hodinu a půl odcházejí s tím, že Hučínovým příbuzným sdělili: "Nic jsme nenalezli." Večer však již policisté vítězoslavně oznamovali, že Vladimír Hučín je obviněn z nedovoleného ozbrojování. Petr Uhl[48] v Právu píše, že neuposlechnutí rozkazu je maličkost proti závažnějšímu nedovolenému ozbrojování. 2001, 11. III. - v pátek 11.3. uvaluje olomoucký soud v Přerově na Vladimíra Hučína vazbu. Jednání řízené soudkyní Emilií Richterovou proběhlo za zavřenými dveřmi. 2001, 13. III. - v neděli 13.3. zasedala sněmovní komise pro kontrolu BIS, aby rozhodla, zda bylo v Hučínově případě postupováno správně. Byla vyslechnuta pouze jedna strana sporu - BIS ústy Jiřího Růžka (viz poznámku 4). Komise byla stěží objektivní, neboť v ní zasedala komunistka Zuzka Rujbrová, jejíž stranu právě Hučín odhalil, a poslanec František Ondruš, který neprošel bezpečnostními prověrkami, a o němž Ludvík Zifčák ještě před volbami věděl, že studoval VUML. 2001, 26. IV. - V. Hučín byl z vazby eskortován k okresnímu soudu v Přerově, kde proběhlo další jednání ve věci obnovy procesu z r.1984. 2001, 31. V. - z bezpečnostních důvodů již nebyl V. Hučín převezen k Okresnímu soudu v Přerově, ale toto soudní líčení se konalo za přísných bezpečnostních opatření ve vazební věznici Pankrác, kde bylo soudem rozhodnuto, že se obnova povoluje, že se ruší výrok o trestu, ale že vina zůstává nedotčena. Proti tomuto rozhodnutí ve výroku o vině si podal V. Hučín stížnost přímo do protokolu u soudu ve věznici Pankrác. Soudní líčení soustavně narušoval přítomný státní zástupce Mgr. Rudolf Volek, který požadoval vyloučení veřejnosti s tím, že se v daném případě jedná o utajované skutečnosti. Proti tomuto usnesení podala stížnost okresní státní zástupkyně JUDr. Lenka Šromová, která stížnost zdůvodnila mimo jiné i tím, že soudce JUDr. J. Malátek se dle svědka V. Švédy měl s V. Hučínem před soudem setkat a že tento kontakt byl dle V.Švédy nestandardní a proto tento soudce věc nemůže soudit (zde je patrná účelovost protahování státního zastupitelství). 2001 (červen) - Hučín obviněn z podvodu, že společně se svým přerovským lékařem Janem Chmelařem možná připravil stát o peníze na nemocenských dávkách (o zhruba 7000 Kč). 2001, 18. VII. – předseda KPV S. Drobný učinil dne 18. 7. 2001, tedy v době, kdy byl Hučín již několik měsíců v nejstřeženějším oddělení pankrácké věznice, výpověď, v níž ujišťuje policii a státní zastupitelství, že nebudou žádné nátlakové akce KPV na Hučínovu podporu. 2001, 1. VIII. – Hučínova manželka (Jana), dcera (Michaela) a matka (Anna, 73-letá) píší dopis ministrovi zdravotnictví (Fischerovi) se žádostí o komisionelní vyšetření zdravotního stavu Vladiníra Hučína, který je stále vězněn 2001 (září) – politická strana Pravý Blok zorganizovala na hlavním náměstí v Olomouci malé shromáždění, které bylo předem ohlášené a povolené úřady. Na tomto shromáždění pak organizátoři mluvili téměř výhradně ke kauze Hučín. Začátek shromáždění byl poznamenán tím, že olomoučtí zastupitelé vypli organizátorům proud, aby jim nefungovaly mikrofony. Po asi deseti minutách proud opět zapli. Asi 5 policejních aut, z nichž v každém seděli v průměru 4 policisté, neustále přejíždělo kolem a objíždělo náměstí. 2001 (polovina listopadu) – Policie ukončila Hučínovo vyšetřování. Hučín byl podroben na oddělení vězeňské psychiatrie v Brně zkoumání duševního stavu a odtud byl do pankrácké věznice v Praze. (kolem 20. listopadu 2001 byl Vladimír Hučín převezen z psychiatrické věznice v Brně zpět na Pankrác, s psychiatrickým vysvědčením na výbornou[49]). 2001 (začátek prosince) - Vladimír Hučín je obžalován přerovskou státní zástupkyní Lenkou Šromovou ze sedmi trestných činů - například za zneužití pravomoci veřejného činitele, nedovolené ozbrojování, šíření poplašné zprávy či neuposlechnutí rozkazu, za což mu hrozí až deset let vězení. Hučín podle policie uměle vyvolával levicové nebezpečí. Podle obžaloby též navedl svého agenta, aby v Přerově položil bombu. Podle Hučínova advokáta Milana Hulíka však spis neobsahuje takové důkazy, za které by mohl být Hučín odsouzen. Šromová uvedla, že v případu bylo vyslechnuto 55 svědků a spis obsahuje znalecké posudky z oboru pyrotechniky, balistiky, daktyloskopie, ochrany utajovaných skutečností, psychiatrie a psychologie. "Součástí spisu je řada listinných materiálů, audio a videozáznamů," dodala Šromová. Hučín všechna obvinění odmítá s tím, že jsou podle něj vykonstruovaná. Tvrdí, že se stal nepohodlným, neboť odhalil spiknutí bývalých komunistů a jejich pronikání do vysokých funkcí ve státní správě a bezpečnostních složkách státu. 2002, 3. I. – Zdeně Mašínové je doručen Hučínův dopis z pankrácké věznice s přáním k vánocům a novému roku. Dopis byl napsán 17/12 2001, cenzurován 21/12 a s razítkem Okresního soudu v Přerově odeslán 31/12 2001. 2002, 6. I. - Přerovské státní zastupitelství vypracovalo 29-stránkovou obžalobu na V. Hučína a ji předalo soudu. Soudní přelíčení bylo stanoveno na 13., 14. a 15. února 2002. 2002 (leden) - Krajský soud v Ostravě rozhodl o prodloužení vazby V. Hučína z důvodu obav z ovlivňování svědků. 2002 (konec ledna) – ministr vnitra Stanislav Gross v televizním pořadu Kotel televize Nova o Hučínovi prohlásil, že se dopustil mnoha trestných činu s tím, že všichni, kteří se jej zastávají se budou divit, čímž se nejspíše dopustil trestného činu porušování pravomoci veřejného činitele a navíc, veřejným komentováním případu, který teprve bude soudně projednáván, se dopustil hrubého porušení zásady "presumpce neviny".. 2002, 24. I. - Hučínovi advokáti obdrželi obžalobu zpracovanou přerovským zastupitelstvím až 24. ledna, což je silně podivné. Ještě podivnější je, že 24. ledna dala Státní zástupkyně Vl. Hučína narychlo převézt, bez vědomí advokátů, z Pankráce do Přerova. Tím zabránila jeho dvěma plánovaným návštěvám: přátel z KPV a o pár dnů později návštěvě z listu The Prague Post[50]. 2002 (počátek února) - skupina aktivistů s podporou PB[51] a KAN vyhlašuje akce na podporu V. Hučína[52]. 2002, 13. II. – zahájen soudní proces. Obžaloba vypracována v kauze V. Hučína obsahuje 29 stránek a státní zástupkyně navrhuje předvolání 48 svědků. Z obžaloby vyplývá, že vyšetřovací orgány měli soudní povolení k odposlechu dvou telefonních linek Vladimíra Hučína, přičemž jedna z těchto linek nepatřila jemu, ale jeho matce, paní Anně Hučínové, jejíž odposlech byl tedy zřejmě nezákonný. V Přerově přivlekli příslušníci Vězeňské služby V. Hučína se znatelnými stopami jednoroční vazby k soudu. Proces ve středu opravdu začal, ale po několika hodinách byl odročen na neurčito. Řada svědků obdržela předvolání k soudu na dny 14. a 15.2. do místnosti soudu č.3, což je nejmenší místnost v budově přerovského soudu. Z toho je zřejmé, že o neveřejnosti jednání bylo rozhodnuto ještě před zahájením hlavního líčení a to bez vyjádření stran, neboť první den bylo hlavní líčení zahájeno v místnosti č.4, kam se veřejnost i se zástupci tisku vešla. 2002, 15. II. - Petr Uhl má v sobotním PRÁVU z 15.2. svůj článek o Hučínovi s názvem: "Nechme soud Hučína soudit" 2002, 24. II. - Okresním soudem v Přerově bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání. Proti tomu si státní zástupce Mgr. Rudolf Volek podal opět stížnost. 2002, 28. II. - Vladimír Hučín je po 11-měsíční vazbě propuštěn. 2002, 31. III. - Dne 31.3.2002 Krajský soud zamítl stížnost státního zástupce Mgr. Rudolfa Volka a rozhodl, že Okresní soud v Přerově má znovu o věci jednat a rozhodnout. 2002 (červenec?) - skončilo soudní přelíčení s bývalým kapitánem BIS, Romanem Hrubantem, který byl obviněn z vydírání, zpronevěry a podvodu. Hrubant, stejně jako Hučín, tvrdil, že veškerá obvinění jsou nepravdivá a politicky motivovaná. Městský soud v Praze ho v plném rozsahu osvobodil. Vyšlo najevo, že jde o hrubé zneužití moci. 2002, 6. VIII. - Dne 6.8.2002, začalo několik soudních procesů ve věci obnovy procesu. 2002 (říjen) – Ústavní soud[53] v Brně rozhodl, že Krajský soud v Ostravě pochybil, když Hučínovi prodloužil v lednu 2002 vazbu s tím, že by mohl na svobodě ovlivňovat svědky. 2002, 12. XI. - Hučínovi bylo ozbrojeným komandem, které přijelo k jeho bydlišti několika vozy, doručeno trestní oznámení[54]. Následoval další Hučínův výslech. 2003, 25. II. - k Hučínům se dostavil rychlý posel, cosi vhodil do schránky, zazvonil a zmizel. V schránce bylo oznámení, že soud k projednání rehabilitačního řizení, stanovený na 27.2., byl zrušen. 2003, 27. II. - rehabilitační řízení ve věci odsouzení V. Hučína v dobách totality bylo soudkyní Steinbachovou zrušeno s tím, že celá věc se vlastně udála již velice dávno, Hučín tehdy bojoval proti zločineckému totalitnímu režimu atd., takže v podstatě není co řešit, a Hučínova minulost je po více než deseti letech "nezávislého" šetření bez poskvrny. A bez rehabilitace... 2003, 18. III. – Hučín se zúčastnil na výroční schůzi pobočky KPV v Plzni s projevem, ve kterém upozornil na opakované kontakty současného předsedy KPV bratra Stanislava Drobného s nejvyššími představiteli tajné služby, jako je např. ředitel BIS Jiří Růžek. Uvedl také, že je již rok evidován na pracovním úřadě jako nezaměstnaný[55], a požádal o podporu aktivit požadujících, aby proces s ním byl veřejný. 2003, 31. III. - Krajský soud rozhodl, že Okr. soud v Přerově má znovu o věci (rehabilitaci odsouzení z r. 1977) jednat a rozhodnout. 2003, 26. V. - Krajský soud v Ostravě pod tíhou důkazů, které předložil V. Hučín, stížnost přerovské státní zástupkyně JUDr. L. Šromové zamítl, ale potvrdil, že se bude jednat pouze v otázce výše trestu, nikoliv však v otázce viny. 2003, 18. XII. - Okresní soud v Přerově rozhodl že Vladimíra Hučína zprošťuje obžaloby tehdejšího prokurátora s tím, že v žalobním návrhu označený skutek není trestním činem. 2003, 18. XII. - byla zahájena nová mezinárodní petice za veřejný soud s Vladimírem Hučínem. Petice "Za spravedlivý veřejný soud s Vladimírem Hučínem"[i] určená členům obou komor Parlamentu ČR, prezidentovi republiky, ministru spravedlnosti, předsedovi Ústavního soudu a Petičnímu parlamentnímu výboru byla (v angličtině) k podpisu na webových stránkách http://www.petitiononline.com/vhucin/petition.html 2003 (vánoce) - Jan Šinágl zorganizovat světovou sbírku[56] na pomoc Vladimírovi Hučínovi (takřka okamžitě začalo odposlouchávání telefonů, sledování a blokování Šináglovy elektronické pošty). 2004, 29. I. - Dne 29.1.2004 začal Okresní soud v Přerově (Mgr. Žaneta Steinbachová) projednávat záležitost ve věci obnovy (procesu z r.1984). 2004, 12. II. - Dne 12.2.2004 soud předcházející rozsudek ve věci odsouzení z r.1984 zrušil a rozhodl, že se V. Hučínovi ukládá nový trest a to 6 měsíců s podmíněným odkladem na 1 rok. Proti tomuto (nehoráznému) rozsudku se V. Hučín odvolal po obdržení písemného vyhotovení rozsudku od Okresního soudu v Přerově. Po dohodě se svým právním zástupcem JUDr. Stanislavem Devátým podal V. Hučín v této věci stížnost pro porušení zákona a to především z toho důvodu, že o rozhodnutí ve věci viny na Krajském soudě rozhodoval JUDr. Čestmír Duda, který v r.1984 jako soudce - komunista Krajského soudu v Ostravě se podílel na původním rozsudku a to tím, že např. nechal V. Hučínovi zabavit věci, které sloužily k tištění protisovětských letáků, dále knihy a jiné předměty, které by údajně mohly V. Hučína motivovat k páchání další protisocialistické činnosti. K podnětu ke stížnosti o porušení zákona se doposud ministr spravedlnosti dlouho nevyjadřoval. 2004, 12. II. - proti rozsudku z 18.3.03 (zproštění obžaloby Hučína) podává v neprospěch V. Hučína státní zástupkyně JUDr. Jana Staňková odvolání. O odvolání má rozhodovat Krajský soud v Ostravě pobočka Olomouc. 2004, 28. VI. - Krajský soud v Ostravě pod vedením JUDr.Čestmíra Dudy dne 28.6.2004 svým usnesením rozhodl, že se odvolání V. Hučína zamítá. V rozsudku mimo jiné soud uznal, že V. Hučín svou aktivitou se maximální mírou snažil destabilizovat tehdejší režim a proto mu soud ukládá trest ve spodní hranici trestní sazby. Toto skandální-absurdní rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě považuje V. Hučín za nehoráznou provokaci někdejších komunistických soudců, kteří navíc využívají současné tíživé situace V. Hučína k tomu, aby jej zastavili v jeho aktivitách. 2004, 28. VII. - probíhalo soudní líčení ve věci stíhání V.Hučína a jeho lékaře MUDr. Jana Chmelaře. Závěrem bylo rozhodnuto, že V.Hučín se odsuzuje k půlročnímu trestu s podmíněným odkladem na 1.rok. MUDr. J. Chmelař byl odsouzen k zaplacení 10 000 Kč,-. Po vynesení tohoto absurdního trestu se přítomná veřejnost kriticky vyjadřovala na adresu soudu. Soudce Mgr. Michal Jelínek dokonce za pomocí zásahové jednotky Policie a justičních zřízenců nechal vyklidit soudní síň s tím, že důvěrnice Zdena Mašínová byla násilím vynesena a taktéž byla vyvlečena i matka V. Hučína. Na tuto situaci Vladimír Hučín slovně reagoval polohlasem směrem ke svým obhájcům, což soud vyhodnotil jako urážlivé chování k soudu a uložil (nezaměstnanému) Vladimírovi Hučínovi pořádkovou pokutu ve výši 5 000,-Kč". 2004, září – vychází článek o Hučínovi v Reflexu č.37[57], podle nějž někteří představitelé policie šíří dokument s názvem "Stručná rekapitulace konfliktů Vladimíra Hučína se zákonem a společností do roku 1989". Ten (prý) kriminalistickým způsobem analyzuje Hučínovy skutky a tvrdí, že nebyly motivovány politicky a šlo o běžné kriminální delikty. 2004, 23. IX. - konalo se další soudní líčení – pokračování ve věci odsouzení V. Hučína z r.1976-77. Soud po 15 letech jednání rozhodl, že V. Hučín je zproštěn obvinění. Okresní soud v Přerově zprostil Vladimíra Hučína obžaloby z nedovoleného ozbrojování, jehož se měl dopustit v roce 1976. Rozsudek je již druhým omilostněním Hučína v této kauze, stejný verdikt soudkyně Žaneta Steinbachová vyřkla i loni v prosinci. 2004, 2. X. – v Lidových novinách vychází interview Renaty Kalenské s Vladimírem Hučínem 2004, 4-6. X. - Vykonstruovaný proces s bývalým kpt. BIS Vladimírem Hučínem měl své pokračování ve dnech 4., 5. a 6. října 2004. Během těchto tří dnů se mělo projednávat zbývajících šest bodů obvinění a mělo dojít k vyslechnutí svědků. Státní zástupkyni Šromovou (s pochybně získanou bezpečnostní prověrkou, autorku obžaloby) již asi natrvalo vystřídala státní zástupkyně Staňková. Soudce Jelínek, který účinkuje v soudcovském rouchu (i přes četné písemné stížnosti obhájců a veřejnosti), opět rozhodl, že soudní jednání proběhne s vyloučením veřejnosti – údajně z důvodu projednávání utajovaných skutečností. Žádné "utajované skutečnosti" se však během třídenního procesu neprojednávaly, o čemž svědčí písemné vyjádření obhájce JUDr Milana Hulíka a důvěrníků Zdeňky Mašínové a Johna Boka (sepsané v Přerově, 6.10.2004), ve kterém navíc odsuzují brutální útok policie na přítomné protestující politické vězně a další veřejnost, jež kauzu Hučín sledují od jara 2001 a domáhají se veřejného procesu v souladu s Ústavou ČR. Obhájce i důvěrníci ve svém prohlášení mj. požadují též odstoupení premiéra Grosse, ministra vnitra Bublana a policejního ředitele Koláře. 2004, 6. X. - Třetí den ostudného procesu (06-10-04) se situace u přerovského soudu vyhrotila policejním zásahem, který v ČR po roce 1989 nemá obdoby. Policie vláčela po zemi ven ze soudní budovy lidi, kteří žádali veřejný proces, zaručený Ústavou ČR. Došlo ke zraněním a tělesně postižený F. Cigánek (80 let) skončil po zkolabování v nemocnici na JIP. Byl jedním z těch, koho policie vlekla za nohy po zemi soudní budovou až ven na chodník, napůl svlečeného… O celém policejním zásahu existuje filmový dokument natočený na místě Martinem Vadasem. 2005, 20. I. - 20. ledna 2005 byl Hučín olomouckým krajským soudem definitivně osvobozen od obvinění z nedovoleného ozbrojování, ale ani tím asi jeho soudní anabáze nekončí. Hučín je totiž stíhán pro několik dalších trestných činů. Bývalý důstojník BIS Vladimír Hučín byl ve čvrtek definitivně zproštěn obžaloby za nedovolené ozbrojování, kterého se měl dopustit před téměř 30 lety. Rozhodl o tom senát olomoucké pobočky Krajského soudu (KS) v Ostravě, jenž zamítl odvolání státní zástupkyně proti osvobozujícímu rozsudku Okresního soudu (OS) v Přerově z loňského 23. září. Hučín však nepopíral, že se zbraně snažil zajistit. Tvrdil, že to bylo kvůli boji s komunistickou diktaturou. Po skončení soudu u Vojenského soudu Olomouc, dne 20.1.2005, odmítl soudce JUDr. Jaroslav Hudeček řešit otázku navrácení majetku Vladimíra Hučína zabaveného při domovních prohlídkách v letech 1976/77 2005, 4.-7. IV. - 4.4.2005 10:36:48 - Pokračování procesu s bývalým důstojníkem BIS Vladimírem Hučínem provázejí zcela mimořádná a ojedinělá bezpečnostní opatření. Soudce totiž nechal v pondělí uzavřít celé křídlo justičního paláce v Přerově. Soud se bude kauzou Hučína, který se zodpovídá ze šesti trestných činů, zabývat až do čtvrtka. Hučín všechna obvinění odmítá. 2005, 20. IV. - Další zinscenovaný proces, tentokrát veřejný u OS Přerov ve středu, 20. dubna 2005 v 8.00 hodin ve věci "zneužití" nemocenských dávek Vladimírem Hučínem a MUDr. Janem Chmelařem. Obžalovaným nebylo nic dokázáno, "zločinných" 7600 Kč bylo vráceno panem Hučínem už před 4 lety! Nesmyslné soudy stály už statisíce Kč.[58] (Státní zástupkyně Mgr. Jana Staňková by měla být pohnána k odpovědnosti za trestuhodné plýtvání penězi daňových poplatníků a nehájení zájmů státu).2005, 16-19. V. - 16. až 19. květen, Okresní soud v Přerově 2005, 25-28. VI. - 25.-28. června 2005, OS Přerov, neveřejné slyšení. Byla přečtena zpráva BIS o levicovém extremismu a vyslechnuto 22 svědků obžaloby, čtyři z nich bývalí důstojníci StB, PaeDr. Josef Borůvka, JUDr. František Janečka, Karel Linnert a František Volek. Přečten znalecký posudek o psychickém stavu Vladimíra Hučína připravený skupinou psychiatrů. MUDr. Chromý, MUDr. Valentová, PhDr. Kubíčková. Tento tým Hučína vyšetřoval dva měsíce (proti jeho vůli, na návrh státního zástupce) během jeho pobytu ve vazbě roku 2001. Následoval výslech těchto psychiatrů a psychologů (autorů posudku). 2005, 25-28. VII. 25. –28. července 2005 a 19-20. září - veřejné slyšení: Byl vyslechnut Jaroslav Drobný, v době Hučínova zatčení předseda Konfederace politických vězňů, který uzavřel před Hučínovým zatčením s vedeném BIS "gentlemanskou dohodu", že udrží klid v KPV a KPV tudíž nebude proti jeho vzetí do vazby protestovat. Svědek Vlastimil Švéda (to jméno známe z Hučínových procesů před listopadem 1989) jinak agent StB s krycím jménem Slávek, vypověděl, že údajně připravoval pro Hučína "bomby". Podle svědectví jeho bývalé manželky Libuše Švédové ji bývalý manžel několikrát fysicky napadl a poranil, což bylo dokumentováno a také to bylo důvodem rozvodu, avšak potrestán za to nebyl. 2005, 14. IX. - KS Olomouc svým rozhodnutím ze dne 14. září 2005 ukončil soudní spor - nesmyslné čtyřleté vláčení po soudech ohledně "zneužití" nemocenských dávek ve výši 7.600 Kč -, když "zneužití" nemocenských dávek Vladimírem Hučínem a MUDr. Janem Chmelařem se prokázalo jako nedůvodné a vykonstruované osobami ze státních služeb (šéf inspekce BIS plk. JUDr. Jan Panaš, soudce Mgr. Michal Jelínek, státní zástupkyně JUDr. Lenka Šromová a JUDr. Jana Staňková). 2005, 19-20. IX. – pokračování veřejného slyšení z 25-28.7.2005 2005, 25. IX. - V noci skonal MUDr. Jan Chmelař[59] ve věku 54 let. Nebude již tak moci svědčit proti představitelům Úřadu pro vyšetřování a Státnímu zastupitelství, kteří jsou zodpovědni za komplot vůči Vladimíru Hučínovi. Měl narůstající potíže jen proto, že pomáhal Vladimíru Hučínovi. Na jeho smrti mají nesmazatelný podíl šéf inspekce BIS plk. JUDr. Jan Panaš, soudce Mgr. Michal Jelínek, státní zástupkyně JUDr. Lenka Šromová a JUDr. Jana Staňková, které se na jeho zdravotním stavu podepsali nesmyslným čtyřletým vláčením po soudech ohledně "zneužití" nemocenských dávek ve výši 7.600 Kč, kdy několik zinscenovaných soudních jednání muselo daňové poplatníky stát několik stovek tisíc Kč! MUDr. Jan Chmelař zemřel na infarkt. Pitva zjistila na jeho srdci větší počet jizev pro předcházejících infarktech. Nedůvodné a nespravedlivé obvinění a čtyřleté soudní martyrium prostě nevydržel. 2005, 21.-24. XI. - OS Přerov 21.11.2005: Soudní síň zaplněna do posledního místa. Dostavili se senátoři Jaromír Štětina a senátorka Jitka Seitlová. Svědkové Volek a David působili nepřesvědčivým dojmem, jako by jim to bylo nepříjemné, svým vystoupením jen podpořili obhajobu Vladimíra Hučína. Dle soudce Jelínka není nutno předvolávat ministra Františka Bublana[60] jako svědka. Státní zástupkyně Staňková požádala o vykázání veřejnosti ze soudní síně během její závěrečné řeči vzhledem k tomu, že se bude týkat i utajovaných skutečností. Soudce Jelínek zamítl s tím, aby patřičné pasáže vynechala. Závěrečné slovo Staňkové bylo snůškou lží a nepodložených konstrukcí, které ve svém závěrečném slově obhájce S. Devátý lehce a přesvědčivě vyvrátil. SZ Jana Staňková navrhla trest v dolní třetině trestní sazby bez jmenování jeho výše (sazba 3 až 10 let), propadnutí věcí zabavených při domovní prohlídce a zaplacení nákladu Policii ČR ve výši ca 64.000 Kč. (?!) Kauza Vladimíra Hučína po třech letech sporu, zdá se, končí. Přerovský soud ho zprostil obžaloby v plném rozsahu. Bývalého důstojníka BIS podezírali ze šesti trestných činů, které měl spáchat v 90. letech. Podle obžaloby podněcoval levicový extremismus, aby mohl na jeho hrozbu upozornit. 2006, 12. I. – Hučínovi je konečně doručen osvobozující rozsudek (28-stránkový) přerovského OS z listopadu 2005. 2006, 16. I. – Státní zástupkyně v Přerově JUDr. Jana Staňkova se odvolává proti osvobozují-címu rozsudku OS v Přerově z 24. 11. 2005 ve věci Vladimíra Hučína: "... navrhuji, aby Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc, jako soud odvolací, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. řádu zrušil ve všech zprošťujících a na ně navazujících výrocích..." 2006, 11. II. - v sobotu se konal v Brně XXII. sjezd Komunistické strany Československa-Československé strany práce (KSČ-ČSSP). Sjezdu se zúčastnili delegáti z celé naší vlasti. Na sjezdu byla přednesena a schválena Zpráva o činnosti KSČ-ČSSP za uplynulé období. XXII. sjezd KSČ-ČSSP schválil: stanovy strany a program strany, prohlášení sjezdu, zvolil Výkonný výbor strany, zvolil Ústřední rozhodčí a Ústřední revizní komisi. Do čela strany byl zvolen Ludvík Zifčák. 2006, 22. III. - Ústavní soud v Brně vyhověl stížnosti bývalého důstojníka BIS Vladimíra Hučína. Ten se tak dočká rehabilitace za další činy spáchané před rokem 1989. Hučínovy činy totiž podle Ústavního soudu přímo souvisely s protikomunistickou činností. O věci musí znovu jednat Nejvyšší soud a očekává se, že zohlední právní názor Ústavního soudu. V ústavní stížnosti Hučínovi šlo o trest za útok na Antonína Mikeše, považovaného za agenta Státní bezpečnosti, trest za nedovolené ozbrojování a trest za krádež lovecké pušky s optickým zaměřovačem. Ústavní soud uvedl, že i fakt, že si Vladimír Hučín opatřoval zbraně, patřil do jeho oprávněného boje proti komunismu. "Tyto činy, pro které byl odsouzen a nebyl dosud rehabilitován, lze považovat za související s jeho odporem proti komunistickému režimu," uvedl soudce Ústavního soudu Jiří Nykodým. Ústavní soud uvedl, že Hučín byl perzekuován a podílel se na aktivním protikomunistickém odboji. 2006, 18.-21. IV. - Odvolací senát Krajského soudu Ostrava (pobočka Olomouc) v budově Vrchního soudu Olomouc (Masarykova třída 1) v pátek zprostil Vladimíra Hučína obžaloby z celkem šesti trestných činů. Bývalý důstojník Bezpečnostní informační služby (BIS) Vladimír Hučín se tak dočkal dalšího osvobozujícího verdiktu. Krajský odvolací soud v Olomouci ho Hučín měl údajně v devadesátých letech, kdy byl pracovníkem BIS, podněcovat levicových extremismus. Dělal to prý proto, aby mohl na jeho hrozbu upozornit. Odvolání státní zástupkyně proti osvobozujícímu rozsudku okresního soudu v Přerově bylo zamítnuto, protože "okresní soud řádně provedl všechny důkazy a zcela správně a v souladu se zákonem je i vyhodnotil," uvedl soudce Anton Bucheň. 2006, 24. V. - Nejvyšší soud v Brně zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o tzv. zbytkovém trestu za útok výbušninou a nedovolené ozbrojování pro Vladimíra Hučína. Ostravský soud musí Hučínův případ znovu projednat a nesmí již rozhodnout v jeho neprospěch. 2006, červenec – Konzervativní strana oznamuje, že v prvním kole říjnových voleb do Senátu bude jejím kandidátem v obvodu Prostějov (obvod č. 62) VLADIMÍR HUČÍN. 2006, 18. VIII. - nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Renata Vesecká (možná v reakci na Hučínovu kandidaturu do Senátu) podává v neprospěch obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína 22-stránkové dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 21. 4. 2006 2006, 5. X. - Jednání na Správním oddělení Okr. ředitelství PČR v Přerově dne 5. října 2006 ve věci vrácení zbrojního průkazu Vladimíru Hučínovi (po 5 a půl letech). Po podepsání dokumentu o převzetí Hučín zbraně převzal. Poté byl policistou poučen, že další zabavené předměty při domovní prohlídce ze dne 7. 3. 2001, zatím nebudou vráceny, neboť o nich musí jednat soud.[61] 2006, 20-21. X. – První kolo senátních voleb – Vladimír Hučín s 11,3% hlasů na třetím místě v obvodu Prostějov 2006, 7. XI. - Divák, který se v úterý 7. listopadu těšil na dokumentární snímek Martina Vadase "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína", byl zklamán. Film byl na poslední chvíli stažen a nahrazen neškodným a apolitickým pořadem o nadaných dětech a jejich životních trablech. Je podivné, že Česká televize vymyslí, schválí a natočí reportáž, kterou už zařadí do televizního vysílání, které je anoncováno v programové nabídce, aby ji následně na poslední chvíli ex-post znevěrohodnila, zastavila možnost jejího odvysílání a předložila k následné cenzuře etického panelu. 2006, 5. XII. – Na ČT 2 byl konečně vysílán dokument Martina Vadase "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína". 2006, 13. XII. - Předsednictva KPV ČR rozhodlo dne 13. prosince 2006 o pozastavení členství Vladimíra Hučína v KPV ČR. 2007, 6. III. - Nejvyšší soud vrátil na podnět dovolání nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké (z 18.8.06) část kauzy někdejšího disidenta a důstojníka Bezpečnostní informační služby (BIS) Vladimíra Hučína zpět k olomouckému krajskému soudu. 2007, březen - osm kandidátů se hodlá 27. a 28. dubna utkat o místo senátora za Přerovsko. Post se uvolnil po odchodu Jitky Seitlové (za hnutí Nezávislí), která se stala zástupkyní ombudsmana, a tím svou funkci v horní komoře ukončila. Voleb se nakonec neúčastní někdejší disident a bývalý důstojník Bezpečnostní informační služby Vladimír Hučín z Přerova, který o kandidatuře původně uvažoval. Jeho kandidatury se obávali neznámí levičáci, kteří šířili po Přerově "varující" letáky[ii]. 2007, 29. III. - v Přerově v budově kriminální policie a Cizinecké policie, podal Hučín na základě předvolání, vysvětlení, ve věci bezpečnostní prověrky náměstka Okr. státního zastupitelství v Přerově Mgr. Radima Obsta, který dozoruje trestní stíhání místopředsedy vlády Jiřího Čunka. 2007, 13. IV. – Hučín obdržel usnesení od Nejvyššího soudu podepsané předsedkyní JUDr. Věrou Kůrkovou ve věci dovolání nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Renáty Vesecké, která podala dovolání - nesouhlas, proti osvobozujícímu rozsudku Krajského soudu v Olomouci. Nejvyšší soud se ve svém usnesení na 28 hustě popsaných stránkách ztotožňuje s osvobozujícím rozsudkem Krajského soudu v Olomouci a s rozsudkem Okr. soudu v Přerově. V bodě 2 (neuposlechnutí rozkazu) však Nejvyšší soud nařídil nové projednání, které se bude konat v budově Vrchního soudu v Olomouci dne 2. května 2007 ve 13.30 hod. v jednací místnosti č. 2. 2007, 2. V. – Hučína krajský soud zprostil obžaloby z neuposlechnutí rozkazu 2007, 14. V. - u Krajského soudu v Ostravě mělo začít dlouho očekávané soudní projednávání žaloby na ochranu osobnosti proti bývalému členovi KSČ - plk. JUDr. Jiřímu Pščolkovi - zástupci ředitele PČR, severomoravské správy kraje Ostrava. Na žádost obžalovaného se termín jednání Krajského soudu v Ostravě o projednávání žaloby V.Hučína na ochranu osobnosti proti plk. JUDr. Jiřímu Pščolkovi přesunul ze dne 14.5. na 26.6. 2007. 2007, 26. VI. - Soudkyně KS Ostrava JUDr. Lenka Severová již první den zamítla Hučínovu žalobu na Jiřího Pščolku. Bývalý náměstek ředitele krajské policejní správy v Ostravě plk. JUDr. Jiří Pščolka působil velice nervózně a nejistě i když se snažil budit pravý opak. Jak rychle přišel, tak rychle odešel. Jeho obhájce, vlastní dcera Mgr. Vladana Pščolková, působila dojmem, že snad studovala stejnou "elitní" právnickou fakultu jako její otec – VŠ SNB?! Otřesné bylo vystupování bývalého mluvčího Charty 77 a ministra vnitra Tomáše Hradílka, který prohlásil v rozhovoru pro ČT Ostrava dne 26.6.2007: "Plukovník Pščolka je čestný policejní důstojník, který řádně dělal svoji práci." O Vladimírovi Hučínovi řekl: "Mohu zodpovědně prohlásit, že většího gaunera a křiváka a jsem téměř v životě nepotkal." Tomáš Hradílek, bývalý předseda KSČ, byl "největším" chartistou na Moravě. Doporučoval Václava Havla. Svými pravomocemi "přebíjel" i rozhodnutí Občanských komisí, když přes jejich odpor prosadil lidi typu Jiřího Pščolky (vstoupil do SNB v roce 1971), Jana Prince (do BIS) a Jiřího Nováka (za poslance - dřívější ministr spravedlnosti za ODS) do funkcí. 2007, 30. VI.-1. VII. – v noci došlo k dalšímu útoku na vitrinu KAN v Přerově. Skleněná výplň byla roztříštěna, část propagačních materiálů zmizela a vnitřek vitriny byl polepen samolepkami s nápisem "stop radarům USA".Ve vitrině byl před útokem článek z tisku od senátora Jaromíra Štětiny, který upozorňoval na pochybné praktiky Okr. státního zastupitelství v Přerově v záležitosti stíhání místopředsedy vlády Jiřího Čunka, propagační plakát knihy "Vladimír Hučín - není to o mně, ale o nás" a kritické názory na zločinné praktiky bezpečnostních složek za vlády ČSSD. Je nutno upozornit, že vedení policie v Přerově je v rukou starých komunistických kádrů. BIS je v těchto záležitostech účelově naprosto neschopná a drtivá většina občanů má strach se v této věci nějak svědecky angažovat, neboť si uvědomuje, že na vedoucích místech v bezpečnostních složkách, včetně státních zastupitelstvích jsou lidé, úzce napojeni na bývalé komunistické struktury. KAN a KPV již za dobu svého působení zažily desítky podobných útoků včetně bombového útoku na kancelář KPV, střelbu do oken a pod. Absolutní neobjasněnost těchto útoků je výsledkem aktivit kryptokomunistických struktur uvnitř bezpečnostních složek včetně BIS. 2007, 23. VII. – V Lidových novinách rubrice Úhel pohledu vychází článek bývalého člena KSČ (1966-69), mluvčího Charty 77 (I. 1989- I.1990) a ministra vnitra ČR (VI.1990-XI.1990) Tomáše Hradílka "Narcis Hučín zneužívá demokracii", který napadá Hučína a obviňuje jej jako iniciátora "přerovských výbuchů" z prosince 1999. 2007, 25. VII. – Jan Ruml v Lidových novinách se ohrazuje proti Hradílkovu tvrzení (z 23.7.) že se s ním shodl v názoru na Hučínovu účast na "přerovských výbuších". 2007, 25. VII. – Nejvyšší soud za předsednictví Jiřího Pácala (soudí od r.1985) odmítl rehabilitovat evangelického faráře Jana Šimsu, který v roce 1978 (rok po podpisu Charty77) žduchl do estébáka Baty, který mu chtěl při domovní prohlídce nezákonně zabavit osobní dopis a udeřil přitom paní Šimsovou. Kdyby se dnes choval demokratický policista při domovní prohlídce jako Bata, sám bude mít těžké opletačky s inspekcí. I toto rozhodnutí soudu ukazuje, že naše justice není justicí demokratickou, nýbrž kryptokomunistickou, a ukazuje, jak těžkou pozici mají u soudu lidé, kteří s komunistickým zlem bojovali či dokonce bojují. 2007, 27. VII. – Milan Hulík v Lidových novinách odmítá Hradílkovy výpady proti Hučínovi. 2007, 2. VIII. – Tomáš Hradílek v Lidových novinách (v rubrice Polemika) opakuje svá obvinění vůči Hučínovi a tvrdí, že "prezident republiky pan Václav Klaus svým osobním dopisem" vyjádřil podporu jeho článku "Narcis Hučín zneužívá demokracii",
Vysvětlivky a přílohy [1] Počátek historie Meopty spadá do roku 1933, kdy byla v Přerově založena firma Optikotechna. Po válce byla znárodněna (Meopta n. p. = národní podnik) a po listopadu 1989 privatizována. Dnešní společnost Meopta - optika patří k předním domácím výrobcům optickomechanických přístrojů. Zabývá se výrobou vojenské, sportovní či volné optiky. V současné době zaměstnává téměř 2400 lidí, a řadí se tak k nejvýznamnějším zaměstnavatelům na Přerovsku. (Podle http://www.glassrevue.cz/news.asp?nid=5728 ) [2] Komunistická strana Československa (KSČ) byla založena na ustavujícím sjezdu ve dnech 14.-16.5.1921 v Praze pod vedením B. Šmerala. [3] Společenský dům - Spolkový dům Trávník (Komuna) byl zapsán do státního seznamu památek 3.5.1958 a vyňat 28.7.2006. Zbořena v únoru 2007. Dělnický dům byl postaven na počátku 20. století. Stal se střediskem stranického života, proletářské tělovýchovy, kulturních, divadelních a hudebních složek strany v přerovském okrese. Konala se tam shromáždění za účasti vedoucích pracovníků KSČ. [4] Led Zeppelin – název britské hudební skupiny (1968 až 1980), kterou tvořili Robert Plant (zpěv), Jimy Page (kytara), John Paul Jonese (basa) a John "Bonzo" Bonham (bicí). [5] Lidové milice (nazývané též "ozbrojená pěst dělnické třídy") byly dělnické bojové jednotky, které vytvořila Komunistická strana Československa. Byly založeny 23. února 1948 při přípravě komunistického převratu v Československu. Původně byly určeny na obranu průmyslových podniků (převážně před jejich legálními majiteli) a na zastrašování politických protivníků. Důležitou roli sehrály LM kromě roku 1948 také v období normalizace po okupaci Československa v srpnu 1968. V prosinci 1989, kdy se vedení KSČ neodvážilo použít již připravených milicí k potlačení listopadových událostí, byly LM odzbrojeny a rozpuštěny. V té době měly 84 821 příslušníků. [6] Vojenský újezd Libavá se rozkládá na rozloze 327,2382 km² v Olomouckém kraji, na severovýchodě okresu Olomouc, v oblasti Oderských vrchů. Sídlem újezdního úřadu je Město Libavá. Vojenský újezd vznikl dne 1. října 1946 na základě rozhodnutí Gottwaldovy vlády ze dne 17. září 1946. Jeho součástí se stala celá katastrální území 24 obcí. V době normalizace (1969-89) zde byla "dočasně umístěna" sovětská posádka. [7] Na činnost tohoto soudce v dobách socialismu bylo opakovaně upozorňováno a přesto tento soudce ještě v r.2004 nadále soudí u Okresního soudu v Olomouci. Ukázka jednoho takového rozsudku ze 70. let je na http://www.hucin.com/verze2/exponenti/jaroslav-filipsky/rozsudek-koch.html [8] Odsouzení V.Hučína z r. 1971 bylo dne 3.2.1999 u Okr. soudu v Přerově rehabilitováno podle zákona č.198/93 Sb. [9] Socialistický svaz mládeže (zkratka SSM) byla organizace v ČSSR sdružující mládež ve věku 18 - 35 let, fungující mezi lety 1970 a 1989, řízená a spravována byla KSČ. SSM obnovoval v roce 1968 zaniklý Československý svaz mládeže (ČSM). [10] Státní bezpečnost (StB) byla politickou policií, která byla ihned od svého vzniku v roce 1945 pod kontrolou KSČ, a sloužila k ovládnutí mocenských pozic a likvidaci protivníků režimu. Vznikla 30. června 1945 jako jedna z neuniformovaných složek Sboru národní bezpečnosti. Po roce 1948 byla jedním z hlavních nástrojů komunistického teroru. Zanikla rozkazem ministra vnitra Richarda Sachera 1. února 1990. [11] Československá automobilová doprava (do r.1950) a Československá státní automobilová doprava (od r.1950) , známé pod obvykle užívanou zkratkou a logem ČSAD, byly názvy národních, později státních podniků zajišťujících autobusovou dopravu a dopravu nákladními automobily. Počínaje rokem 1994 byla většina z podniků ČSAD transformována na akciové společnosti a privatizována. [12] v roce 2004 se nalézal v pardubické věznici, kde si odpykával trest za podvody [13] Domovních prohlídek 1976/77 se zúčastnili: mjr. Tomica - StB Ostrava, ppor. Jan Zuska - StB Ostrava (syn bývalého primátora Prahy), mjr. R. Šebesta - StB Ostrava, por. Milan Mraček - StB Přerov, kpt. Jindřich Hra-bálek StB Přerov, ppor. V. Šuhaj - StB Ostrava, mjr. Starý - StB Ostrava, kpt. Zdeněk Vincenec - StB Přerov, npr. Libor Studnička - StB Ostrava, ppr. Zbyněk Halašta - StB Ostrava, Zděněk Vybíral člen MNV – spolu-pracovník StB, Miroslav Králík člen MNV - spolupracovník StB, Josef Petrovič člen MNV – spolupracovník StB, JUDr. Jaroslav Voda - krajský prokurátor pro věci StB Ostrava. Při prohlídkách byly zabaveny (a později pro-hlášeny za propadlé): 4 kusy historických bajonetů - bodel z let 1870-1900, 1 kus šavle z r. 1890 (umělec-ká rytina), 1 kus publikace knihy S.Varšavského "SSSR vláda lži a podvodu", 1 kus "Kriminalistický sborník", 1 kus "Poznámky o konstrukci automatických palných zbraní", 14 kusů negativního kinofilmu se záběry vpádu vojsk SSSR do Prahy - záběry na poškozené Národní muzeum od střel a pod., 2 kusy brožovaného vydání o protinacistickém odboji - není uveden název, 1 kus historický periskop německé výroby – dělostřelecký zamě-řovač, 2 kusy radiosluchátek americké a německé výroby z r. 1939, asi 250 kusů historické munice - sbírka po předcích, 1 kus historické pistole zn. Steyr ráže 6.35 nestřelby schopné. Při domovní prohlídce bylo poškozeno zdivo, podlaha, střecha, elektroinstalace a další. Příslušníci StB vykopali několik jam na zahradě a v okolí ro-dinného domu. Byl použit ženijní detektor. [14] Dean Reed - Americký písničkář a herec narozený v Denveru (1938). Začínal jako rockový zpěvák, ale od pře-lomu 50. a 60. let se orientuje na protestní písně. V r. 1961 má první menší hit - Our Summer Romance. V letech 1962 - 65 pobývá v Latinské Americe, kde získává velkou popularitu. V r. 1966 podnikl turné po SSSR. Dean Reed pobývá v letech 1967- 70 v Itálii, kde vytvořil řadu filmových rolí. V 70. letech byl několikrát vězněn. K nejpopulárnějším písním patřily Angela Davis, Caminando e cantando, El Cantor, Guantanamera atd. Od r. 1973 žil v tehdejší NDR. V červnu 1986 spáchal sebevraždu. [15] Jiří Novák – ministr spravedlnosti (za ODS) ve vládě Václava Klause 2. 7. 1992 – 4. 7. 1996 [16] Velká říjnová socialistická revoluce, zkráceně též VŘSR, což je termín užívaný komunisty) byl ozbrojený převrat (v komunistickém podání ovšem historicky zásadní revoluce) v Rusku 7. listopadu 1917 (25. října podle juliánského kalendáře, který tehdy v Rusku platil). [17] Internacionála - Revoluční dělnická píseň. Text napsal v roce 1871 francouzský dělnický básník komunard E. Pottier (1816-1887). Nápěv složil roku 1888 francouzský dělnický skladatel P. Degeyter. Internacionála se stala hymnou revolučních dělnických a komunistických stran. Do konce roku 1943 byla státní hymnou bývalého Sovětského svazu. [18] KGB, v azbuce КГБ, rusky celým názvem: Комитет государственной безопасности , česky: Výbor státní bezpečnosti, byl název hlavní sovětské tajné služby, která současně plnila úkoly špionáže, kontrašpionáže a tajné policie v Sovětském svazu. Jako tajná služba byla pověřena také potlačováním politické opozice, včetně rozsáhlého použití násilí a provokatérů. Organizace vznikla 13. března 1954 a zanikla 6. listopadu 1991. [19] Permonex V 19 - obchodní označení pro práškovitou průmyslovou trhavinu. Obsahuje dusičnan amonný a tritol v poměru asi 80/20. [20] Národní fronta (Čechů a Slováků) zkratka NF - bylo sdružení politických stran (později byly do něj přijaty i další organizace), které bylo založeno za účelem převzetí řízení státu po druhé světové válce. Po únoru 1948 se rozrostla do jednoho z nástrojů totalitního politického systému. Svou činnosti ukončila 7. února 1990. [21] Klement Gottwald ( *23.11.1896 - †14.3.1953) - český komunistický politik. Vedoucí představitel KSČ (1929-1945 generální tajemník, 1945-1953 předseda KSČ), Předseda vlády (1946-1948) a prezident Československa 1948-1953. [22] Ludmila Svatošová v trestním stíhání proti V. Hučínovi v roce 2001 vystupovala jako svědek obžaloby ve věci trestního činu ohrožování utajovaných skutečností. V. Hučín se dostal k materiálům, které JUDr. Svatošovou usvědčují z toho, že jako soudkyně prováděla politické procesy. JUDr. Svatošová se po listopadu 1989 dokonce dostala spolu s dalšími až na Vrchní soud v Olomouci, na což V. Hučín opakovaně upozornil v mediích. [23] Sbor národní bezpečnosti - SNB hrál hlavní úlohu mezi represivními nástroji moci v komunistickém Československu. SNB vykonávala jednak činnosti, které v demokratických státech obvykle vykonává policie – jimi byla pověřena složka nazývaná Veřejná bezpečnost Sboru národní bezpečnosti (VB), a pak činnosti zpravodajské, zaměřené na boj proti "vnitřnímu" a "vnějšímu" nepříteli – tyto činnosti konala neblaze proslulá Státní bezpečnost (StB). O založení SNB bylo rozhodnuto v košické vládě 17. dubna 1945. Na rozdíl od Státní bezpečnosti, která zanikla rozkazem ministra vnitra Richarda Sachera 1. února 1990, byla Veřejná bezpečnost na základě zákona "O Policii České republiky" č. 283/1991 Sb. ze dne 21. června 1991, přeměněna dne 15. července 1991 v Policii České republiky. [24] Charta 77 - neformální uskupení politické opozice v ČSSR, které sdružovalo vědce, filosofy, umělce a některé bývalé komunistické představitele z roku 1968. Prohlášení Charty 77 z 1.1.1977 bezprostředně podepsalo 242 signatářů. Tento dokument, který byl uveřejněn v zahraničních sdělovacích prostředcích a v Československu v samizdatu, upozorňoval na porušování občanských a politických práv v ČSSR a odvolával se na Závěrečný akt (1975) Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (1972-1975), který signovali i českoslovenští vládní komunističtí představitelé. Hlavní činností Charty 77 bylo vydávání a rozšiřování samizdatových tiskovin, pořádání kulturních a protestních akcí. Do konce roku 1989 vydala Charta 572 dokumentů a Prohlášení Charty podepsalo 77 1883 signatářů. V listopadu 1992 Charta svou činnost ukončila. [25] HOS (Hnutí za občanskou svobodu) - české politické hnutí, které založili jej aktivisté kolem Charty 77 v říjnu 1988. Hnutí se svým prohlášením "Demokracie pro všechny" stalo politickým oponentem vládnoucí KSČ a jako nezávislá občanská iniciativa chtělo vytvořit pluralitní demokracii. Po Listopadu '89 se jeho členové podíleli na vzniku Občanského fóra. Po roce 1989 se HOS stalo volným sdružením politických stran a klubů. [26] 25. únor – výroční den tzv Vítězného února – protidemokratického puče v únoru 1948, který vedl k násilnému potlačení plurality politického systému v ČSR a k vytvoření totalitní (oficiálně socialistické) společnosti pod diktaturou KSČ podřízenou zájmům SSSR. [27] 21. srpen – výročí vojenského vpádu armád pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, Bulharska, Maďarska, NDR a Polska) do Československu v noci z 20. na 21. 8. 1968. Následná okupace Československa sovětskou armádou skončila až v letech 1989-90. [28] 1. máj je mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. V socialistických zemích patřil tento svátek mezi nejdůležitější, organizovaly se masové prvomájové průvody, které procházely městem, často před tribunou s místními představiteli moci. Účast na oslavách prvního máje byla obvykle nepsaně povinná. [29] 17. listopad 1989 – den kdy pokojná demonstrace pražských studentů při příležitosti 50. výročí uzavření českých vysokých škol německou mocí v roce 1939 byla zastavena na Národní třídě pořádkovou policií a násilně rozehnána. To následně vedlo k dalším rozsáhlým protestům veřejnosti proti komunistickému režimu - k tzv. Sametové revoluci, k pádu vlády a obnovení pluralitní demokracie. [30] KPV - Konfederace politických vězňů, která sdružuje politické vězně komunistického režimu bývalého Československa , byla ustavena 30. ledna 1990 na pražském Výstavišti na sjezdu 5000 bývalých politických vězňů jako nástupnický orgán K231 - klubu lidí, kteří byli po léta komunistickým režimem perzekvováni, ustaveného v březnu 1968 na Žofíně a zakázaného v září 1968 po sovětské invazi. [31] KAN - Klub angažovaných nestraníků - je politické hnutí, které vzniklo na jaře roku 1968 a sdružovalo všechny zájemce o politickou angažovanost, kteří nebyli nebo nechtěli být členy KSČ ani žádné jiné strany tehdejší Národní fronty. Po sovětské invazi 1968 byl KAN zakázán. Byl obnoven 31.3.1990 na shromáždění ve Vinohradském Národním domě a v květnu 1990 registrován Ministerstvem vnitra jako politické hnutí. [32] FBIS - Federální bezpečnostní informační služba vznikla v červenci 1991 z Federální informační služby Federálního ministerstva vnitra (FIS FMV) založené v prosinci 1990 a zanikla k 31.12.1992 (zánik ČSFR) se vznikem BIS ČR a (od července 1994) BIS - Bezpečnostní informační služby [33] Nejvyšší soud ČR (NS ČR)- nejvyšší soudní orgán a vrchol soudní soustavy ve věcech patřících do působnosti soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud. Nejvyšší soud ČR sídlí v Brně. [34] Stanislav Devátý (nar. 1952, bývalý mluvčí Charty 1977) byl ředitelem BIS od ledna 1993 do února 1997. Jeho nástupci byli Karel Vulterin (červenec 1997- leden 1999), Jiří Růžek (červenec 1999 – květen 2003) a Jiří Lang (od června 2003) [35] Vlasta Parkanová byla ministryní spravedlnosti od 7. ledna 1997 do 22. července 1998, a to jednak ve vládě Václava Klause jednak v úřednické vládě Josefa Tošovského (od 2.1.1998) [36] K osobě JUDr. Čestmíra Dudy nutno dodat, že se spolu s JUDr. Ludmilou Svatošovou (členkou předsednictva KSČ) a dalšími přímo podílel na odsouzení V. Hučína v r. 1984 (např. zabavení knih a věcí k výrobě protisovětských letáků). [37] Poručík StB Ludvík Zifčák je absolventem policejní školy v Holešově, kde studoval na katedře StB. Pod krycím jménem "Milan Růžička" působil jako agent-provokatér na Vysoké škole báňské v Ostravě, kam byl přijat bez přijímacích zkoušek. Když se 17. listopadu 1989 studenti shromáždili na Albertově a odtud se vydali v průvodu na pochod Prahou, kráčel v čele průvodu důchodce a politický vězeň Bohumil Hubálek, který nesl transparent s nápisem "SVOBODU PRAVDIVÉHO SLOVA" na přední straně a "JAN OPLETAL - JAN PALACH" na zadní straně. Na Vyšehradské ulici estébáci průvod zastavili a transparent panu Hubálkovi vzali. Se státní vlajkou se do čela průvodu postavil "Milan Růžička" z VŠ báňské v Ostravě, který jinou trasou zavedl průvod studentů na Národní třídu. Tam nastal masakr - a vlajkonoš dělal mrtvého. Rozkřiklo se, že byl ubit student Martin Šmíd. Ve skutečnosti nešlo o Milana Růžičku ani Martina Šmída - šlo o poručíka StB Ludvíka Zifčáka. Ludvík Zifčák byl za to odsouzen k šestnácti měsícům vězení, po osmi jej však podmínečně propustili. Zifčák vydával od srpna 1997 v Bruntále desinformační týdeník Nové Bruntálsko. Během poměrně krátké doby je na nastrčeného vydavatele novin podáno v souvislosti s pomluvami, poplašnými zprávami aj. trestnými činy více než sto žalob. K soudu proniknou za několik let pouze dvě - vydavatel je nebývale mírným soudem odsouzen, Nové Bruntálsko vychází dále. Je distribuováno po celé ČR, ale i do zahraničí. Od počátku Zifčák v Novém Bruntálsku opakuje, že Vladimír Hučín je terorista a že stojí za výbuchy, které začaly otřásat Přerovem a Olomoucí. Vladimír Hučín je ale na stopě faktům prokazujícím, že výbuchy pocházejí z dílny Komunistické strany Československa. V únoru 1999 vyhrožuje Ludvík Zifčák před kamerou teroristickými akcemi v případě, že Vladimír Hučín jakkoliv uspěje při rehabilitačních soudech, které jej mají očistit od komunistických obvinění a rozsudků. [38] Řada těchto dokumentů je součástí utajovaného trestního – soudního spisu, který byl v r.2001 na V. Hučína veden u Okresního soudu v Přerově pod č.j. 1T 312/2001.) [39] Zifčák ve svém týdeníku Nové Bruntálsko oznamoval, že jeden z přerovských policistů byl "tajným" členem jeho ultralevicové komunistické strany. K výbuchu policejní stanice došlo v den, kdy ČR vstoupila do NATO [40] Růžek byl vyšetřován v souvislosti s obviněním ze zneužití pravomoci veřejného činitele, avšak Státní zastupitelství v dubnu 1998 rozhodlo, že případem zneužití pravomoci se nebude soud zabývat. Z vyšetřovacího spisu, který je veden jako přísně tajný, však vyplývá domněnka policie, že Růžek lhal, podváděl a při své práci používal nečisté zpravodajské metody. Viz článek "V kauze jde o lhaní, podvádění a vydírání" v MF Dnes 24.4.1999, str.3 [41] Hučín pověřený vyšetřováním (jako člen policejního týmu Výbuch v BIS) těchto výbuchů dospěl k závěru, že pachatelé výbuchů jsou z okruhu radikální Zifčákovy Komunistické strany, napojené na tajné ruské služby, dá-le na konkrétní osoby z bezpečnostního aparátu policie ČR s mimořádným propojením na KSČM. [42] Právě za vedení Petra Částečky byla olomoucká expozitura nejlépe hodnocena, protože vykazovala nejlepší výsledky. Protože se jedná již o několikátého příslušníka BIS jen z Olomouce, kterému za nejasných okolností odebrali osvědčení, začali se všichni zasvěcení domnívat, že bezpečnostní prověrky jsou zneužívány. [43] O tomto výbuchu se v souvislosti s Hučínem nemluví, již proto, že na tuto dobu má neprůstřelné alibi. Podle určitých informací právě v tento den měl být Hučín služebně v Bruntále a z jeho cesty sešlo na poslední chvíli. Bruntálská policie samozřejmě nic nevyšetřila, což někteří vysvětlují tím, že na ředitelství policie okresu Bruntál pracuje bratr Ludvíka Zifčáka, který má přístup k veškeré operativě Policie ČR. [44] Další jednání se mělo konat dne 15.3.2001, ale dne 7.3.2001 byl V. Hučín za neobvyklých okolností zatčen speciální policejní jednotkou specializovanou na boj s terorismem a po domovní prohlídce odvezen do vyšetřovací vazby nejprve do Ostravy a poté do Prahy na Pankrác. [45] V. Švéda je od r.1999 využíván současnými bezpečnostními složkami jako svědek proti V.Hučínovi. Vlastimil Švéda např.ve své svědecké výpovědi uvedl, že opakovaně dodával V. Hučínovi po r.1989 výbušniny na teroristické akce v Přerově a Olomouci, že viděl na videozáznamu intimní schůzky V. Hučína se senátorkou Jitkou Seitlovou, že V. Hučín chystal v Přerově teroristický útok, při kterém mají být usmrceni občané apod. Tento svědek byl a je současnými bezpečnostními složkami využíván i přes to, že se jedná o znalecky diagnostikovaného druhotného psychopata, medikamentózně neléčitelného. (Státní bezpečnost a znalci z opavské psychiatrie shledali v závěru 70. let, že Švéda je druhotným psychopatem, nezpůsobilým vůbec nějak vypovídat.) [46] Podle Reflexu č.37/2004: "V lednu 2001 odstavil ředitel BIS Jiří Růžek Hučína od zpravodajské práce a šéf pobočky Jan Princ ho vyzval, aby předal své agenty. Hučín odmítl s vysvětlením, že má obavy, aby nedopadli jako tři z jeho informátorů, kteří zahynuli za podivných okolností Otakar Křivánek při přepadení, dr. Měřický a Pavel Trhlík spáchali sebevraždu." [47] "Nemohu prozradit lidi, za současné situace bych ohrozil nejen jejich zdraví, ale v některých případech přímo životy," konstatoval Hučín. [48] Petr Uhl napsal komentář "Kozel zahradníkem" diskreditující Hučína. Uhl je v případu osobně zainteresován a je pravděpodobně vydíratelný. Ludvík Zifčák se totiž před rokem 1989 specializoval na skupinu chartistů kolem Petra Uhla. [49] V posudku doktorky Naděje Kubíčkové (je na www.hucin.com) není ani slovo o tom, že by byl psychopatem nebo pyromanem. Naopak, Hučín je prý mírně nadprůměrně inteligentním jedincem, bez postižení bájivou lhavostí. Posudek hovoří i o výhradách, které k Hučínovi mají "někteří svědci": je prý militantně zaměřeným fanatikem s narcistickými sklony, jehož motivací nebyl boj proti komunismu, ale snaha být hrdinou za každou cenu. (podle Reflexu) [50] The Prague Post - pražské noviny v angličtině založené v roce 1991 mladými Američany okouzlenými Prahou a vydávané americkými redaktory dodnes (2007) [51] PB = Pravý Blok – politická strana založená na sklonku roku 1995 z iniciativy členů DEU (Demokratické unie) nespokojených s jednáním svých stranických představitelů Aleny Hromádkové a Ratibora Majzlíka. V létě 2001 ovládl Pravý Blok Petr Cibulka. [52] Vyhlášený Seznam akcí na podporu Vladimíra Hučína: 05.02.2002, Kroměříž, Náměstí, 14,30 - 17 HODIN 06.02.2002, Jihlava, Velké náměstí, 14,30 - 17 HODIN 07.02.2002, Zlín, Hlavní náměstí, 14,30 - 17 HODIN 08.02.2002, Kyjov, Náměstí, 14,30 - 16,30 HODIN 09.02.2002, Zlín, Hlavní náměstí, OD 10 - 12 HODIN 11.02.2002, Tábor, Náměstí před Zemědělskou fakultou, 14,30 - 17 HODIN 12.02.2002, Český Krumlov, Hlavní náměstí, 15 - 17 HODIN 13.02.2002, Přerov, Před budovou Okresního soudu od 8,00 NEPŘETRŽITĚ až do SKONČENÍ JEDNÁNÍ 14.02.2002, Přerov, Před budovou Okresního soudu od 8,00 NEPŘETRŽITĚ až do SKONČENÍ JEDNÁNÍ 15.02.2002, Přerov, Před budovou Okresního soudu od 8,00 NEPŘETRŽITĚ až do VYNESENÍ ROZSUDKU [53] Ústavní soud ČR řeší především možné rozpory zákonů a jiných předpisů s ústavními zákony, ale i individuální stížnosti v určitých případech porušování ústavnosti a zákonnosti a ústavní žalobu Senátu proti prezidentovi republiky pro velezradu. Skládá se z 15 soudců, které jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu na dobu deseti let. Ústavní soud sídlí v Brně. [54] . Podal jej estebácký přisluhovač Murček, proti němuž V. Hučín spolu s dalšími svědčil u několika soudních stání. Murčekovi se nelíbí, že Hučín při svém úspěšném řízení u Ústavního soudu zmiňoval před veřejností mi-mo jiné i Murčekovy aktivity v době tvrdé normalizace. Ján Murček, plukovník z holešovské policejní školy, který před listopadem zpracovával posudky pro StB, dnes učí na této škole! [55] Uvedl také, že od 1. dubna 2003 mu bude odebrána sociální výpomoc, která byla 1.480,- Kč. Jako důvod bylo uvedeno, že je majitelem osobního automobilu značky Škoda Forman z r. 1990, a ten že bych mohl prodat za 30-35 tisíc korun, jako důvod nebylo uvedeno vlastnění ochočeného papouška, o který jehož cenu se v této souvislosti úředníci rovněž zajímali.. (Sehnat zaměstnání je pro Hučína nesnadné - v několika případech se mu již málem podařilo zaměstnat, ale nakonec byl účelově požádán o výpis z rejstříku trestů a vzhledem i k jeho zbytkovým trestům bylo po dohodě. Občas se mu podaří uklidit někomu přivezené uhlí, za což nějakou tu sto-vku dostane, někdy zaveze sběr starého papíru, něco opraví a také občas mu pomohou bývalí političtí vězni.) [56] Hučínovu existenční situaci řeší mezinárodní sbírka organizovaná od vánoc 2003 Janem Šináglem. Nikdo totiž nechce Hučína zaměstnat, protože se bojí potíží. Hučín žil z drobných brigád a podpory blízkých přátel. Dostal státní podporu nejprve 32 Kč, později 1600 Kč, 800 Kč měsíčně, v únoru 2004 činila tato podpora 1100 Kč měsíčně! [57] http://www.reflex.cz/Clanek17366.html [58] Chronologie dalších soudních jednání v této kauze: 11. 5. 2004, OS v Přerově – BIS se na poslední chvíli omluvila, že požadovaná svědkyně už není v jejích službách a soud byl odročen 22. 6. 2004, OS v Přerově, svědkyně BIS se omluvila, že byla zraněna při přepadení a nemůže se k soudu dostavit, soud byl odročen. 27.- 28. 6. 2004, OS v Přerově, oba svědkové BIS se dostavili a předstoupili před soud k podání svědectví. Jedna z účetních sdělila, že Hučín, který byl ve vazbě obdržel nějaké peníze, které mu zřejmě neměly být vyplaceny, protože byl ve vazbě, takže svědek další výplatu zastavil. Uvedla, že od svých nadřízených neobdržela žádné informace, respektive, že jí tyto informace byly zatajovány. Vězeňský lékař (svědek) i pod přísahou prokazatelně lhal a přítomný státní zástupce proti němu nic nepodnikl. Po dvou dnech procesu soudce Jelínek vyhlásil rozsudek odsuzující Vladimíra Hučína a MUDr. Jana Chmelaře za podvod. Hučín byl odsouzen k 6 měsícům s podmíněným odkladem na jeden rok a MUDr. Chmelař k pokutě 10 000 Kč. Státní zástupkyně i oba obhájci se na místě proti rozsudku odvolali. 6. 12. 2004, KS v Ostravě, sekce v Olomouci, rozsudek byl na základě argumentů obhajoby zcela zrušen a vrácen soudu v Přerově. 15. března 2005, okresní soud v Přerově, soudce Jelínek si vyžádal dalšího svědka (vysokého důstojníka BIS) který se nedostavil a soud byl odročen. 20. dubna 2005, okresní soud v Přerově, tentokrát se svědek dostavil a soudce Jelínek vynesl nový rozsudek. Tentokrát oba obžalované zprostil obžaloby. Státní zástupkyně Staňková se proti rozsudku odvolala. 14. září 2005, Krajský soud v Olomouci, soudce Hudeček potvrdil osvobozující rozsudek. [59] K MUDr. Janu Chmelařovi jednou, takhle před pěti lety, přišel jako pacient i jistý Vladimír Hučín. Za to, že mu dr. Chmelař nechal proplácet nemocenskou v době, kdy Hučína po zatčení vězeňský lékař prohlásil, bez Chmelařova vědomí, práce schopným, ho Hučínovi nepřátelé pohnali k soudu. Šlo o celých 7 600 Kč, které Hučín po zjištění a propuštění z vězení vrátil. Státní žaloba byla nekompromisní – zřejmě proto, že se ve spisech objevilo jméno Hučín. Za chybu, jíž se dopustily státní úřady, a které si v BIS, někdejším zaměstnavateli kpt. Hučína, všimla až paní účetní, vyžadovala žaloba pro Hučína rok v base a pro Chmelaře pokutu 20.000 Kč. A tak se dr. Chmelař postavil na zadní. Z vyššího principu mravního. Doktor Chmelař nevypadal jako hrdina. Soud snášel těžko. Mnoho lidí si všimlo jeho obav při každém soudním jednání. Krůpějí mrazivého potu na jeho čele. Stavu hluboké deprese uměle prodlužované nestoudností žalobkyně, údajně zastupující zájmy státu.. [60] Při první zmínce o F. Bublanovi reagoval soudce Jelínek, že se netýká věci a zakázal o něm mluvit. [61] A co jsou tyto předměty? Tak např. se jedná o volně prodejné petardy, rakety na vánoce z nichž velká část byla zničena při zkoumání, zda se nejedná o nějaké výbušniny apod. Bylo zřejmé, že trapné vysvětlování policisty o nevydání těchto volně prodejných předmětů zábavné pyrotechniky nemůže obstát v normálně fungujícím státě.
[i] Český text petice "Za spravedlivý veřejný soud s Vladimírem Hučínem" ze dne 18.12.2003: "Ústava České republiky v Čl. 96 odst. 2 i Listina základních práv a svobod v Čl. 38 odst. 2, nemluvě o přijatých mezinárodních úmluvách a dohodách, jež se ČR zavázala dodržovat, proklam ují procesní zásady jednání před soudem - ústnost a veřejnost. Princip veřejnosti soudního řízení sleduje jednak prvek kontroly činnosti soudu a jednak prvek prevence. Právo veřejného procesu je dodnes upíráno bývalému i současnému politickému vězni Vladimíru Hučínovi, jehož ostudná kauza již vešla do podvědomí veřejnosti i za hranicemi našeho státu. V této kauze se nelze dovolávat institutu vyloučení veřejnosti (par. 116 občanského soudního řádu, par. 200 trestního řádu), čehož jsme svědky. Veřejnost může být vyloučena pouze v případě, kdyby veřejné projednávání věci ohrozilo státní, hospodářské, obchodní nebo služební tajemství, důležitý zájem účastníků řízení, nerušený průběh jednání nebo mravnost. Nic z uvedeného nelze v kauze Hučín aplikovat, pokud všichni sledujeme stejný cíl - vybudovat zdravou demokratickou společnost a vymýtit z ní s konečnou platností kompromitované komunistické a estébácké struktury, jejichž přítomnost na vysokých postech není žádným státním tajemstvím. Veřejný proces by za těchto všeobecně známých okolností naopak sloužil veřejnému zájmu o tolik potřebnou očistu. A k následné prevenci...! Vladimír Hučín není, jak je známo, vázán žádným služebním tajemstvím; BIS jej zbavila mlčenlivosti. Žádáme vás proto, abyste se zasadili o dodržování lidských práv v České republice, která již stojí na prahu Evropské unie, a nemůže a nesmí soudit lidi za zavřenými dveřmi bez přítomnosti veřejnosti a novinářů. Takové jednání je po právní stránce v EU nepřijatelné a nám, kteří si vážíme demokracie, bolestivě připomíná léta komunistické totality a teroru. Níže podepsaní Vám děkují za vaši podporu při dodržování základních lidských práv a za prosazení veřejného soudu s politickým vězněm Vladimírem Hučínem.
[ii] Text letáku distribuovaného v Přerově na jaře 2007: DŮRAZNÉ A POSLEDNÍ VAROVÁNÍ PRO ODS PŘEROV!
POKUD SE ROZHODNETE NA VAŠI KANDIDÁTKU ODS ZAŘADIT ZNÁMÉHO TERORISTU A ZABIJÁKA VLADIMÍRA HUČÍNA, POČÍTEJTE S TÍM, ŽE ZVEŘEJNÍME INFORMACE O BÝVALÝCH SVAZÁCKÝCH A PODOBNÝCH AKTIVITÁCH VAŠICH PŘEDSTAVITELŮ ODS PŘEROV. NEMÁME NIC PROTI KANDIDATUŘE PANÍ GRAMBLIČKOVÉ, JAČKOVÉ A DALŠÍCH ČLENŮ ODS. V PŘÍPADĚ, ŽE ALE BUDE KANDIDOVAT ZA ODS VLADIMÍR HUČÍN, ZAŽIJETE PEKLO A BUDETE MÍT Z OSTUDY KABÁT. BERTE PROSÍM NAŠE VAROVÁNÍ VÁŽNĚ!
JSME LEVICOVĚ ORIENTOVANÍ LIDÉ, KTERÝM NENÍ OSUD PŘEROVSKÉHO REGIONU LHOSTEJNÝ, NENÍ NÁS MÁLO A MÁME PROSTŘEDKY ! TOTO VAROVÁNÍ ZASÍLÁME NA VĚDOMÍ I VEŘEJNOSTI. S P P
Od Administrátor v 2007-12-31 23:00 |
0