Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Ilustrační foto: Zlatej totáč... kluci z rachoty. (Ze soukromého archivu Josefa Vondrušky).

Vracím se tímto k soudu s komunistickým bachařem Josefem Vondruškou, který dne 19.11.2010 proběhl v Liberci, kdy dotyčný soudruh měl čelit nařčení z týrání a bití vězňů. Soudní jednání sice proběhlo a celkem zajímavě bylo popsáno v tisku a navíc dost obsáhle na internetu, ale mnoho věcí tam vůbec nezaznělo. Ani v tisku, ani v soudní síni.

Jediným svědkem proti Vondruškovi byl politický vězeň Jiří Wolf, na kterém se komunistický kriminál v Minkovicích dost tvrdě podepsal, jak fyzicky, tak i psychicky. A není divu, protože to, co tam specielně političtí vězni prožívali, se nedá nazvat jinak než peklem. Popsal to např. Jiří Kubík asi před dvěma roky na www.lidovky.cz. A sice v článku "Vondruška nás mlátil v rukavicích".

Své zkušenosti s Vondruškou má i Vladimír Hučín - viz. www.vladimirhucin.cz, ale tyto svědky soud zřejmě nepovažuje za nutné pozvat, nezve ani další, kteří se hlásili sami.

Jedním z nich je např. M. Petrovský, invalidní důchodce, který se na vlastní náklady do Liberce dopravil až z Plzně, aby se mohl se svým svědectvím postavit svému dřívějšímu bachaři.

A nejen jemu, protože jak tvrdí, tenkrát tam mlátili téměř všichni. A kdo byl "měkčí", neměl šanci se mezi bachaři udržet. Urostlý a dobře živený Vondruška se tam držel na špici právě díky své brutalitě. Však také sklízel pochvaly a dokonce dostal vyznamenání za statečnost, jak vyplynulo ze soudních spisů. Ale soudce kupodivu ani nenapadlo, aby se ho zeptal, za co konkétně to bylo.

Ačkoliv soud byl o přítomnosti pana Petrovského informován (a navíc on sám se jako svědek dle svých slov soudu hlásil již před minulým stáním, které se mělo konat v září), nechali ho klidně několik hodin čekat na chodbě. Takže se vrátil do Plzně, aniž by byl vyslechnut.

Jediná reakce soudce byla, že soud si sám určuje, které svědky vyslechne a že mu to nebude někdo nařizovat.

A asi dobře ví jak na bouřící se publikum účinkuje justiční stráž, protože reakce nekomunistické části publika byla dost výbušná. Doufám, že snad proboha takto není myšlena nezávislost soudů a soudců.

Vím, že budu nařčen z konspiračních teorií, ale vkrádá se myšlenka, jestli náhodou to nepředvolávání dalších svědků proti Vondruškovi není úmyslné.

Protože takto je to stále v poloze tvrzení proti tvrzení, a pak není problém, aby jediný svědek proti Vondruškovi, invalidní Wolf byl prohlášen za nevěrohodného a soudruh Vondruška odešel od soudu čistý jako lilie, on vězňům nikdy neubližoval, natož,aby je mlátil, protože mu to interní vězeňské předpisy ani nedovolovaly, a on by je přece neporušoval.

Nějak mi to moc nápadně začíná připomínat doby normalizace.

Ing. Jaroslav Schnirch, Liberecký deník 24.11.2010

---

Vězně jsem občas musel zkrotit silou, řekl bývalý bachař a exposlanec KSČM

V Liberci začal soud s bývalým vězeňským dozorcem a nyní už exposlancem za KSČM Josefem Vondruškou. Je obžalovaný z toho, že na začátku 80. let bil ve věznici v Minkovicích u Liberce politického vězně Jiřího Wolfa.

Vondruška u soudu všechna obvinění popřel. "Nic z toho se nezakládá na pravdě," řekl. V osmdesátých letech pracoval v minkovické věznici jako dozorce. Do této věznice byli zavíráni i političtí vězni.

"Byla to jedna z nejhorších věznic. Běžně nás trestali bitím, vypínali nám topení, dávali poloviční porce. U soudu by měli skončit všichni dozorci z Minkovic, ale takový proces by trval deset patnáct let. Proto jsem se ozval až když jsem viděl, že se z jednoho z nich nakonec stal poslanec," vypověděl Jiří Wolf.

On sám v komunistických kriminálech strávil jako politický vězeň 9,5 roku. Bylo znát, že už mu proto prožité hrůzy splývají. Soudce ho musel upozorňovat, aby mluvil k jednotlivým konkrétním případům. Wolf nakonec kvůli svému zdravotnímu stavu odkázal na své předchozí výpovědi.

Vondruška zpochybňoval téměř vše, co Wolf řekl. "Nebyl jsem jeho vychovatel a neměl jsem klíče od cel, jak tvrdí. Bylo nemyslitelné, abychom vězně bili. Za to hrozil prokurátor," řekl. Připustil jen, že násilí při své práci občas použil. "Párkrát jsem musel, když se vězni vzpouzeli. To pak bylo nezbytné zakročit," uvedl.

Soud přišel až po letech

Na Vondruškovu minulost upozornili političtí vězni v září 2006. Naštvalo je, že se v barvách KSČM dostal do parlamentu. O rok později poslanci Vondrušku zbavili poslanecké imunity a vydali ho tím trestnímu stíhání. Státní zástupce Vondrušku obžaloval ze zneužití pravomoci veřejného činitele v listopadu 2008.

Zahájení hlavního líčení se ale protahovalo. Krajské státní zastupitelství dokonce kontrolovalo, jestli v Liberci případ zbytečně nezdržují. Nic takového se ale neprokázalo, soud prý byl jen zavalený jinými žalobami.

Naposledy v říjnu, když měl soud konečně začít, soudce jednání odročil, protože se z něj omluvil Vondruškův advokát. Političtí vězni v tom viděli záměr odsunout případ až na dobu po volbách.

Adam Pluhař iDnes.cz 19.11.2010

---

Vondruška patřil mezi ty brutálnější bachaře, řekl soudu disident Wolf

[Celou zprávu ČTK si přečtěte ZDE, Lidovky.cz]

---

Proces hledá pravdu o mučení disidentů za totality

Po více než 30 letech od doby, kdy podle obžaloby týral politického vězně, stanul před soudem bývalý poslanec za KSČM Josef Vondruška.

Obžaloba ho viní, že v době, kdy působil jako vychovatel nápravně-výchovného ústavu v Liberci-Minkovicích, mnohokrát fyzicky napadl chovance, bývalého disidenta Jiřího Wolfa.

Vondruškovi hrozí za zneužití pravomoci veřejného činitele dva roky až deset let vězení.

Vondruška: Toho pána neznám

Někdejší komunistický poslanec při pátečním hlavním líčení popřel, že by kohokoli trýznil.

"Wolfa jsem viděl poprvé, až když za mnou přišel před několika lety do parlamentu," tvrdí Vondruška.

Wolf oponuje, že ho Vondruška bil. Ovšem beze svědků - na "samotce" - mimo jiné i na Štědrý den 1979.

"Uchopil mě za krk a strkal mi hlavu k tureckému záchodu. Bil mě pěstmi i obuškem a kopal do mě. Močil jsem pak krev," vypověděl před několika lety osmapadesátiletý Wolf.

Prý měl i příznaky otřesu mozku.

Dnes Wolf uváděl, že mu Vondruška dával "pouze" rány pěstí a kopance. "Je to už dlouho a ve stresových situacích si vybavuji obtížně detaily," vysvětlil Wolf.

Bývalého disidenta poslal komunistický režim do vězení nejdříve na tři a půl roku a potom na šest let.

Nejdřív vězňům zazpívali, pak je seřezali

Při procesu u Okresního soudu v Liberci Wolf upozornil, že ho "bachaři" ve vězení tloukli, ponižovali, trápili ho zimou a dávali mu málo jídla. Opakovaně ho prý také zavírali na samotku.

"Chodili si tam, jak chtěli, se svými vlastními klíči. O Vánocích nám zazpívali sprosté koledy a seřezali nás," podotkl Wolf.

Podle posudku znalce - psychiatra - trpí Wolf duševní potuchou, která vzniká, pokud je člověk vystaven nebezpečným, život ohrožujícím zážitkům. Jeho posttraumatická stresová porucha se projevuje například trvale nedůvěřivým postojem k okolnímu světu a rovněž depresemi. Znalec považuje Wolfovo líčení zážitků z vězení za věrohodné. "Jednání dozorců mohlo vyvolat jeho duševní poruchu," dodal.

Vondrušku vydala v září 2007 k trestnímu stíhání Poslanecká sněmovna. Vondruška označil již dříve Wolfovo obvinění za "holé nesmysly". "Násilí na odsouzených se nedalo 'ututlat' ani před rokem 1989. Kromě jiného mohli psát bez kontroly dopisy mimo vězení dozorovým prokurátorům nebo soudcům," prohlásil již dříve Vondruška.

Proč se roky nikdo neozval

Obvinění proti němu se objevila až v roce 2006, kdy se stal poslancem sněmovny. Vondruška nechápe, proč s nimi někdo nevystoupil v letech 1990 a 1991, kdy se proti poměrům ve věznicích před listopadem 1989 ozývalo nejvíce lidí.

"Nic se nedělo ani v druhé polovině roku 1992, kdy jsem byl poslancem Federálního shromáždění. Natož v době, kdy jsem se v Preciose živil jako zámečník," upozornil Vondruška.

Wolf řekl, že chtěl, aby před soudem skončili všichni, kdo ho v Minkovicích týrali. "Vyšetřovatelka mi ale vysvětlila, že by všechno trvalo deset až patnáct let, a tak jsem nakonec obvinil jen Vondrušku," vysvětlil Wolf.

Historik Tomáš Bursík, který studoval personální spis Vondrušky z jeho minkovické éry, tvrdí, že Vondruška byl aktivní až horlivý příslušník Sboru nápravné výchovy. Podnět k vyšetřování Vondruškova působení v Minkovicích v 70. a 80. letech podal předloni v září známý disident a aktivista Petr Cibulka.

Horlivost v práci

"Co je špatného na tom, když je člověk v práci horlivý? Na rozdíl od některých svých kolegů jsem se snažil plnit si své povinnosti a důsledně jsem vyžadoval, aby si je plnili i vězni," konstatoval Vondruška.

Nadřízení z Minkovic vytýkali Vondruškovi výbušnou a netolerantní povahu a netaktické vystupování. Vadilo jim, že kázeňské prohřešky řeší s konfliktními vězni o samotě a takzvané "donucovací prostředky" používá častěji, než by musel.

Soudce vyslechl Vondrušku, Wolfa a znalce. Přečetl některé výpovědi a hlavní líčení odročil na 21. ledna příštího roku, kdy přijdou na řadu další svědci.

Miloslav Lubas Aktuálně.cz 19.11.2010, obsahuje interaktivní DISKUSI.

---

Výslechem komunistického dozorce Vondrušky začal soud

Liberecký okresní soud se dnes za velkého zájmu veřejnosti začal zabývat případem bývalého vězeňského dozorce a komunistického poslance Josefa Vondrušky. Žaloba mu přisuzuje zneužívání pravomoci veřejného činitele, za což mu hrozí až deset let vězení. Na začátku 80. let měl ve věznici v Minkovicích u Liberce bít politického vězně Jiřího Wolfa. Právě hlavní aktéři kauzy dnes vypovídali před soudem. Soud bude pokračovat výslechy dalších svědků na konci ledna.

Vondruška ve své úvodní řeči popřel, že by se s Wolfem v Minkovicích pravidelně setkával. "Nebyl jsem jeho vychovatelem a režim v Minkovicích mi ani neumožňoval se k němu dostat," řekl. Zároveň reagoval na Wolfovu výpověď z přípravného řízení, která jej obviňuje z bití obuškem. "Tím jsem ho opravdu nemohl udeřit, protože jako vychovatel jsem ho ani neměl," podotkl.

Wolf dnes tuto část výpovědi zmírnil. "Vondruška při mlácení používal hlavně ruce a nohy. Ani si teď nevybavuji, jestli obušek měl," řekl. V dalších bodech už ale mírnější nebyl, pro Vondrušku prý nebyl problém se k němu dostat. "V podstatě tam neexistoval žádný režim, mlátili nás tam naprosto všichni, každý si mohl chodit, kam chtěl. Vondruška patřil mezi ty brutálnější," prohlásil Wolf.

Politický vězeň Jiří Wolf: "Začínalo to fackami, pak přišlo bití pěstmi a nadávky, když pak člověk ležel na zemi, přišlo kopání. To bylo naprosto normální."

Obžalovaný Josef Vondruška: "Jak jste mohli sami slyšet, v jeho výpovědi se nacházejí poměrně značné rozpory. Zatím tu stojí slovo proti slovu."

Podle lékaře odpovídá rozsah Wolfových zranění popisovaným praktikám.

Při výpovědi měl problém vzpomenout si na některé detaily, například na počet napadení Vondruškou nebo na dobu, kdy se tyto údajné útoky staly. "Je to pro mě těžké. V Minkovicích jsme neměli k dispozici ani papír a tužku, abychom si nemohli psát deník, který by případně sloužil jako důkaz," dodal Wolf.

Soudce si vyslechl i znalce z oboru psychiatrie. Podle něj Wolf trpí posttraumatickou stresovou poruchou, jež vzniká, pokud je člověk dlouho vystaven enormnímu psychickému tlaku. Vypovídal i znalec v oboru lékařství, jenž však mohl ve své zprávě vycházet jen z toho, co Wolf uvedl v přípravném řízení. Potvrdil však, že popisované příznaky odpovídají ve většině případů uvedeným typům zranění.

ČTK, ČT24, 19.11.2010, obsahuje VIDEO reportáž Lucie Pokorné.

---

Exposlanci Vondruškovi hrozí deset let za bití politických vězňů

Liberecký soud dnes po třiceti letech rozplétal případ bývalého vězeňského dozorce a komunistického exposlance Josefa Vondrušky. Podle obžaloby měl týrat v 70. letech ve věznici v libereckých Minkovicích politického vězně Jiřího Wolfa. Hlavní líčení u libereckého soudu doprovázely velké emoce.

"Vy jste byl patrně jeden z těch, kdo ho mlátil, a vy se smějete během soudního líčení a smějete se i teď! Že vám není hanba," křičela na exposlance jedna z žen, která přišla k soudu podpořit Jiřího Wolfa.

Bývalý politický vězeň a chartista Jiří Wolf si koncem 70. let odpykával v minkovické věznici trest za rozvracení republiky. Wolf, který má dnes po letech vězení podlomené zdraví, u soudu řekl: "Nejhorší v Minkovicích bylo, když vás nutili polykat své vlastní výkaly, lízat podlahy nebo když vás věšeli. Vondruška se dopouštěl bití dost často, celý lágr ho znal."

Bývalý vězeňský vychovatel a exposlanec za KSČM Josef Vondruška považuje celou obžalobu za absurdní. "Vzhledem k tomu, že jsem naprosto nevinen, nemohu celý případ hodnotit než jako uměle prodlužovanou politickou kauzu," řekl.

Nepochopitelné je podle Vondrušky to, že na něj bylo podáno trestní oznámení až po sedmnácti letech po sametové revoluci. "Pro bývalé odsouzené bylo hroznou urážkou, že bývalý 'bachař' je členem parlamentu. Nic víc, nic míň," vyjádřil se Vondruška. Vondruška byl poslancem již dvakrát

Jiří Wolf své počínání ale vysvětlil: "S Petrem Cibulkou jsme zjistili, že se stal tuplovaným poslancem už podruhé, což je neskutečná drzost. Místo toho, aby někam zalezl, ještě leze na veřejnost. Petr Cibulka tedy řekl: 'Já to podám,' a já se připojil,".

Bývalý chartista u soudu vypověděl, že ho kromě Josefa Vondrušky bili i ostatní dozorci a vychovatelé. Pokud se podle Wolfa teď někdo po třiceti letech ptá, kdo a kdy ho přesně mlátil, když si vězňové ani nemohli psát deník, bude se to složitě dokazovat. Rozpory ve své výpovědi, kde jednou uváděl, že ho obžalovaný bil pendrekem a pak ne, zvlášť když Josef Vondruška zdůraznil, že jako vychovatel žádný pendrek ani neměl, jsou podle Jiřího Wolfa způsobeny obrovským stresem, který prožívá. Podle soudního znalce navíc trpí posttraumatickým syndromem z toho, co všechno ve věznici prožil.

Hlavní líčení skončilo a [soud] bude pokračovat 21. ledna.

Ivana Bernáthová, Radiožurnál 19.11.2010, obsahuje AUDIO.

---

A řval na mne: Lízej, dobytku!

Kopance, rány pěstí, mlácení politických vězňů až do bezvědomí. Právě z takových praktik se včera zpovídal u Okresního soudu v Liberci exposlanec Josef Vondruška. Měl se jich dopustit jako bachař v Minkovicích.

Před soudní senát předstupuje drobný prošedivělý muž. Napadá na jednu nohu a mluví tichým hlasem. Působí bezmocně, zvlášť když požádá soudce, zda by nemohl během své výpovědi sedět. Málem mu přistrčí židli jeho bývalý bachař z věznice v Minkovicích u Liberce Josef Vondruška, tedy právě ten, kterého drobný muž obviňuje z týrání vězňů v 70. a 80. letech minulého století.

"V roce 1980 mi strčil hlavu do záchodové mísy, a přitom řval – lízej, dobytku! Vždy měl na rukou černé rukavice. Mlátil mě pěstí, obuškem, kopal do mne, až jsem i jednou ztratil vědomí a po takové nakládačce čural 14 dní krev," chrlil ze sebe své hořké svědectví bývalý politický vězeň Jiří Wolf. "Taky se stávalo, že když mi bachaři, včetně Vondrušky, nesli jídlo, že mi jej schválně vysypali z ešusu na podlahu cely a nutili mne, abych jedl ze země. Když jsem odmítl, byl jsem zbit," dodal.

Rány pěstí a kopance a k tomu častou samovazbu si Jiří Wolf vysloužil v Minkovicích podle své výpovědi vždy, když odmítl převzít úřední dopis, který mu přišel, anebo když držel na protest proti krutému zacházení hladovku. "Bitím nutili dozorci odsouzené k tomu, aby zvyšovali svou pracovní výkonnost. Na lavici obžalovaných by měl sedět celý ten zločinecký režim," zvolal řečnicky Jiří Wolf.

A sál zašuměl. V síni se totiž sešlo jak několik desítek odpůrců bývalého režimu, včetně dalších politických vězňů, tak také příznivci Josefa Vondrušky. Ti se ovšem, na rozdíl od antikomunistů, chovali způsobně. Antikomunisty musel předseda senátu několikrát napomínat, aby se utišili. Podle obžaloby hrozí Josefu Vondruškovi za zneužití pravomoci veřejného činitele až 10 let vězení. Bývalý bachař ale tvrdí, že je nevinný, že skutky, z nichž jej státní zástupce viní, nespáchal.

"Pohyb v celách kontrolovaly od poloviny sedmdesátých let kamery. Dění sledoval velitel na monitoru. Nebylo tedy vůbec možné, abych vstoupil k odsouzenému do cely, strkal mu hlavu do záchodové mísy a křišel přitom – lízej, dobytku! Dále jsme ani nemohli vězňům vysypávat jídlo na podlahu cely, protože jsme jim ešusy podávali okénkem ve dveřích. Cela při vydávání jídla zůstávala zavřená," ohrazoval se při líčení Josef Vondruška.

Současně popřel tvrzení Jiřího Wolfa o tom, že vězni ani jednou nebylo umožněno lékařské ošetření. "Na chodbách jsme měli umístěné schránky, do kterých mohl každý odsouzený anonymně vhodit svou stížnost nebo žádost," podotkl Josef Vondruška. Jak ale vyplynulo z vězeňských záznamů, už na počátku 70. let mu vytýkali jeho nadřízení přílišnou horlivost a výbušnost při plnění úkolů. Kvůli málo ohleduplnému zacházení s vězni dostal dokonce Vondruška v té době kázeňský trest.

"Když jsem po roce 1989 nahlédl do vězeňských záznamů, zjistil jsem, že 90 procent zvěrstev, jichž se bachaři dopouštěli, v nich nebylo vůbec zaznamenáno," prohlásil Jiří Wolf. "Na den jsme měli čtvrtku chleba a trochu melty. Pořád jsme byli o hladu. V práci nás popoháněli gumovými hadicemi, i tam nás bili, i tam často tekla krev," dodal.

Soudce četl výpověď dalšího vězně, který tvrdil, že mu Vondruška ešusem přerazil nos a natrhl ret jen proto, že jej odmítal poslechnout. Líčení bude pokračovat 21. ledna.

Zuzana Minstrová, Liberecký deník 19.11.2010, obsahuje FOTOGALERII a interaktivní diskusi.

---

Bývalý bachař Vondruška se hájí před soudem. Atmosféra je bouřlivá

Komunistický exposlanec patřil mezi brutálnější dozorce, tvrdí bývalý politický vězeň.

Liberecký okresní soud se za velkého zájmu veřejnosti začal zabývat případem bývalého vězeňského dozorce a komunistického poslance Josefa Vondrušky. Žaloba jej viní ze zneužívání pravomoci veřejného činitele, hrozí mu až deset let vězení.

Na začátku 80. let údajně bil ve věznici v Minkovicích u Liberce politického vězně Jiřího Wolfa. Právě Vondruška i Wolf v pátek před soudem vypovídali.

Vondruška ve své úvodní řeči popřel tvrzení, že se s Wolfem v Minkovicích pravidelně setkával. "Nebyl jsem jeho vychovatelem a režim v Minkovicích mi ani neumožňoval se k němu dostat," řekl Vondruška.

Obušek jsem neměl

Zároveň reagoval na Wolfovu výpověď z přípravného řízení, která jej obviňuje z bití obuškem. "Tím jsem ho opravdu nemohl udeřit, protože jako vychovatel jsem ho ani neměl," podotkl.

Také Wolf v pátek tuto část výpovědi poněkud zmírnil. "Vondruška při mlácení používal hlavně ruce a nohy. Ani si teď nevybavuji, jestli obušek měl," řekl bývalý vězeň. V dalších bodech už ale mírnější nebyl, pro Vondrušku prý nebyl problém se k němu dostat. "V podstatě tam neexistoval žádný režim, mlátili nás tam naprosto všichni, každý si mohl chodit, kam chtěl. Vondruška patřil mezi ty brutálnější," prohlásil Wolf.

Při výpovědi měl problém vzpomenout si na některé detaily, například na počet napadení Vondruškou nebo na dobu, kdy se tyto údajné útoky staly. "Je to pro mě těžké. V Minkovicích jsme neměli k dispozici ani papír a tužku, abychom si nemohli psát deník, který by případně sloužil jako důkaz," dodal Wolf.

Soudce si vyslechl i znalce z oboru psychiatrie. Podle něj Wolf trpí posttraumatickou stresovou poruchou, jež vzniká, pokud je člověk dlouho vystaven enormnímu psychickému tlaku.

Vypovídal i znalec v oboru lékařství, jenž však mohl ve své zprávě vycházet jen z toho, co Wolf uvedl v přípravném řízení. Potvrdil však, že popisované příznaky odpovídají ve většině případů uvedeným typům zranění.

Páteční jednání sledovalo asi 30 lidí, soudce je několikrát musel za hlasité projevy napomínat. Bouřlivá atmosféra panovala i o přestávce před soudní síní, někteří z přítomných tvrdili, že byli také vězněni v Minkovicích a nemají s Vondruškou dobré zkušenosti. Soud bude pokračovat výslechy dalších svědků, termín soudce určí odpoledne.

ČTK, red dom, Domaci.iHNed.cz 19.11.2010

---

Soud se psem

U soudu jsem byl několikrát, nikdy jsem ale ještě nebyl u soudu se psem, komunistou. Komunistou ještě současným, členem KSČM a bývalým poslancem. Pro jeho povahu a chování mu političtí vězni říkali Filipes, byl na ně jako pes a také určitě důvodně Joska mlátička. Jistěže chci napsat několik postřehů, které jsem si odnesl z dnešního soudního jednání s Josefem Vondruškou, také policejním JUDrem. Na vysvětlenou pro ty mladší - to byla taková ta "plzeňská práva" za totáče.

Setkal jsem se již s jedním JUDrem stejné kvality v Peci p.Sn. – Tomášem Paduchou (tomu jsme zase říkali výstižně Padouch), dokonce zde dělal starostu, ale také současně předsedu bytového družstva domů v centru Pece, s byty pro lufťáky, postavené se státní dotací. Nevím, zda je tato již státu vrácena, ale padouch v teplákách není. Zda je oblékne Filipes ví Bůh a možná pan soudce.

Přiznám se, že po prvním odročení jsem očekával podobný scénář podle kauzy Grebeníček, on i obhájce byl totožný, ale kupodivu soud proběhl - v místnosti soudu č.1 okresního soudu v Liberci, se zahájením takřka dle oznámení, v 8:30 hod.

Čtvrt hodiny před zahájením zde již bývalý bachař stál, obklopen hloučkem asi dvaceti odrostlých sympatizantů, zatímco ostatní veřejnost nakonec také téměř tak početná se scházela až do zahájení. Do velké místnosti ještě přibyli redaktoři a fotografové a stejně nebyla místnost plně obsazena, libereckou veřejnost zastupovali, co vím, dva občani.

Bohužel, ačkoli byly na stolech aktérů mikrofony, na stěnách reproduktory, technika zahálela a tak nás většina špatně slyšela. Zejména to, co státní zástupce čte - mladík okolo třiceti (to byl nakonec i soudce) mluvil tiše, jako by se bál, aby nebyl v sále slyšet ten výčet žalovaných skutků.

Potom byl předvolán svědek obžaloby pan Jiří Wolf, odseděl si ve třech trestech celkem 9,5 roku za "protistátní činnost", v několika věznicích, Valdice, Minkovice, spočívající v komunikací se západními medii. Uvedl, že v asi šesti případech byl mlácen Vondruškou, pěstmi, obuškem a soudce hledal rozpory ve vyjádřeních dnes, před třemi lety v době výslechů u policie směřovaných k událostem, které se odehrály před více než 30ti lety. Hledal dny, kdy se to stalo. Jako by ten s uříznutými prsty cirkulárkou věděl, který zub mu prsty uřízl. "Nemohli jsme v base mít papír, natož si psát deník." Přísedící zase chtěla nalézt a zformulovat důvod žaloby jen na Vondrušku - z politických důvodů, tedy proto, že byl poslancem. "Ne, mlátili všichni, jinak by v Minkovicích neobstáli, měli klíče od cel, bavili se tím" a dlouze bych tu popisoval vyslechnutý popis posměchem začínající a bitím a kopáním končící „zábavy" bachařů. "Chtěl jsem obžalovat osazenstvo celé věznice, ale bylo mi řečeno, že by to byl soud na 15 let, proto když jsem poznal poslance Vondrušku, jsem žaloval jen jeho."

Tedy ten posměch Vondruškovi zůstal, vítězně se přímo šklebil při každém náznaku "vítězství" soudce nad svědkem Wolfem. Ani o přestávce, když se ho na chodbě dcera jednoho politického vězně rozzlobeně ptala, zda mu není hanba, se nepřestal vysmívat.

Ani skutečnost, že je Jiří fyzicky i psychicky očividně i po tolika letech zdeptán, zdravím překypujícího bachaře nijak nepřiměla k pokoře, naopak ve svém vyjádření uvedl, že ho vůbec nezná, viděl ho poprvé v parlamentu před třemi lety, nikoho nebil, obušek neměl, dokonce v uvedený čas jiným vězněm Hučínem, kterého také dle jeho vyjádření bil, nebyl ani v té době přítomen v Minkovicích, byl ve škole v Praze… A basu popisoval jako sanatorium – tedy zněla soudu Plzákova pravda - zatloukat, zatloukat a zatloukat.

Soudce potom četl z dokladů všemožné údaje o obžalovaném, posudek jeho nadřízeného (pes psa nežere), dokonce že byl vyznamenán za statečnost (statečné bití vězňů???), což vyvolalo údiv v sále p.Šinágla, proč to tam čte a reakci soudce - ticho, nebo vás dám vyvést. Pak četl výslech jiného politického vězně, kterému dle výpovědi obžalovaný vytrhl ešus s jídlem a přerazil mu s ním nos. Že by se zeptal Vondrušky, zda je to pravda slyšet nebylo (a nedozvěděl jsem se to ani po hlasitém dotazu, po kterém se dostavila, asi na tlačítko, do sálu justiční stráž).

Výpověď znalců potvrdila, že obavy o život a tělesné a duševní strádání ve vězení mohly způsobit zdravotní stav svědka a že samozřejmě bití zanechává následky, popisované skutky svědkem odpovídají možné skutečnosti.

Na chodbě po celou dobu čekal jiný politický vězeň pan Petrovický, který přijel z Plzně, napsal soudu, že chce vypovídat. Filipes ho pověsil na katr a drtil mu varlata. Po skončení soudního jednání se ptala jedna paní soudce, proč nebyl předvolán. Nahlas, aby to soudce a SZ slyšeli, jsem paní vysvětloval, že je to věc SZ přizvat svědka žaloby, že jsem mu to na chodbě říkal před redaktorkou rozhlasu a on utekl do sálu. Nebudete soudci přikazovat, koho si předvolá, pravil soudce, no a po mojí trpké poznámce "to jste se dnes soudruzi soudci opravdu vyznamenali" dal povel stráži, aby mě "vyprovodila" za dveře sálu.

Pokračování bude v lednu a už předem pochybuji o pravdivosti nadpisu článku v Aktuálně .cz - Proces hledá pravdu o mučení disidentů za totality. Už dlouho totiž vím, že u nás se nechodí k soudu pro nalezení pravdy a spravedlnosti, ale pro rozsudek.

Eduard Seibert, BlogLidovek 19.11.2010

---

Případ Vondruška

Novinové zprávy z prvního dne projednávání "případu Vondruška" vyznívají docela rozpačitě: za prvé si politický vězeň Jiří Wolf úplně přesně nepamatuje, co a kdy s ním měl Josef Vondruška provádět, respektive v jeho výpovědi jsou rozpory.

Bachař z toho má legraci – příznačně se vysmívá člověku, který dnes asi není v nejlepší psychické kondici a který byl před rokem 1989 z politických důvodů zbaven svobody na devět a půl roku…

Za druhé je tu tvrzení proti tvrzení, Wolfovo "brutálně mne týral" proti Vondruškovu "nic takového jsem nedělal". Aby mohl soud minkovického bachaře usvědčit, musel by mu prokázat mimo jakoukoli pochybnost, že jeho brutalita překračovala tehdy obvyklý rámec služebních povinností.

To bude po desítkách let krajně obtížné. Bachař je ve výhodě, tak jako všichni podobní darebáci, kteří sloužili komunistické diktatuře. Že je Vondruška darebák můžeme říkat s plnou vážností: v tomto ohledu je totiž úplně jedno, k jakému verdiktu liberecký soud dospěje.

Minkovický kriminál patřil na přelomu 70. a 80. let k nejhorším v Československu. Prošla jím řada politických vězňů, kromě Jiřího Wolfa třeba Jiří Gruntorád, Pavel Wonka, Petr Hauptman atd. Ti, kteří jsou ještě naživu, o tamních podmínkách vypovídali a vypovídají. Wolf sepsal svou zprávu o věznici už v roce 1981, s Jiřím Gruntorádem jsme v tamním areálu před několika lety natáčeli dokumentární film. Pamatuju se, že každou větu své výpovědi předem promýšlel, zvažoval, snažil se nepřehánět. Přesto vězení charakterizuje třeba takto:

"Byly i případy, kdy si tu vězni sáhli na život… Já si třeba pamatuju korekci, kde jsem byl asi sedmkrát. Záchod v cele, to byla díra do země, jako postel sloužil betonový sokl. Na dece byl ráno sníh, protože mi schválně otevřeli okno. Ze záchoda lezly krysy."

Gruntorád dál vypráví o otrocké práci, o každodenní běžné šikaně, o týrání, které přicházelo poté, co se pokoušel domáhat se svých práv, o tom, jak byli vězni zapřaženi do pluhu na odklízení sněhu. Říká, že mu nejspíš zachránilo život přeložení do Valdic – do papírově tvrdší nápravně výchovné skupiny.

Tohle je tedy "dobový minkovický rámec", v němž se pohyboval Josef Vodruška. Sloužil "straně a vládě", posílající za mříže lidi, kteří se nedopustili žádného kriminálního deliktu, dělal "poskoka-vykonavatele", měl ambice stoupat výš. Dostával posudky, jako třeba tento z roku 1975:

"Plně podporuje politiku KSČ a tuto důsledně obhajuje. … Je průměrně politicky vyspělý a třídně uvědomělý. Má dobrý vztah k SSSR... Do politických diskusí se zapojuje a správně diskutuje k projednávaným problémům... Dodržuje vojenskou kázeň a zdvořilost. Do výkonu služby nastupuje včas a řádně připraven. V jednání s odsouzenými je taktický a důrazný."

Anebo tento z roku 1984: "V jeho jednání se v menší míře vyskytují některé prvky nevyrovnanosti, které pramení z jeho občasné impulzivity a překotnosti v rozhodování, bez dostatečné úvahy. Je ctižádostivý, chce svým přístupem k plnění služebních povinností i mimopracovním zapojením dosáhnout vyššího funkčního zařazení."

Doplňme, že Vondruška byl členem KSČ od roku 1967. Soud jeho jednání nehodnotí prismatem normálních demokratických poměrů, nýbrž z hlediska komunistického práva a vězeňské praxe.

Čili: může se úplně klidně stát, že exbachař a exposlanec KSČM Josef Vondruška bude osvobozen pro nedostatek důkazů – a přesto to nebude nic měnit na tom, že se provinil.

Adam Drda, redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století, Rádio Česko 22.11.2010