Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Ad LN 23. 7.: Narcis Hučín zneužívá demokracii (LN 25.7.2007)

Tomáš Hradílek má právo na ostrý pohled na Vladimíra Hučína, ovšem pokud k podpoře svých argumentů používá jiné lidi, musí být přesný. Kdysi jsme spolu telefonovali a shodli se na zvláštnostech povahy V. Hučína i na tom, že ve svém boji za pravdu volí mnohdy pro nás obtížně přijatelné prostředky. To ovšem neznamená, že jde o prostředky kriminální. Obviněním V. Hučína jsem byl znepokojen. Šéf boje proti organizovanému zločinu pan Kubice mně ovšem neříkal, jak tvrdí T. Hradílek, že z analýz odposlechů vyplývá účast V. Hučína na výbuších v Přerově, za což byl obviněn a později postaven před soud, ale varoval mne před přílišnou aktivitou v celé věci, protože je velmi složitá. Přesto jsem jako senátor telefonoval ministru spravedlnosti Motejlovi a ministru vnitra Grossovi, aby vyšetřování V. Hučína přeložili jinam než do Přerova, kde jsem cítil podjatost orgánů činných v trestním řízení. Nevyslyšeli mne. V. Hučína jsem několikrát veřejně podpořil. Přerovský soud, jakož i odvolací instance V. Hučína osvobodily, a rovněž jej i rehabilitovaly za jeho údajnou kriminální činnost v době komunismu. Musím upřímně říci, že jsem tomu rád.

Jan Ruml, Praha Lidovky 24.7.2007

První, co mě napadlo při čtení článku Tomáše Hradílka Narcis Hučín zneužívá demokracii (LN, 23.7.2007), je historka o generálu de Gaullovi. Jako prezident přijal jednou jistého francouzského generála, který se zanedlouho vyřítil bez čepice z jeho kanceláře pronásledován rozčileným de Gaullem vykřikujícím neslušná slova. "Vy, pane prezidente," koktala šokovaná sekretářka. "Představte si," řekl jí prezident, "ten idiot ještě věří ve vinu kpt. Dreyfuse." U nás někteří ještě věří na pravost Rukopisů, v USA tisíce Američanů věří, že přistání člověka na měsíci bylo fingované a Tomáš Hradílek zase věří, že Vladimír Hučín byl strůjcem výbuchů v Přerově a byl soudy osvobozen neprávem.

Prohlašuje, že většího gaunera než Hučína ještě neviděl. Chce to opravdu dvojitého panáka, aby člověk uvěřil, že toto napsal chartista a disident. Ten druhý panák přijde vhod, když si člověk černé na bílém přečte, že exministr vnitra si obstaral "využívajíc osobních kontaktů a svého někdejšího politického postavení" nadstandardní informace, zejména z policejních zdrojů. Takže konečně, sám exministr vnitra odhaluje první kanál z těch, po kterých se stále pátrá, kudy unikají z policie informace k médiím. Je vidět, že Tomáš Hradílek ví, jak to v Česku chodí. Zavolá se ke kamarádům na policii a je hned co číst. Ale on toho ví ještě více. Mluvil i s Rumlem a Kubicem. Jak to doopravdy bylo, mu Jan Ruml odpověděl v LN 25.7. Mýlil se jen v tom, že i on se domnívá, že Hučín byl za výbuchy obžalován. Nezbývá tedy, než abychom v činnosti "kanceláře pro uvádění výroků Tomáše Hradílka na pravou míru" pokračovali.

Jak to tedy bylo? Po roce Hučínovy vazby a jeho vyšetřování dal zvláštní odbor Úřadu vyšetřování ČR návrh na vypracování obžaloby a tu Státní zastupitelství v dosti chatrné podobě podalo soudu. Svůj mediální úkol splnila, o Hučínovi - kriminálníkovi obžalovaném ze sedmi trestných činů začal psát veškerý tisk. Jen ty výbuchy v obžalobě chyběly. Bez jakýchkoli důkazů si to ani tehdejší vedoucí státní zástupkyně v Přerově JUDr. Lenka Šromová nedovolila. Dovolil si to ale plk. JUDr. Jiří Pščolka, který v rozhovoru pro MfD v r. 2001 uvedl, že policie má důkazy vyvolávající v této věci závažné podezření, že za výbuchy stojí Hučín. Bohužel pro něj, pro státní zastupitelství, i pro Tomáše Hradílka - všechny soudy - okresní, krajský i nejvyšší, Vladimíra Hučína v plném rozsahu ze všech bodů obžaloby zprostily. Možná, že kdyby se Tomáš Hradílek se svými důkazy včas soudu přihlásil, mohlo všechno dopadnout jinak. Jenže on vinu Hučína "dokazuje" až teď, a jak známo, tisk soudy nemůže nahrazovat. Ale soud by se v této věci mohl konat znovu. Tentokráte s obviněným Tomášem Hradílkem pro trestné činy křivého obvinění a pomluvy.

Jestliže Bůh oslepil senátora Štětinu, jak píše Tomáš Hradílek, soudy se mu oslepit nepodařilo. Ty totiž rozhodovaly na základě zákonů a důkazů, nikoliv na základě nepodložených hypotéz a ideové nesnášenlivosti jako Tomáš Hradílek. Má jistě právo na to, aby se vyjádřil o minulosti a charakteru několika lidí včetně plk. Pščolky. Ani já ho nehodlám kádrovat jako bývalého vyšetřovatele SNB a pana Hradílka jako bývalého soudruha a předsedu stranické buňky, protože i u takových lidí věřím na konverzi k demokracii, a třeba i ke křesťanství. Nebudu se vyjadřovat i ke generálu Paroulkovi, kterého budu jako frankofil ctít i pro jeho řád Čestné legie. Ale budu ctít pravomocné rozsudky soudů, byť jsem často justici kritizoval, ale právě v případě Hučína se česká justice projevila excelentně jako pravá justice právního státu. Nikdy bych si nedovolil nazvat obviněného pravomocně zproštěného viny psychologickým teroristou a gaunerem vytvářejícím kolem sebe atmosféru strachu. Ano, Hučín byl všemi soudy zproštěn viny. Dokonce v případě tzv. dodatkových trestů i Ústavním soudem. Pan Tomáš Hradílek to nazývá blamáží. Já smutným koncem signatáře Charty 77, volající tehdy ve svém prohlášení po dodržování zákonů. Pan Hradílek mi na chodbě soudu v Ostravě řekl, že si mně při obhajobách disidentů za bývalého režimu vážil, za obhajobu Vladimíra Hučína nikoliv. A přesto jsem tehdy i nyní obhajoval to samé – základní principy trestního řádu, zejména presumpci neviny a právo na řádný soud. Rád bych proto dnes panu Hradílkovi odpověděl podobně, ani já si ho již za jeho disidentskou minulost nevážím, zejména proto, že na adresu nevinně pronásledovaného a vězněného prohlásil, že by za jeho čest a dobrou pověst nedal ani zlámanou grešli.

Musím se samozřejmě ozvat kvůli své nedostatečné právní kvalifikaci, kterou pan Hradílek vyhlásil do světa. Pan Hradílek pochopitelně jako laik neví, že Vladimír Hučín žaloval plk. Pščolku proto, že jeho jednání považoval za exces z jednání příslušníka policie, protože ministerstvo vnitra jej nikdy nepověřilo, aby takovým způsobem pomlouval Hučína. Že to Krajský soud v Ostravě za exces nepovažoval (čímž vyloučil jeho odpovědnost) a naopak považoval plk. Pščolku za "mluvčího" ministerstva, je jiná věc. To ministerstvo vnitra nyní ještě Vladimír Hučín zažaluje, ale co si na nyní pravicovém vedení ministerstva vezme?

Začal jsem de Gaullem a skončím de Gaullem. Když jeho ministr vnitra v době studentských bouří ve Francii navrhoval zatčení Jeana Paula Sartra, ideového iniciátora těchto akcí, tak mu prezident de Gaulle odpověděl: "Filosofové se nezavírají." A tak navrhuji, aby v případě, že se najde státní zástupce, který na základě článku Tomáše Hradílka zahájí proti němu na základě zásady oficiality trestní stíhání pro trestné činy pomluvy a křivého obvinění, aby tak nečinil, nebo trestní stíhání zastavil. Blouznivci zneužívající demokracii se přece nezavírají.

Milan Hulík, Neviditelný pes, 30. července 2007 (LN 27.7.07)

Zmíněný článek napsal Tomáš Hradílek, který se pod něj podepsal jako bývalý mluvčí Charty 77 a bývalý ministr vnitra.

Tak předně, po přečtení tohoto článku si člověk s protikomunistickou náturou musí položit otázku: "Tak tenhle Hradílek je člověk, který měl reprezentovat tu slavnou Chartu 77?" - No nazdar! Ještě štěstí, že jsem se ji neodvážil podepsat, to bych se dostal do pěkné party!

A tak si vzpomínám, jak to tehdy v tom 1989 roce bylo, jak jsme kvitovali s povděkem, že na ministra vnitra je dosazen náš člověk a začneme s debolševizací! Ale asi za 14 dnů jsme pochopili, že Hradílek je omyl! On to totiž asi za 14 dnů vzdal, tenkrát se říkalo, že se polekal kolik je tam (na ministerstvu) Stbáků ! Tak tenhle " hrdina", který patřil mezi první co podělali tu "revoluci" dnes chce poučovat občany, jaké "trhliny" ve svých úvahách má senátor Štětina a eventuelně i jiní antikomunisté. Měl by si napřed zrekapitulovat své "trhliny"!

Dále chci říci, že jsem na tom soudě s Pščolkou v Ostravě byl, a protože jsem se do soudní síně pro nedostatek místa nedostal, tak jsem po celou dobu procesu seděl na chodbě, kde naproti mě kousek bokem seděl jako svědek Hradílek. Přesto, že jsem mluvil hlasitě (tak, aby to slyšel), že on jako první zradil věc "revoluce", tak to s ním ani nehnulo - je to prostě "hrdina" každým coulem.

A nyní k některým odstavcům z článku: Pan Hradílek získal u policajtů "nadstandardní informace". To je k smíchu, získal nanejvýš snůšku drbů, které mu do hlavy nakukali bývalí bolševici typu Zlámala a jemu podobných premiantů, které jsme měli vyvěšeny ve skříňce KANu. Kdyby pan Hradílek lépe sledoval záslužné činy Vladimíra Hučína, tak by v prvním odstavci svého článku neblábolil nesmysly o tom, že Hučín snad byl iniciátorem přerovských výbuchů. Hučína si totiž z tohoto činu nikdo netroufl ani obžalovat! Museli (rozuměj policajti, justice, státní. zástupce) použít 7 náhradních obžalob - a ty stejně všechny státní zastupitelství v Přerově prohrálo! Ani se nechci zmiňovat, že přiznat se k tomu, že dostávám od policie "nadstandardní" informace je možná podnětem pro příslušné kroky JUDr. Hulíka či JUDr. Devátého.

A k druhému odstavci: Nevím, zdali někdo (např. obhájci Hučína) vyřizoval u Havla milost, ale vím určitě, že při mých návštěvách Hučína ve vězení Hučín jakékoliv žádání o milost striktně a tvrdě odmítal!!! O nějaké přímluvy Hučín nikdy nestál - a dnes, když se pan Hradílek svým článkem dokázal "historicky znemožnit", by si od něj Hučín ani kůrku nevzal!

Odstavec další: nálepkování, špinění, osočování. Tak k tomu: To Hučín nedělá, pane exministře. Hučín nastavuje jen zrcadlo, kdo byl za bolševika co zač, a to se Vám nelíbí? S tím starým pánem (generálem) máte zase asi "trhliny" Vy, pane Hradílku, ale o tom nechám mluvit jiné pomocí písemných dokladů.

Dále někde v článku vychvalujete Pščolku, že je to čestný policista, který dobře koná svou práci. To ovšem cíleně říkáte Vy, pane Hradílku, ale něco zcela jiného by Vám asi řekla paní Mgr. Korčinská z Havířova, která si na Pščolku stěžovala, že nic nevyšetřil, když jí zabili syna, takže ono to s tím Pščolkou asi nebude takové, jak se snažíte veřejnosti namluvit. Ale ono, pane Hradílek, totiž vůbec nejde o to, zda-li Pščolka je dobrý nebo špatný kriminalista (již tam není - odešel nebo byl vyhozen? - při Vašich nadstandardních známostech s policajty byste nám to mohl zjistit - děkujeme), nebo jestli je, či není čestný - ono jde totiž o to, proč se v novinách vyjádřil o Hučínovi jako o pachateli výbuchů! Když z toho v té době nebyl ani obviněn! (Nakonec z toho nebyl obviněn nikdy!) Myslíte, pane exministře, že je čestné nyní tvrdit, že mu to nařídili jeho nadřízení? Takže, kdyby mu jeho nadřízení nařídili Hučína zastřelit, to by to také jako čestný člověk udělal? (Opět se odvolávám na Vaše "nadstandardní" informační kanály, co kdybyste se na to pana Pščolky otázal?)

Pane Hradílku, pokud by se Vám vlivem Vašeho článku zdálo, že jste se tím historicky znemožnil jen málo, pak bych Vám doporučoval, abyste do novin napsal Váš názor na bratry Mašíny a věřím, že byste se znemožnil ještě výrazněji.

V Olomouci 23.7.2007.

Za MK KAN Přerov
předseda Ing. Jaroslav Bezděk, Masarykova tř. 44, 772 00 Olomouc.

S překvapením a s nesouhlasem jsem přečetl v Lidových novinách z 23.7.2007 článek s titulkem "Narcis Hučín zneužívá demokracii", ve kterém bývalý člen KSČ, mluvčí Charty 77 a ministr vnitra ČR Tomáš Hradílek napadá kpt. Vladimíra Hučína a zastává se normalizačního kádra (člena SNB od roku 1971) pplk. Jiřího Pščolky. Hlásí se ke svému výroku, "že většího gaunera (než Hučína)… jsem neviděl". Tento svůj nehorázný výrok objasňuje svými "nadstandardními informacemi", které prý byly "naprosto dostačující k tomu", aby si byl jist, že "Hučín je iniciátorem … výbuchů…" v Přerově, které vedly "na přelomu milénia" k Hučínovu zatčení. Hradílek se hlásí i k tomu, že v roce 2001 ve svém dopise prezidentu Havlovi "nedoporučil udělit Hučínovi milost…". Pro své zatracování Hučína se Hradílek dovolává Stanislava Devátého, že prý "on také tuší, že Hučín ty přerovské výbuchy zavinil", a Jana Rumla, se kterým se prý "ohledně celé (Hučínovy) kauzy "prakticky shodli", neboť to prý Rumlovi potvrdil (na základě analýzy odposlechů) plukovník Jan Kubice.

Hradílek se pak pohoršuje nad tím, jak Hučín ubližuje "čestnému policistovi Pščolkovi, který pouze dobře dělal svou práci", a generálovi Janu Paroulkovi (který v 70. letech řídil budování strategických zařízení v Libyi). Tímto pohoršením Hradílek zdůvodňuje, proč nabídl Pščolkovi v jeho při s Hučínem svědeckou podporu. Svůj článek uzavírá Hradílek prohlášením: "… za čest a dobrou pověst Vladimíra Hučína bych nedal ani zlámanou grešli".

Celý článek je pozoruhodně nenávistný a Hučínovi právníci jistě posoudí, zda nejde o žalovatelné urážky na cti. Nechápu, proč má bývalý disident Hradílek potřebu útočit v celostátním deníku na čest Vladimíra Hučína, kterého soud osvobodil od všech nařčení, které proti němu Pščolka a jemu podobní zosnovali. Jedno z možných vysvětlení – které jistě nenapadá jen mne – je, že Tomáš Hradílek je nebezpečně zavázán bývalým nomenklaturám, a proto je chrání z obavy, že by na něj mohli leccos nepříjemného prozradit.

Svůj pamflet proti Hučínovi Tomáš Hradílek po několika dnech doplnil článkem Ve svém kritickém postoji k Hučínovi jsem se utvrdil (LN 2.8.2007), ve kterém se pohoršuje nad tím, že Hučín rehabilitován byl, zatímco disidentskému faráři Janu Šimsovi Nejvyšší soud rehabilitaci před několika dny odepřel. Tento nedávný výrok soudu svědčí právě o tom, že komunistické struktury mají dodnes rozhodující vliv na posuzování viny a ze své mocenské pavučiny upředené v dobách socialismu letech neradi své oběti propouštějí. Hučín se z tohoto pohledu jeví jako moucha natolik velká, že se jí podařilo se z těchto pavučin vymanit. Chápu, že to vadí Ludvíku Zifčákovi, který se skupinou komunistů už v roce 1999 demonstroval proti Hučínově rehabilitaci, ale proč to vadí chartistovi Hradílkovi, naprosto nechápu.

Klub angažovaných nestraníků (KAN) už od svého obnovení v květnu 1990 požadoval důslednou nápravu křivd způsobených bolševickým režimem. Na tento požadavek však politická scéna dlouho vůbec nereagovala. Na křivdách, které byly za socialismu páchány, se podílela řada lidí, kteří nikdy nepřipustí, že se podíleli na bolševických zločinech, a proto pro ně musí Hučín zůstat "gaunerem".

Vladimír Hučín byl pro bolševiky nanejvýš nebezpečným nepřítelem, protože byl neúplatným, nesmlouvavým a nezastrašitelným odpůrcem zlovolné bolševické moci. Takovým zůstal i po roce 1989, zatímco mnozí jiní disidenti přestali se zlem bojovat v okamžiku, kdy získali podíl na politické moci.

Hradílkovy útoky proti Hučínovi vnášejí do dnešní politické situace nové prvky. Zdá se, že účelem těchto útoků je diskreditovat důvěryhodnost disidentů a chartistů vůbec. Jsem opravdu zvědav, zda se prezident Klaus přihlásí k tomu, že "osobním dopisem" podpořil článek Narcis Hučín zneužívá demokracii, jak se chlubí Hradílek v LN 2.8.

Pavel Holba, předseda Ústřední rady KAN