Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Osamocený boj Vladimíra Hučína jsem pozoroval z dálky. V ničem jsem nepomohl. Člověk řeší problémy, které má na dosah, a málo jich není. Říkal jsem si – existuje-li spravedlnost, existuje-li v této zemi demokracie, musí Hučín svůj boj vyhrát. Ano, měl jsem kvůli němu výčitky svědomí. Hučín byl výčitkou. Ale Hučín se nevzdal. Bojoval. Mnohkrát pokořen, trápen, ba mučen, vždy jako by vstal z popela a znovu a znovu šel hájit pravdu. Jak roky ubíhaly a proces nekončil, přidávali se k němu mnozí bezejmenní, kteří mu pomáhali nést jeho kříž. I jim patří dík. I oni pomáhali křísit jiskřičku naděje. To oni Vladimírovi pomáhali stavět se na nohy, když jeho síly nestačily. Vím minimálně o jednom, kdo tento proces mezi lží a pravdou zaplatil životem.

Hučín křičí. Hučín obžalovává. Hučín je kámen, na nějž každý z nás narazí. Na němž se tříbí charaktery. Někdo obstojí, zapálí světlo, někdo si rozbije lebku a propadne do pekel. To je Vladimír Hučín.

Senát je horní komorou Parlamentu České republiky. Je méně početný než Sněmovna, má 81 členů, ale mohu říci, že mu to svědčí. Menší počet lidí dojde snáze ke konsensu a navíc – členové Senátu jsou voleni v podstatě přímou volbou. To znamená, že není až tak důležité, z jaké partaje kdo pochází, ale jakou je osobností, jaký má charakter, jak ten který kandidát přesvědčí voliče. Zde opravdu volíte přímo. Ne partaj, ale osobnost. A na Senátu je to vidět. Přes všechny chyby a nedostatky je Senát dosud ve své většině sborem rozumných, ba snad i moudrých lidí, kterým jde o věc. Což samozřejmě nemusí znamenat, že máme všichni na vše stejný názor. Ale Senát „se poslouchá“. V Senátu si člověk opravdu utváří názor během debat nad zákony nebo obecně záležitostmi, které hýbou touto zemí. Senát si ještě pořád dokázal udržet tu ctnost, že se povětšinou neřídí rozhodnutími stranických sekretariátů, ale hlavami a úsudkem svých členů. Mimochodem – asi i proto ho Sněmovna nemá tak ráda. Senát přemýšlí. A z 80 procent napravuje legislativní chyby Sněmovny. Málokdo o tom ví. Ale nebýt Senátu, jsou naše zákony daleko bídnějí, než ve výsledku jsou.

Senát je ještě pořád svobodný, Senát by Vladimíru Hučínovi slušel. Senát Vladimíra Hučína potřebuje. Senát potřebuje nezkorumpovatelné osobnosti.

Proces s Vladimírem Hučínem je (nebo byl? Jak dopadne podání nejvyšší státní zástupkyně Vesecké?) skandální. Ve standardní demokracii by jistě skončil hned při prvním stání osvobozujícím rozsudkem nebo se spíš ani nedostal k soudu. Ale my nežijeme ve standardní demokracii. Je teprve 17 let po převratu, kdy se komunistická moc vzdala svých privilegií a přistoupila na pluralitní demokracii. Ale pořád zůstáváme postkomunistickou zemí. Drtivá většina z nás v komunismu vyrůstala, byla vychovávána, studovala. Naše země je po 40 letech totality komunismem prosáklá skrz naskrz a jen těžko se této rakoviny zbavujeme. Proces s Vladimírem Hučínem obnažil naši postkomunistickou realitu na kost. Zkorumpovanost partají, jejich nechuť (nebo nechuť jejich sekretariátů) vypořádat se s komunisty jednou provždy, jejich prodejnost a bezcharakternost, služebnost policie (té civilní i té „tajné“), nekompetentnost postkomunistické justice, kterou jsme nedokázali očistit od komunisticých soudců (a soudkyň) a bývalých prokurátorů (nyní povětšinou státních zástupců). A také neschopnost (nebo nechuť?) nás, politiků, s tím vším něco udělat. Proto Vladimíra Hučína potřebujeme. Potřebujeme v politice lidi, kteří jsou bytostnými antikomunisty, demokraty, lidi zásadové, statečné a s vlastní hlavou – tedy neslužebné. Potřebujeme v Senátu člověka, který celým svým životem prokazuje jediné: že boj o demokracii a svobodu má smysl, ba, je více než život sám. Člověka, který ví, že život pod totalitou (nacistickou, komunistickou, totalitou peněz…) není životem, ale nedůstojným živořením.

Česká republika potřebuje politiky pevných zásad, politiky, kteří nekradou, dokáží rozlišovat mezi dobrem a zlem a nemají strach. Vladimír Hučín bezesporu takovou osobností je. Máte-li, vážení spoluobčané, ještě nějaké ideály, volte, prosím, Vladimíra Hučína.

B ů h  v á m  ž e h n e j.
Martin Mejstřík, senátor