Navigace |
Soud rozhodl: exposlanec Vondruška vězně nebil Předseda trestního senátu obžalovaného Vondrušky Mgr. Pavel Pachner. Fotografie ze síně slávy komunistického koncentráku Minkovice.
ThDr. Josef Zvěřina "Komunističtí bachaři se chovali hůř, než ti nacističtí." Josef Heřman Tyl, opat z kláštera Teplá, vězeň nacistických i komunistických lágrů Osvobozující rozsudek si u Okresního soudu v Liberci vyslechl Josef Vondruška. Ten měl podle obžaloby jako vychovatel v Minkovické věznici na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let bít a šikanovat vězně Jiřího Wolfa. Soudce Pavel Pachner právě zprostil bývalého poslance za KSČM Josefa Vondrušku obžaloby. Přibližně dvacítka odpůrců jeho i celého komunistického režimu zůstává jako opařená. Po chvíli se většina z nich zvedá a odchází. "Tohle nebudeme poslouchat!" křičí jeden z nich. "Jděte se vycpat, bolševická pakáži!" ozve se další. Poté již je ale klid a soudce vysvětluje své rozhodnutí. "Nebylo prokázáno, že by se skutky popsané v obžalobě skutečně staly," říká. Podle něj měl k dispozici pouze jeden přímý důkaz. "Tím je výpověď poškozeného Jiřího Wolfa. Ale ta výpověď je v rozporu s předchozími. Skutek popisuje jednou tak a podruhé jinak. Nemůžeme poté hodnotit, jak se ten skutek stal a zda se vůbec stal," obšírně pokračuje soudce. V obžalobě vidí i mnohé další rozpory. Dva skutky musel úplně vypustit, protože se staly jindy, než bylo v obžalobě. Wolf podle své výpovědi neměl ve výkonu trestu k dispozici psací potřeby, přitom existují záznamy, které psal přímo ve věznici. Zmocněnec poškozeného, Stanislav Mareš, s rozsudkem nesouhlasil. "Skutečně jsem neočekával, že soudce postaví své odůvodnění rozsudku na lékařské dokumentaci vypracované za komunistického režimu, kdy byla hlavním cílem dehonestace člověka," prohlásil po skončení líčení. "Dokonce využil i toho, že pan Wolf je spisovatel a tak si musí zákonitě vymýšlet," divil se. Sám obžalovaný Vondruška je s rozsudkem spokojen. "Spravedlnost snad konečně zvítězila. Jinak už by to s naším státem bylo špatné," řekl. Jiřího Wolfa i nadále považuje za fabulátora a proces za politický. "Ostatně to přiznal i pan Wolf," dodal. Kauza ale nekončí, státní zástupce se proti rozsudku okamžitě odvolal. Líčení by tak měl opět zahájit Krajský soud v Liberci. ÚDAJE V KAUZE VONDRUŠKA Obžaloba ze zneužívání pravomoci veřejného činitele: V listopadu 2008 liberecký státní zástupce obžaloval tehdejšího poslance KSČM a bývalého vězeňského dozorce Josefa Vondrušku ze zneužívání pravomoci veřejného činitele. Vondruška podle obžaloby v letech 1980 až 1983 bil v nyní už zrušené věznici v Minkovicích u Liberce politického vězně Jiřího Wolfa. Podnět k vyšetřování Vondruškova působení v Minkovicích v 70. a 80. letech podal v září 2006 disident a aktivista Petr Cibulka. Okresní státní zastupitelství v Liberci v srpnu 2007 požádalo Poslaneckou sněmovnu o Vondruškovo vydání k trestnímu stíhání. Sněmovna zbavila Vondrušku poslanecké imunity o měsíc později, proti jeho vydání nebyl nikdo, tři sociální demokraté se hlasování zdrželi. Komunisté naopak jednací sál opustili před hlasováním, vyhnuli se tak rozhodování o vydání svého kolegy. Dosavadní průběh soudního procesu: Soudní proces s Vondruškou začal u libereckého okresního soudu v listopadu 2010. Vondruška už předtím obvinění z týrání vězňů odmítl a kauzu označil za zpolitizovanou. Před soudem například popřel tvrzení, že se s Wolfem v Minkovicích pravidelně setkával. Podle Wolfa Vondruška patřil mezi brutálnější dozorce. Před soudem vypovídali svědkové a znalci. Podle někdejšího disidenta Jiřího Gruntoráda vězněného v Minkovicích v letech 1981 až 1983 byli odsouzení trestáni zejména při neplnění náročných pracovních norem, byli prý šikanováni nebo dostávali práci navíc. Podle čteného svědectví disidenta Petra Cibulky, který byl v Minkovicích vězněn asi rok, bylo bití v tamní věznici běžné, hlavně na oddělení kázeňských trestů, v takzvané díře. Nestávalo se ale podle něj to, že by je viděl i někdo jiný. Liberecký soud dnes Vondrušku zprostil obžaloby. Základní biografické údaje exposlance Vondrušky: Josef Vondruška, narozený 12. února 1948, vystudoval střední průmyslovou školu v Liberci a někdejší Vysokou školu Sboru národní bezpečnosti v Praze. V letech 1969 až 1972 a počátkem 90. let pracoval jako zámečník. V letech 1972 až 1990 byl dozorcem ve věznici Minkovice u Liberce. Od roku 1993 pracoval jako podnikový právník. Do KSČ vstoupil v roce 1967, na počátku 90. let byl členem užšího vedení KSČM. V roce 1992 byl poslancem Federálního shromáždění. V roce 2004 neúspěšně kandidoval do Senátu. V letech 2005 až 2010 byl členem Poslanecké sněmovny za KSČM. Působil i v komunální politice, v letech 1993 až 2006 byl zastupitelem v Liberci. V letech 2000 až 2008 také zasedal v zastupitelstvu Libereckého kraje. Luboš Vrabec, Liberecký deník28.04.2011 Dnešní soud Na otázku redaktora ČT24, co říkám na osvobození býv. dozorce Vondrušky jsem telefonicky odpověděl: "Já jsem takové rozhodnutí prvostupňového soudu v podstatě očekával. Volal mi pan Petr Cibulka a sdělil mi: Já jsem, Ti Jiří, přece říkal, že si komunisté svého zločince osvobodí!" A měl pravdu. Potom ale nechápu, když nevěřil naší justici, proč na bývalého dozorce vůbec podával trestní oznámení. Okresní soud v rudém Liberci byl od prvopočátku silně zaujatý a o nestrannosti se vůbec nedalo hovořit. To dávalo dopředu tušit, jak celá causa nakonec dopadne. Vždyť od roku 1989 nebyl odsouzen jediný dozorce z bývalých komunistických táborů, kteří se ocitli před trestními soudy. V tomto případě dozorce Vondrušky dostala Česká justice další šanci složit si opravný reparát z práva a demokracie, což se jí opět po 20 letech nepodařilo úspěšně složit a tuto novou šanci prostě nevyužila. To dává, jak domácí, tak světové veřejnosti dostatečný obraz v jakých otřesných poměrech se naše justice nalézá, o justici, která je nadále ovladatelná bývalou komunistickou mocí. Vždyť většina předsedů okresních a krajských soudů, podobně tak prokuratur, a dokonce i Nejvyššího soudu (Rychetský) jsou bývalí komunisté, kteří direktivně řídí své podřízené. To je hanba justice nadále v rukou zločinců! To, že Josef Vondruška nebyl prvostupňovým soudem uznán vinným ovšem neznamená, že by od soudu odcházel bez viny, tedy morálně rehabilitován a zcela očištěn! Nese vinu jako spolupachatel na zločinném systému a teroru, kdy se jako vychovatel aktivně podílel na vykořisťování levných pracovních sil v NVÚ Minkovice u Liberce, kde porušoval tehdy platné zákony a drastickými metodami donucoval odsouzené k plnění až 12x větších norem, než jaké měli civilní zaměstnanci. Jednalo se o stejné pracovní tábory jako v 50 letech. Liberecký soud v podstatě veřejně vyhlásil, že za doby teroru se v komunistických pracovních táborech nic nezákonného nedělo a oběti si všechno jen vymýšlejí! Jak vidno k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale i pro osvobozující rozsudek pro zločince. Zbavení viny dozorce Vondrušky je výsměchem spravedlnosti jako takové, a ukazuje to, v jakém marasmu se naše soudnictví nalézá. Nemáme tudíž právo prohlašovat, že se Česká republika nalézá v plnohodnotné demokracii. Od roku 1989 zatím stále ještě nedošlo k tomu, aby instituce Ministerstva Spravedlnosti, či Nespravedlnosti z dob 70.-80. let, byla veřejně odsouzena jako organizace zločinecká!" Jiří Wolf, oběť která může být postavena před soud za křivé obvinění Pořad Studio ČT24 je možno sledovat ZDE, pořad Události v regionech ZDE. Soud zprostil exposlance Vondrušku obžaloby za údajné bití vězně [Celou zprávu ČTK si přečtěte ZDE]. 28.4.2011 Soud zprostil komunistického dozorce Vondrušku obžaloby za týrání vězně Soud v Liberci zprostil obžaloby bývalého poslance KSČM Josefa Vondrušku, který byl obžalovaný, že jako bachař věznice v Minkovicích týral před listopadem 1989 politického vězně Jiřího Wolfa. Přestože političtí vězni vypovídali o nelidských podmínkách ve věznici, Vondruškovi se konkrétní provinění prokázat nepodařilo. "Nejsem tu za to, že bych někoho bil, ale že jsem ta komunistická svině, která si dovolila žít," řekl Vondruška v závěrečné řeči. Proces označil za vykonstruovaný z pomstychtivosti politických vězňů. Zproštění obžaloby navrhoval Vondruškův obhájce. Tvrdil, že Vondruškovu vinu nikdo neprokázal. To připustil i státní zástupce, který však upozornil na to, že svědci dostatečně popsali Vondruškovy osobnostní rysy a s pomocí dalších svědectví podle něj šlo uzavřít kruh nepřímých důkazů, který by k jeho odsouzení stačil. Pro Vondrušku navrhl podmínku. "O tom, co Jiří Wolf ve věznici vytrpěl, nejlépe svědčí to, že utrpěl posttraumatickou stresovou poruchu," poznamenal k tomu Wolfův advokát. Soudce Pavel Pachner ale dospěl k závěru, že ucelený uzavřený okruh nepřímých důkazů chybí, a jediným důkazem proti Vondruškovi je tak Wolfova výpověď, která na prokázání skutků z obžaloby nestačí. Rozsudek zatím není pravomocný, protože státní zástupce se proti němu okamžitě odvolal. Trápili nás bitím, zimou, hladem, vzpomíná Wolf Jiří Wolf strávil v komunistických kriminálech devět a půl roku. Minkovickou věznici označil za jednu z nejhorších. "Běžně nás trestali bitím, vypínali nám topení, dávali poloviční porce. U soudu by měli skončit všichni dozorci z Minkovic, ale takový proces by trval deset patnáct let. Proto jsem se ozval, až když jsem viděl, že se z jednoho z nich nakonec stal poslanec," řekl. Vondruška to ale u soudu popřel. "Bylo nemyslitelné, abychom vězně bili. Za to hrozil prokurátor," uvedl. Připustil jen, že musel při práci dozorce někdy užít násilí. "Párkrát jsem musel, když se vězni vzpouzeli. To pak bylo nezbytné zakročit," vypověděl (více čtěte zde). Že by Vondruška Wolfa bil, skutečně žádný z předvolaných svědků neviděl. "K mlácení vězňů docházelo na díře, nebyli zde při tom žádní svědci," vysvětlil to Petr Cibulka, který byl vězněm v Minkovicích v letech 1980 až 1981. Proti Vondruškovi tak svědčily jen nepřímé důkazy. Byl příliš iniciativní, řekl ředitel "Jeho nadřízení mi říkali, že je arogantní a vůči vězňům příliš iniciativní. Od vězňů jsme na něj dostávali stížnosti," řekl například tehdejší ředitel minkovické věznice Miroslav Šimek. Jiří Gruntorád, který v Minkovicích seděl v letech 1981 až 1983, Vondrušku charakterizoval jako zlého člověka, který má potěšení v tom někomu ublížit. U soudu chtěli původně vystoupit i další bývalí političtí vězni z Minkovic. Například disident Vladimír Hučín tvrdí, že Vondruška zmlátil i jeho. "Napadl mě úzkou stranou obušku na solár jako kordem, až jsem upadl. Popsal jsem to sice do detailů před vyšetřovatelkou z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, ta ale věc odložila," řekl Hučín. Političtí vězni chtějí hnát k zodpovědnosti Štrougala Političtí vězni se však nevzdávají. Bezvýsledný soud s Vondruškou je vyprovokoval k tomu, že podali trestní oznámení na předlistopadové ministry vnitra Baráka a Štrougala a řadu dalších komunistických činitelů za to, že v minkovické věznici vytvořili prostředí teroru). "Tohle trestní oznámení je už podáno jinak. Nejde o několik ran pěstí nebo obuškem, ale napadáme vytvoření celého systému s trojím terorem. Což nemohl jeden bachař vytvořit. Byla to práce celé organizace," řekl Jiří Kubík, který v Minkovicích pobýval v letech 1984 až 1988. Kauza Vondruška Na Vondruškovu minulost upozornili političtí vězni v září 2006. Naštvalo je, že se v barvách KSČM dostal do parlamentu. O rok později poslanci Vondrušku zbavili poslanecké imunity a vydali ho tím trestnímu stíhání. Státní zástupce Vondrušku obžaloval ze zneužití pravomoci veřejného činitele v listopadu 2008. Zahájení hlavního líčení se ale protahovalo. Krajské státní zastupitelství dokonce kontrolovalo, jestli v Liberci případ zbytečně nezdržují. Nic takového se ale neprokázalo, soud prý byl jen zavalený jinými žalobami. Naposledy loni v říjnu, když měl soud konečně začít, soudce jednání odročil, protože se z něj omluvil Vondruškův advokát. Političtí vězni v tom viděli záměr odsunout případ až na dobu po volbách. alh iDNES.cz, ad MF DNES, 28.4.2011 Musíme léčit infekci doby! O tom, jak žít si budem, v zemi svobodný - po mnoho večerů jsem snil a hrdej byl. Tohle je našim snům tak málo podobný - pravdu zas někdo znárodnil !! - Úvodní verše z písně Zbyňka Horváta Infekce doby jsou symbolické pro první rozsudek ve věci bachaře Vondrušky. Komunisticky zločinec, bývalý bachař i poslanec Vondruška osvobozen... Co k tomu napsat? Že tu víra ve spravedlnost byla opět pošlapána? Že ti současní komunisté už zvolením Vondrušky do parlamentu jasně prokázali, jací jsou? Že se u nás k soudu nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek? Copak to nikomu nevadí, nebo se o tom dokonce neví? Jaká se dá v tomto případě čekat spravedlnost u soudu, který je stále plný bývalých soudruhů a kde vládne duch Gustáva a někdy i Klémy, zejména tu, v rudém Liberci, kde stále žije mnoho obyvatel v ukradených domech a který se v duchu infekce doby jen trochu přebarvil na modro? Že nám nepřísluší hodnotit rozhodnutí soudu? To je snad pravda, ale jen potud, pokud nejsou někomu známy bližší podrobnosti této další ostudy české justice. Proto jsem k soudu jezdil, abych si vytvořil svůj názor, mám právo vidět a slyšet a vydat svědectví. I třeba o tom, že opět nešlo ozvučení a že u soudního jednání opět nebylo v sále dobře slyšet. O průběhu soudu jsem psal po každém stání a i já jsem, stejně jako Jirka Wolf, který tu uvedl, že ho Vondruška bil a terorizoval - rozsudek předpokládal. Proč? Nabyl jsem přesvědčení, že byl záměrně soudcem, který nepředvolal svědky, kteří byli osobně Vondruškou biti stejně jako Jirka, rozsudek předem stanoven. Proto také bylo Jiřího svědectví v průběhu soudního jednání všemožně a tedy ne obhajobou, u které je to samozřejmé, ale přímo soudcem Pachnerem znevěrohodňováno, jak jsem již psal, byl chytán na časových detailech, jako by si mohl v base psát deník, například kdy měl či neměl Vondruška obušek. Nezaznělo zde to, že Vondruška pověsil Mílu Petrovického na katr a drtil mu varlata, že napadl obuškem Vladimíra Hučína, což by byly další důkazy o tom, že si Jiří nevymýšlí, ani že měl oblibu šťourat se vězňům v konečníku, což by vykreslilo jeho povahu, také nic o noži v břichu, ale naopak hledaly se rozpory v popisu událostí Jiřím uvedených a starých třicet let. Že Vondruška u soudu lže je jistě normální, je to právo obžalovaného, jeho závěrečná řeč, která dnes u soudu zazněla jich byla plná a pravdu tu řekl pouze, když konstatoval, "že je ta svině komunistická, která má drzost, že ještě žije". Samozřejmě že neřekne soudu pravdu jeho obhájce, bývalý komunistický prokurátor, který také promluvil a tvrdil, že bití vězňů nebylo v komunistické věznici možné. Při dnešním jednání pronesl závěrečnou řeč státní zástupce, shrnul v ní vše, co Jiří uvedl a navrhl podmíněný trest, s ohledem na dlouhou dobu od událostí, ačkoli se na žalované skutky vztahoval trest od 3 do 10ti let. Po něm dokonce tentokráte vstoje lhal obhájce a Vondruška. Porada soudu byla stanovena na jednu hodinu a po ní soudce vynesl očekávaný rozsudek. Na protest jsme po přečtení prvních vět, že se obžalovaný zprošťuje viny, opustili soudní síň a zdůvodnění rozsudku tedy neslyšeli, jen se část před soudní budovou dozvěděli zprostředkovaně. Opřel se dokonce i o svědectví šéfa basy Šimka a to je stejné, jako by v Norimberku vzali v potaz svědectví Ády Keitlovi. Shrnu-li tedy - tvrzení proti tvrzení a nedostatek přímých důkazů. Ano. Krev dávno zaschla a je umyta, rány po obušku také dnes vidět nejsou a těžko se prokazuje, že poškozený psychický stav má souvislost s událostmi před třiceti a více lety. Státní žalobce se na místě odvolal a nejspíše ve stejné budově, kde také sídlí krajský soud, bude probíhat druhé kolo. Nevěřím, že se do té doby naše Justice vyléčí z infekce. Eduard Seibert na blogu Lidovek, Liberec 28.4.2011
Sadistický komunistický bachař a pěšák zločinného komunistického systému JUDr. Josef Vondruška, podle očekávání neodsouzen Podle trestního řádu Josef Vondruška nebyl uznán vinným. Nikoli však shledán nevinným. Z komentáře na mém webu: "Aparát řízený i dvacet let po sametovce komunisty nemůže ani jiný verdikt vynést. Zločiny komunismu, dále jen komunistů se netrestají." Po výpovědi Jiřího Wolfa nebyl jiný rozsudek možný. Soudce nemohl konat jinak. Nenapravené svědecké rozpory a totální absence přímých důkazů tak došla svého "spravedlivého" naplnění… Ani vraha nelze odsoudit, nebyla-li mu vražda prokázaná a na svědky si sadističtí bachaři dávali sakra pozor! Minkovice byl poslední komunistický koncentrák, v "provozu" až do konce roku 1989 (!!!) se vším všudy, který si v mnohém nezadal s nacistickými koncentráky a v mnohém je i překonal – viz Zpráva o kriminálu Minkovice – z roku 1980, aktualizovaná v roce 2011! Naprosto hrůzné a děsivé čtení – byla čtena celá soudcem Mgr. Pavlem Pachnerem u OS Liberec dne 13.4.2011. Při jejím čtení se viditelně bachař Vondruška nudil, udiveně kroutil hlavou či se šklebil…?! Mimochodem rozkaz č.1/1990 ministryně spravedlnosti JUDr. Dagmar Burešové ke zrušení tohoto kriminálu mi dodnes Národní archiv nezaslal – byl nalezen pouze rozkaz č.2/1990 – rozkaz č.1/1990 se zřejmě "ztratil"…?! Poznámky editora Jiřího Kubíka, politického vězně, k aktualizaci Zprávy o kriminálu Minkovice z dubna 2011: "Původní strojopis této samizdatové knihy pana Jiřího Wolfa o minkovickém pekle je z roku 1980. Po jejím ilegálním propašování roku 1981 byla vydána v Rakousku. Po 3 letech vyšlo 2. vydání aktualizované a doplněné roku 1984 o dílčí změny poměrů panem Jiřím Gruntorádem. Kniha má 58 stran psaných psacím strojem. Originál strojopisu je uložen v knihovně Libri Prohibiti pana Jiřího Gruntoráda v Praze. Zveřejnění těchto přísně tajných informací na Západě v době tzv. studené války mělo na jedné straně za následek částečné zmírnění nelidských poměrů v patrně nejhorším československém kriminále za socialismu. Doslova zločinným následkem vydání této publikace však bylo i okamžité odsouzení a uvržení autora na dalších 6 let do kriminálu pro doživotně odsouzené vrahy, tentokrát přímo do 3. nápravně výchovné skupiny ve Valdicích." Zbývá jen poznamenat, že z vedení KPV ČR se nikdo a nikdy soudního jednání s Vondruškou nezúčastnil !!! Čest politickým vězňům, kteří se zúčastnili, především plk. Josef Hetmánek, Jiří Kubík a Míla Petrovský. Pokud vím, tak Jiří Wolf má nyní starosti se zaplacením soudních výdajů. Přeplněná kasa soudružky "rudé carevny" MUDr. Naděždy Kavalírové, předsedkyně KPV ČR a Rady ÚSTR mu těžko pomůže...?! Pokud si přečtete článek plk. letectva v.v. Josefa Hejtmánka, předsedy pobočky KPV Česká Lípa, nazvaný KLUKY v roce 1953 a 2010, ze dne 20.9.2010, pochopíte proč! Takto je zakončen: Paní Kavalírová v té době (1953), kdy komunizmus pořádal podle hesla "kdo nejde s námi, jde proti nám" hon na zemědělce i v Klukách. žila a měla dítě s manželem JUDr. Jiřím Kavalírem. A manžel paní Kavalírové, jako legislativec a agilní člen KSČ, sloužil zločinnému režimu na místě, kde bylo možno postihnout škrtem pera největší počet odpůrců. O něm ještě dnes paní Kavalírová píše, že to byl člověk vzdělaný a čestný. Vidět vzdělaného komunistu je možné. Zločinci se vzděláním bývají právě ti horší. A zbývá posoudit, může-li být komunista čestný. Když posoudím zákon 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, vychází mi, že čestný komunista je něco jako kulatý čtverec. To je také nemožné! Paní Kavalírová by potom mohla stejně hodnotit všechny militantní komunisty, včetně zločince Gottwalda. Jak mohl pan JUDr. Kavalír v době největší genocidy sloužit komunistickému režimu, ještě k tomu jako legislativec, byl-li člověkem čestným? A je docela možné, že sama paní Kavalírová, když ji odsoudili, doplatila na to, co její manžel jako kovaný komunista pro svou "rodnou stranu"' prováděl! Zatímco ostatní muklové po propuštění z trestu byli přikazováni na málo placené a špatné práce, paní Kavalírová se vyhřívala na výsluní jako hlavní sestra nemocnice uranových dolů, kde stála na straně proti otrokům, kteří dobývali uran pro SSSR, nebo potom jako samostatný referent 18 roků na Ministerstvu práce a sociálních věcí, které obrovské části spoluobčanů porušovalo lidská práva. Všichni muklové po propuštění z vězení, koncentráků či pracovních táborů, byli až do zhroucení zločinného režimu objektem sledování a dokonce většinu z nich kontrolovali, jestli si nevydělají víc, než nějaký komunistický lajdák a nemakačenko. Kde se v paní Kavalírové bere tolik drzosti, že se odváží zúčastnit se odhalení pamětní desky zemědělcům v Klukách, když její manžel, co by ministerský úředník, komunistický funkcionář a služebně legislativec se do jisté míry musel podílet na všech zločinech proti lidskosti, páchaných komunistickou stranou na různých vrstvách a skupinách obyvatelstva naší republiky! Vzhledem na zákon 198/1993 Sb. a vzhledem na to, co na sebe a svého manžela paní Kavalírova prozradila, ale také co o něm říká svazek USTR H-350 1-17973 - akce Zpěvačka, vyplývá, že při minimu taktu paní Kavalírové se tato neměla nikdy zmíněné akce v Klukách zúčastnit. A nikdy také neměla být členkou KPV, natož její představenou!" Zbývá jen dodat, že vyšetřovací spis StB na Kavalírovou není dodnes k nalezení, takže musíme uvěřit jejím slovům, že byla "špiónkou" a že je to dosud tajné…?! Správa země se nám hroutí stále více. Bude její neodvratný kolaps využit opět darebáky, nebo konečně slušnými a schopnými…?! Jan Šinágl, 28.4.2011 Hanba a čest Vyvozovat z osvobození bývalého bachaře a nedávno ještě poslance Josefa Vondrušky dalekosáhlé závěry by bylo krátkozraké. I když – něco bychom možná nakonec svedli. "Vychovatel" Vondruška zjevně šikanoval vězně, existuje mnoho svědectví, že je i tloukl. Ale Jiřímu Wolfovi se nepodařilo prokázat, že bil či mučil právě jeho. Máme se na justici zlobit? Těžko. Rozhodně nejde o kauzu podobnou vyšetřovateli StB Aloisi Grebeníčkovi, jenž sice podle ošetřujícího lékaře posledních šest týdnů "opravdu nemohl k soudu", ale spravedlnosti se vyhýbal celých šest let. Státní zástupce Vondruškův případ úspěšně dotlačil až před porotu; soudce možná v některé chvíli mohl předvolat další svědky, mohl prokázat protiprávní jednání v jiném než Wolfově případě, ale to jsou právně irelevantní možná. Každé líčení obsahuje dvě roviny: hledání pravdy a souboj právních argumentů. My laici rádi věříme v tu první; justiční cynici rádi zdůrazňují tu druhou. Faktem je, že ačkoli zvítězila obhajoba, Vondruška zářit nemůže. Před čtyřmi lety byl "bezproblémový" komunistický poslanec, tedy pokud nejde o rozpor v přívlastku. Dnes je z něj odhalený surový, ačkoliv neodsouzený bachař. Hlavní poučení z kauzy Vondruška jsou rozbourané iluze o "klidných" letech osmdesátých. Až nám zas bude někdo vyprávět, jak se "nikomu nic nedělo", připomeňme: neznámý Jiří Wolf se kvůli letákům a nápisům na zdech dostal na deset let do kriminálu. Za minkovickými zdmi se děly věci, které jsme považovali za výhradní doménu let padesátých. Je to tak málo? Svou právní při vězeň a buřič Jiří Wolf prohrál. Za odhalení kusu pravdy o časech velmi nedávných zaslouží přinejmenším fanfáru: hanba vítězům, čest poraženým! Petr Kamberský Lidové noviny 29.4.2011 Soud osvobodil exposlance-bachaře [Celou zprávu ČTK si přečtěte v Lidových novinách.] Byl označen jako nevinný, ale morálně čistý není, říká Wolf Jaroslav Schnirch, který v kauze Vondruška vystupuje jako neformální zmocněnec hlavního svědka Wolfa, včerejší rozhodnutí soudu předpokládal. Podle něj chyběla vůle bývalého bachaře z Minkovic odsoudit. Smířit se s tím ale nehodlá, jak Deníku potvrdil nejen on, ale v telefonickém rozhovoru i momentálně nemocný Jiří Wolf. Co míníte tím, že nebyla vůle Vondrušku odsoudit? Budete podnikat nějaké další kroky? A vy to nevnímáte politicky? Jaký je váš názor na zdůvodnění rozsudku? Jiří Wolf, korunní svědek případu, dodal: "Že je Vondruška označen jako nevinný, neznamená, že je morálně čistý. Je stejným viníkem jako tisíce dozorců, kteří podporovali komunistický režim a dopouštěli se bezpráví na vězních. On byl součástí toho zločinného systému, takže před komunistickým soudem není vinen. Soud ho může osvobodit, ale nevinný není." Jana Patková Liberecký deník 29.4.2011 Jak disident Wonka usvědčil komunistu Filipa ze sprosté lži Je to paradoxní souhra náhod: 28. dubna 1986 ohlásil vrchlabský Pavel Wonka kandidaturu do Federálního shromáždění a přesně na den o 25 let později okresní soud v Liberci zprostil bolševického bachaře Josef Vondrušky obvinění z mlácení politických vězňů pro nedostatek důkazů. Naštěstí liberecký soudce neřekl, že Vondruška je nevinný, pouze konstatoval, že pro jeho dosouzení chybí dostatek důkazů a to je velký rozdíl. Rozsudek navíc není pravomocný, protože případ bude ještě projednávat odvolací krajský soud. Političtí vězni bývalého režimu se shodli na tom, že k mlácení a mučení vězňů v rudém koncentráku v Minkovicích docházelo, avšak na samotce, což se těžko dokazuje. Když však člověk Vondrušku vidí a slyší, tak je mu jasné, že tento člověk není žádné neviňátko a pro ránu nešel jistě daleko. Věřím tomu, že on vězně mlátil a ani deset soudních rozsudků mně nepřesvědčí o opaku. A titul JUDr., kterým se bývalý vězeňský dozorce honosí, má asi stejnou cenu jako některé ze současných plzeňských práv a troufám si říct, že ho získal podobným způsobem. Zkoušky mu zřejmě přednášející jenom zapsali do indexu a diplomku za něj psali jiní. Tak to totiž komunističtí papaláši dělali běžně. K osvobozujícímu rozsudku se dnes na Radiožurnálu vyjádřil vrchní bolševik a notorický lhář Vojtěch Filip, který si samozřejmě verdikt nad svým soukmenovcem a bývalým poslancem pochvaloval. Zároveň se však také ohradil proti rozhlasové redaktorce, že prý u nás nebyla žádná komunistická totalita, nýbrž socialistická republika. Drzost extrémistů z KSČM nezná mezí, ale Filipa usvědčil z chronického lhaní právě osud Pavla Wonky, který v dnešní MF DNES popsal ve výborném komentáři Luděk Navara. Wonka se stal mučedníkem bolševické totality jenom proto, že chtěl kandidovat do tehdejšího parlamentu, což mu zaručovala tehdy platná Ústava z roku 1960. Článek třetí, odstavec první zní jasně. Volební právo do všech zastupitelských sborů je obecné, rovné a přímé s tajným hlasováním. Volit může každý občan, který dosáhl věku 18 let. Zvolen může být každý občan, který dosáhl věku 21 let. Pavel Wonka splňoval všechny předpoklady pro to, aby se mohl ucházet o zvolení do Federálního shromáždění, ale stát mu to nedovolil. Režim, který bez vážného důvodu a tedy protiprávně zabrání občanovi v jeho nezadatelném lidském právu, je zločinný. Proto v letech 1948- 1989 u nás protiprávně existovala komunistická totalitní diktatura. Jan Ziegler Virtually.cz 28.04. 2011 Vykonstruovaná bublina splaskla Bývalý poslanec KSČM Josef Vondruška byl zproštěn obvinění z údajného bití politického vězně. Podle předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa bylo jasné, že obvinění je vykonstruované a politické. O osvobození Vondrušky včera rozhodl liberecký okresní soud. "Samozřejmě vítám, že spravedlnost nakonec zvítězila, akorát mě mrzí, že se při tom tolik nadřela. Pokud si chceme říkat, že žijeme v právním státě, nemohlo to dopadnout jinak," řekl k tomu Haló novinám Vondruška. "Jsem rád, že to takhle dopadlo, celou kauzu jsem vždy považoval za vykonstruovanou a politicky motivovanou ze strany těch, kteří se snaží poškodit KSČM a její poslance," kvitoval výsledek soudního řízení Filip. Sám soudce uvedl, že jinak ani rozhodnout nemohl. Vondruška byl nařčen, že jako vychovatel ve věznici v Minkovicích u Liberce na začátku 80. let bil vězně Jiřího Wolfa a čelil za to obžalobě ze zneužívání pravomoci veřejného činitele. Podle soudu se ale nepodařilo prokázat, že se žalované skutky staly. Vondruška uvedl, že byl pro proces jako viník vybrán proto, jelikož byl jako poslanec "příliš vidět". "Pokud má státní moc zájem, dostane před trestní senát i Matku Terezu," nastínil Vondruška. Žalobu označil za účelovou a ryze politickou a Wolfa za fabulátora. To potvrzuje i fakt, že Vondruškovy údajné činy nikoho do doby, než se stal poslancem, nezajímaly. Předseda soudního senátu Pavel Pachner při zdůvodnění rozhodnutí poukázal na rozpory ve Wolfových výpovědích v přípravném řízení a následně před soudem. Lišily se jak v počtu skutků, o kterých hovořil, tak v řadě dalších podrobností, včetně doby, kdy měl být Wolf mlácen. Jediným důkazem byla Wolfova výpověď, která prý navíc nebyla autentická. "Nevycházela z jeho paměti a vzpomínek, ale z materiálů, které jsou založeny ve spisu," řekl Pachner. V případě některých svědeckých výpovědí minkovických vězňů soudce na základě prokázaných rozporů konstatoval, že nebyly pravdivé vůbec. Státní zástupce se sice po rozhodnutí na místě odvolal, Vondruška se ale nového řízení neobává. "Předseda senátu to natolik důkladně rozebral, že pokud by chtěl někdo rozhodnout jinak, musel by právo ohnout, nebo přímo rozdrtit," vysvětlil Vondruška. (cik) Haló noviny 29. 4. 2011 Exposlanec Vondruška zproštěn obžaloby S odstupem třiceti let a kvůli nedostatečné věrohodnosti svědků nelze určit, zda exposlanec KSČM Josef Vondruška týral politické vězně. K tomuto závěru dospěl ve čtvrtek Okresní soud v Liberci, který Vondrušku zprostil obžaloby za údajné bití politického vězně Jiřího Wolfa ve věznici v Minkovicích u Liberce, kde na přelomu 80. let exposlanec pracoval jako vychovatel. Za zneužití pravomoci veřejného činitele mu hrozil trest odnětí svobody od 3 do 10 let. "Kdyby to dopadlo jinak, náš stát by už nebyl právním státem," řekl po vynesení rozsudku Vondruška. Na adresu Jiřího Wolfa vzkázal, že si o něm myslí stále to samé, jako před třiceti lety. "Je to fabulátor," odvětil Vondruška, který od počátku vinu odmítal. "Vystrčil jsem hlavu z Liberce, tak si vybral mne a skončil jsem u soudu," prohlásil Vondruška ve své závěrečné řeči, kde žalující stranu obvinil, že kvůli svému poslaneckému angažmá za KSČM má být obětí exemplárního trestu za tehdejší poměry ve věznicích. "Výrazně mne tu pomlouvali svědci, kteří mne ani neviděli, a ti, kteří mne znali, mne zde sice nechválili, ale nenechali se zmanipulovat," hovořil Vondruška roztřeseným hlasem. Upozornil také na řadu rozporů ve svědeckých výpovědích. Podle jeho slov neměl na cely, kde mělo k bití vězně probíhat, vůbec přístup. Žalobu označil za účelovou a ryze politickou. Státní zástupce Miroslav Mareš včera pro Vondrušku navrhl podmínku v maximální možné době trvání. "Navrhl jsem trest nikoliv přímý, ale spíš symbolický," řekl a vysvětil, že chtěl postihnout morální odsouzení konkrétních činů jednotlivce, nikoliv celého bývalého režimu. Na konci soudního líčení se proti rozsudku odvolal. Wolfovi příznivci byli vykázáni "Nečekal jsem, že soudce postaví rozsudek na lékařské dokumentaci věznice. Tehdejší posudky byly účelové," prohlásil Wolfův právní zástupce Stanislav Němec. Narážel na to, že soudce podle něho vycházel ne tolik ze současných posudků, ale z tehdejších lékařských zpráv při vstupní prohlídce do výkonu trestu v Minkovicích, které vězně vykreslily jako notorického stěžovatele s psychickými problémy. Těsně po vynesení rozsudku a během čtení odůvodnění se asi desítka Wolfových příznivců zvedla a odebrala k odchodu, přitom na adresu soudce křičela několik nadávek. "Jste bolševická ostuda, jděte se vycpat," zaznělo v soudní síni před tím, než soudce nechal hlouček lidí vykázat. Jaroslav Švehla Právo 29.4.2011 Svině komunistická Ať mně Libor Stejskal promine, jde o přesnou citaci... Sám bych to nikdy nevyslovil. Bývalý minkovický bachař a donedávna poslanec KSČM Josef Vondruška dnes sám sebe označil za "svini komunistickou". Je to překvapivé, ale nevím zda není možné nesouhlasit. "To nemohu říct...", jak by podotkl Cimrman. Poté, co ho liberecký soud osvobodil z obvinění, že počátkem osmdesátých let brutálně týral a mlátil politické vězně ve věznici v Minkovicích, prohlásil pan Vondruška se spokojeným úsměvem doslova: "Já jsem se před tento soud nedostal proto, že bych někoho bil, ale proto, že jsem ta 'svině komunistická', která má dokonce tu drzost, že ještě žije." Chtěl tím asi říci, že je naprosto nevinen, že nikdy nikoho nemlátil, a že je tedy vlastně obětí nějaké politické štvanice. Jenomže soud pouze vyřkl, že se obvinění nepodařilo prokázat, především proto, že se fyzické násilí a ponižování mělo odehrávat na samovazbě, kde, justice div se, nebyli k dohledání žádní svědci. Natož po skoro třiceti letech. Výmluvné osobní svědectví bývalého politického vězně Jiřího Wolfa zůstalo příliš osamělé. Můžeme zkoumat, zda si liberecký soud dal dost práce, zda státní zastupitelství nemohlo udělat víc, nebo můžeme srovnávat praxi německých soudů při zkoumání podobných případů bývalých nacistických dozorců – opět alespoň co do objemu vložené práce. Uznejme ale nakonec suverénní právo soudu odložit obvinění pro nedostatek důkazů. Ano – i tady musí platit zásada, že je lépe propustit sto vinných, než odsoudit jednoho nevinného. Důležitější na celé věci je ovšem její celospolečenský kontext. Josef Vondruška stráví poslední léta svého života jako spokojený důchodce s nadprůměrným příjmem. Celý život měl totiž jako komunistický bachař nadprůměrný příjem, jistě ještě vylepšený jeho několikaletým poslaneckým platem v domněle porevolučních dobách. Josef Wolf žil jako odpůrce komunistického režimu celý život ve špatně placených zaměstnáních a vězeních - a nepomohl si ani po roce 1989. Pokud vím, žije a bude dožívat na hranici chudoby. Dvacet let po listopadu 89 je to zatraceně ošklivá vizitka většinového pojetí spravedlnosti a práva. Druhou připomínku aktuálnosti případu a výroků pana Vondrušky dodali jeho straničtí kolegové v Poslanecké sněmovně, jejichž neslušné a nepokorné komentáře k aktuálnímu dění při nekonečném plkání před hlasováním o vyslovení nedůvěře vládě jenom zdůraznily tuto část nepotěšitelné absurdity našeho času. Stále si zkouším představit Německo v polovině šedesátých let, kde by dvacet let po válce bývalý gestapák seděl v Bundestagu jako poslanec a nereformovaná NSDAP byla "normální" parlamentní stranou... Jan Urban blogAktuálně 28.4.2011 Soud zprostil exposlance Vondrušku obžaloby za bití vězně Okresní soud v Liberci zprostil bývalého komunistického poslance Josefa Vondrušku obžaloby. Údajně měl jako bachař před rokem 1989 týrat politického vězně v Minkovicích Jiřího Wolfa. To mu ale soud neprokázal, přestože političtí vězni vypovídali o nelidských podmínkách ve věznici. Sám Vondruška proces označil za vykonstruovaný z pomstychtivosti politických vězňů. Hrozilo mu až deset let vězení. Podle soudce Petra Pachnera soudní jednání neprokázalo, že se žalovaný skutek vůbec stal. Existovala pouze výpověď Wolfa, která ale byla plná rozporů. Vypovídal jinak v přípravném řízení, a jinak u soudu. Přímý důkaz nepřinesly ani výpovědi dalších politických vězňů. Podle soudce navíc jeden z politických vězňů, který vypovídal o tom, že viděl Wolfa zmláceného a zraněného, lhal. Podle dostupné dokumentace v minkovické věznici v době, kdy tam byl vězněný Jiří Wolf, vůbec nebyl. Jiří Wolf nicméně Rádiu Česko potvrdil, že ho Vondruška bil při předávání pošty, jídla nebo dek na spaní. I Vondruška ale ve své závěrečné řeči upozornil na řadu rozporů a chyb ve svědeckých výpovědích některých bývalých vězňů z Minkovic. Celou žalobu pak označil za účelovou a ryze politickou. Podobný názor má i předseda KSČM Vojtěch Filip. "Považoval jsem celou kauzu za uměle vytvořenou a politicky motivovanou," prohlásil s tím, že šlo o jasnou snahu poškodit KSČM. Vedoucí oddělení novodobých českých dějin Národního muzea Tomáš Bursík ale upozorňuje na to, že najít v tomto případě přímý důkaz, je téměř nemožné. "Je velmi komplikované to dokázat, pokud se to děje tváří v tvář, zejména mezi bachařem a vězněm. Nikdo se tím nebude chlubit," zdůraznil. Potvrzují to i slova Wolfa: "Veškeré bití probíhalo bez svědků," řekl v pořadu Studio Česko Jiří Wolf. Jeho spoluvězni u soudu vypověděli, že na něm byly známky bití patrné. Minkovice u Liberce patřily v 70. a 80. letech k nejhorším komunistickým věznicím. Jiří Wolf tam strávil necelých 10 měsíců z celkových 9,5 let věznění za normalizace. Byl zavřený za to, že šířil samizdat a psal protirežimní nápisy. Později mu režim prodloužil trest kvůli motáku o dění v Minkovicích, kterou Wolfovi známí propašovali do západních médií. Nefunkční zákony Josef Vondruška přišel do Minkovic v roce 1972 jako údržbář. Postupně se stal vychovatelem, dozorcem a nakonec si udělal doktorát práv. Působil v Minkovicích až do roku 1989. U soudu se hájil mimo jiné tím, že bití bylo v Minkovicích nemyslitelné. Tvrdí také, že coby vychovatel nebyl s vězni v běžném kontaktu. Lidovým novinám Vondruška loni v listopadu k Wolfovým výpovědím řekl: "Připadal jsem si, jestli tam nechodili nějací indičtí osmirucí bohové v každý ruce mlátící kombajny." "Svědek Wolf toho namluvil mnoho, že už ani neví, co. Takzvaní političtí vězni se shodují na lecčems, takže přejímat nesmysly, to je vaše věc," prohlásil Vondruška, který trvá i na tom, že situace ve věznici v Minkovicích byla naprosto standartní. "Zákon o výkonu trestu se nedodržoval," namítá Jiří Wolf. Podle něj i dalších vězňů z Minkovic komunistický režim nedodržoval své vlastní předpisy. "Byl s ním další příslušník, který ho zajišťoval, ale ten svědčit nebude," popisuje potíže s dokazováním Vondruškových činů vydavatel, knihovník a další svědek, vězeň normalizace Jiří Gruntorád. Sám na betonu Z dochovaného kázeňského záznamu je patrné, že bachař Vondruška poslal Gruntoráda do samovazby kvůli tomu, že měl při vstupu do jeho kanceláře pod vězeňským oblečením pyžamo. "Pokud venku sněžilo, probouzel jsem se ráno zasněžený," popisuje Gruntorád podmínky samotky, odkud k Vondruškovi šel. Spal ve studené místnosti na betonovém soklu pokrytém dřevěnými prkny. Na internetu je dostupný Vondruškův záznam, ze kterého plyne, že Gruntoráda potrestal za to, že měl u sebe Rudé právo. "Bezdůvodné bití vězňů znamenalo teoreticky trestní stíhání," říká Gruntorád. Dodává však, že když byl v roce 1984 zbit, podal trestní oznámení a za to byl odsouzen na 14 měsíců za křivé obvinění. Tehdy se ale svět o Gruntorádově kauze dozvěděl, a to nakonec přispělo k jeho propuštění. Pracovní šikana Petr Cibulka, který byl vězněn v Minkovicích v letech 1981-1985 vypověděl, že podmínky na tamních celách byly nelidské. Spalo tam údajně až dvacet vězňů, dokonce i na třípatrových postelích. Jiří Wolf za velké provinění komunistického režimu považuje také otrocké práce vězňů. Jiří Gruntorád přirovnává Minkovice k peklu, kde vězně trápily nesplnitelné pracovní normy, hlad a agresivita dozorců. Vondruška Jiřího Gruntoráda trestal i za to, že coby levák v práci nestíhal. "Úmyslně nás dávali ke strojům, které měly před generálními opravami," vzpomíná Jiří Wolf. Vězni vyráběli ozdoby na křišťálové lustry a korále, političtí vězni měli horší podmínky než ostatní. Bachařova odměna Josef Vondruška dostával podle záznamů z Minkovic od nadřízených pochvaly za větší výkonnost vězňů v práci. "Chtěl být náčelníkem a udělal pro to všechno," říká další svědek Vondruškova působení v Minkovicích, bývalý vězeň Míla Petrovský. Ve spisu se dočteme, že Vondruška byl kárán za to, že postupoval vůči vězňům netakticky, ale zároveň je z něj patrné, že byl stále povyšován. Publicista Josef Mlejnek, který studoval Vondruškův osobní spis, ještě před jednáním soudu odhadl, že ani všechna dosavadní vyjádření svědků nemusí stačit k Vondruškově odsouzení. "Pokud bude soud vycházet z právní kontinuity s bývalým režimem, obávám se, že má pan Vondruška velké šance vyjít od soudu s malým trestem, nebo i lépe," řekl Mlejnek. Vztek a lítost Josef Vondruška byl do roku 2010 člen Poslanecké sněmovny za KSČM. Poté, co ho Sněmovna kvůli odhalené minulosti zbavila imunity, odešel do důchodu. "Neřeším, jestli se můj případ vleče, nebo ne. Relaxuji, jsem důchodce, tak si užívám klidných dob," citovala v červnu 2010 jeho vyjádření Mladá fronta Dnes. "Nemluvil bych o vzteku a nenávisti ke svým věznitelům, ale cítím lítost, " podotýká bývalý vězeň Jiří Gruntorád. "Nechci, aby šel sedět do kriminálu, má rodinu, " řekl před líčením hlavní svědek obžaloby Jiří Wolf. Za podstatnější považoval, aby Josef Vondruška přiznal, že měl na komunistických represích podíl. Proti verdiktu soudu se okamžitě odvolal státní zástupce. Rozsudek tak není pravomocný a případ bude znovu projednávat krajský soud. Martina Mašková (mam), Marián Vojtek (mvo), Ivana Bernáthová, Veronika Sedláčková (ves), Alice Kottová (ak) ČRo Rádio Česko - Studio Česko 28.4.2011. Obsahuje AUDIO. Disident Wolf po osvobození Vondrušky již nevěří české justici Spokojený mohl dnes odejít bývalý komunistický poslanec a vězeňský dozorce Josef Vondruška od libereckého soudu. Podle rozsudku se totiž nepodařilo shromáždit důkazy, které by dokazovaly, že Vondruška fyzicky týral bývalého disidenta Jiřího Wolfa. A to přesto, že řada politických vězňů mluví o nelidských podmínkách, které v žaláři v Minkovicích panovaly. Sám Vondruška se dnes v Českém rozhlasu vyjádřil v tom smyslu, že situace v tehdejších věznicích nebyla nutně ideální, ale ani nesnesitelná. "Problémy se vždycky nějaké najdou, mnohdy je způsobili i sami vězni. Ale situace byla standardní, jako ve všech ostatních věznicích sboru nápravné výchovy, kterých bylo několik desítek," říká exposlanec KSČM a bývalý vychovatel v Minkovické věznici Josef Vondruška. "Já jsem v podstatě takové rozhodnutí soudu v Liberci očekával. Ta obžaloba skutečně stála na vodě, protože chyběl důkaz, že by někdo viděl, že Vondruška někoho mlátil. To, že byl Vondruška zbaven viny ale neznamená, že je nevinný, že je morálně čistý, že je rehabilitovaný," uvádí bývalý politický vězeň a disident Jiří Wolf a pokračuje: "Myslím si, že justice dostala šanci, aby udělala reparát z lidských práv. Nepodařilo se jí to, reparát úspěšně nesložila. Od roku 1989 nebyl odsouzen ani jeden dozorce za jednání vůči vězňům a porušování zákonů, přestože jich hodně stálo před soudem. To ukazuje, jak to soudnictví je stále v moci bývalé komunistické moci. Předsedové okresních soudů a další lidé jsou bývalí komunisté, kteří direktivně nařizují a ovlivňují to." Wolf podle svých slov nevěří ani v to, že by uspěl s odvoláním: "Po dnešním verdiktu tomu nevěřím, jsem zklamán a nevěřím, že v této zemi existuje nějaká spravedlnost. Myslím, že Vondruška nebude odsouzen, můžeme ho odsoudit pouze morálně." "Nebyla jsem u soudu, ale obecně jsem dost znepokojena tím, že zločiny komunismu nebyly téměř vůbec potrestány. A zdá se, že tento případ je obdobný. Není zde vůle," podotýká právnička a někdejší disidentka Hana Marvanová. Opačný názor má místopředseda Ústavně právního výboru Sněmovny, komunistický poslanec Stanislav Grospič: "Dnešní rozsudek ukázal, že alespoň přes veškeré snahy současného politického režimu přeci jen žijeme alespoň částečně v právním řádu. Pokud se neprokázala žádná vina, rozhodl soud v intencích práva." Vyrovnání se s minulostí "Je to 20 let od pádu komunistického režimu a výsledky v rovině soudní nejsou uspokojivé. Když to ale srovnáme s okolními zeměmi, kde také byly komunistické režimy, situace není o moc lepší. Týká se to například Maďarska nebo Polska. Čím víc na východ, tím je ta situace ještě horší," říká historik Petr Blažek. Například v Polsku přistoupili k účtování s minulostí razantněji. Dokonce šáhli i na důchody bývalých estébáků. "Když ale mluvím s Poláky, ti dávají zase za vzor Českou republiku, lustrace a to, co se zde podařilo prosadit. Pohledy z druhé strany jsou vždy trochu odlišné. I zmiňovaný zákon je teprve dva roky starý. Podle Blažka je v Polsku i u nás velká frustrace z toho, jak se společnost vyrovnává s minulostí. Hosty Ozvěn dne na Radiožurnálu byli bývalý politický vězeň a disident Jiří Wolf, právnička a někdejší disidentka Hana Marvanová a místopředseda Ústavně právního výboru Sněmovny, komunistický poslanec Stanislav Grospič a historik Petr Blažek. Veronika Sedláčková (ves), Jan Piroch, David Šťáhlavský (daš) Ozvěny dne na Radiožurnálu ČRo 28.4.2011. Obsahuje AUDIO. Vondruška je nevinný. Byl zločinný komunismus bez zločinců? Volič komunistické strany se nemusí vyrovnávat s tím, že je na jedné lodi se zcela konkrétními, odsouzenými zločinci. Bohuslav Sobotka tak může bez studu prohlásit, že se jeho příští vláda nechá tolerovat komunisty. Pan Josef Vondruška, svědomitý bachař, kovaný komunista a ještě nedávno poslanec Parlamentu České republiky, je nevinný. Nepodařilo se prokázat, že v osmdesátých letech v Minkovicích mlátil politické vězně. Jak tedy vznikly u vězňů šrámy, zlomeniny a celoživotní psychická traumata? Vymysleli si je? Nebo Vondruškovi čas od času naběhli žaludkem na pěst a pak si to ještě pětkrát zopakovali? To se neodváží tvrdit snad ani liberecký soudce. Rozsudek nám tedy říká, že vězně nemlátil Vondruška a jeho soudruzi, ale nějaké tajemné, odosobněné zlo bez tváře. Což ukazuje na problém celé české společnosti ve vztahu ke komunismu. Ten byl ze zákona zločinným režimem, jenže, jak se ukazuje, jaksi bez zločinců. Soudy až na řídké výjimky nedokázaly komunistické zločiny odsoudit – a to ani v symbolické rovině. Dnešní rozsudek nad bachařem Vondruškou je toho jasným důkazem. Komunistickému zlu chybí tvář – a to je zhoubné. Umožňuje to podstatné části společnosti dnešním komunistům bez studu přitakávat. Volič komunistické strany se nemusí vyrovnávat s tím, že je na jedné lodi se zcela konkrétními, odsouzenými zločinci. Bohuslav Sobotka tak může bez studu prohlásit, že se jeho eventuální příští vláda nechá tolerovat komunisty. Koneckonců jak voliči komunistů, tak Sobotka mají jistým, byť poněkud zvráceným, způsobem pravdu: Jak prokázat, že je na spolupráci s Vondruškovými soudruhy něco špatného, když se jim nepodařilo prokázat žádný konkrétní zločin? A když je to tak, nebyl ten komunismus vlastně docela v pohodě? Petr Honzejk Domaci.iHNed.cz 28.4.2011 Bachař a politik KSČM Vondruška za mříže nepůjde. Týrání mu neprokázali "Já jsem se před tento soud nedostal proto, že bych někoho bil, ale proto, že jsem ta 'svině komunistická', která má dokonce tu drzost, že ještě žije," řekl bývalý poslanec. Žalobu označil za účelovou a ryze politickou. Soudu se nepodařilo prokázat, že vězeňský dozorce a bývalý poslanec KSČM Josef Vodruška skutečně před listopadem 1989 týral politického vězně. Osvobozujícím rozsudkem ve čtvrtek dopoledne skončil soud v Liberci, který řešil případ Josefa Vondrušky, komunistického exposlance a bývalého bachaře ve věznici v Minkovicích. Vondruška byl podezřelý, že na přelomu 80. let bil a týral politického vězně Jiřího Wolfa. Wolf před soudem mimo jiné prohlásil, že Vondruška nebyl zdaleka jediný, kdo vězně mlátil, patřil podle něj však mezi ty brutálnější. "Běžně nás trestali bitím, vypínali nám topení, dávali poloviční porce. U soudu by měli skončit všichni dozorci z Minkovic, ale takový proces by trval deset patnáct let," řekl Wolf. Bývalý zákonodárce Vondruška čelil obžalobě ze zneužívání pravomoci veřejného činitele a případ soud řešil za značného zájmu veřejnosti už od loňského listopadu. Vondruška podezření u soudu opakovaně odmítal. Ve své závěrečné řeči upozornil na řadu rozporů a chyb ve svědeckých výpovědích některých bývalých vězňů z Minkovic. Řekl, že byl údajně pro proces jako viník vybrán proto, že byl jako poslanec příliš vidět. "Já jsem se před tento soud nedostal proto, že bych někoho bil, ale proto, že jsem ta 'svině komunistická', která má dokonce tu drzost, že ještě žije," konstatoval bývalý poslanec. Žalobu označil za účelovou a ryze politickou. Žalobce chtěl dát dohromady nepřímé důkazy Návrh na zproštění obžaloby podal Vondruškův obhájce s tím, že Vondruškovi vinu nikdo neprokázal. Státní zástupce to připustil ale upozornil také na to, že svědci popsali u soudu rysy Vondruškovy osobnosti. Podle žalobce by také šlo pomocí dalších svědectví uzavřít kruh nepřímých důkazů. Ten by mohl pro odsouzení Vondrušky stačit. Soudce na to ale nepřistoupil a rozhodl, že se Vondruškovi konkrétní vinu prokázat nepodařilo. Liberecký okresní soud řešil případ od listopadu loňského roku a od počátku jej provázel značný zájem veřejnosti. Někteří bývalí vězňové z Minkovic popisovali otřesné podmínky v nápravném zařízení i trestání, pokud neplnili náročné pracovní normy. Nikdo ale nemohl přímo dosvědčit, že by Vondruška politického vězně Wolfa bil. Podle obžaloby se totiž činu dopustil na samovazbě. Podle některých svědectví v Minkovicích ale ani technicky nebylo možné, aby někdo další mohl bití vězňů vidět. Zuzana Keményová Domaci.iHNed.cz 28.4.2011 Chybí komunistickému zlu tvář? Liberecký soud zprostil ve čtvrtek bývalého poslance KSČM Josefa Vondrušku obžaloby, podle níž bil jako dozorce vězně Jiřího Wolfa. Za zneužívání pravomoci veřejného činitele mu hrozil trest odnětí svobody od tří do deseti let. A stále mu hrozí, státní zástupce se totiž proti zprošťujícímu rozsudku odvolal. Mediální zprávy o tomto rozsudku uvádějí, že Vondruškova vina se u soudu neprokázala. Autoři zpráv ale často naznačují, že Vondruška Wolfa mlátil, když ne jeho, pak určitě někoho jiného. Wolf byl v Minkovicích vězněn od března 1979 do listopadu 1980. Od února 1978 do května 1989 byl vězněn celkem devět a půl roku. Za podvracení republiky to byl nejdelší vykonaný trest, podlomilo mu to zdraví. Symbolem pádu byrokratické diktatury pro mne bylo zrušení tohoto trestného činu na jaře 1990. Hlasovali pro to i poslanci KSČ. Byl jsem jako Jiří Wolf právě za tento trestný čin v letech 1969–1984 vězněn devět let. Pravda, ne v Minkovicích. Podnět k trestnímu stíhání dal Petr Cibulka, když zjistil, že Vondruška je poslancem za KSČM. Znám ale důkazy z této věci, i proto, že jsme v roce 1987 sestavili, Jiří Gruntorád a já, z literárních textů vězňů svědomí sborník O čs. vězeňství (knižně pak vyšel v Orbisu v roce 1990). I Jiří Gruntorád strávil léta ve vězení, také za podvracení republiky. V letech 1981–1983 byl v Minkovicích. Sborník vydala samizdatově Charta 77 jako svůj druhý vězeňský dokument. Podílel jsem se autorsky i na jejím prvním vězeňském dokumentu z května 1978. Sborník obsahoval i text Jiřího Wolfa z podzimu 1981, výňatek z jeho zprávy z podzimu 1981 o poměrech v minkovické věznici. Právě za její zveřejnění v cizině dostal Jiří Wolf nových šest let. Ve výňatku Wolf popisuje, jak ho v samovazbě o Vánocích 1979 surově zbili pěstmi a kopanci dva podnapilí dozorci, jména neuvádí. Prý ale po roce 2002 Vondrušku poznal na fotografii. Výpovědi pak měnil, takže za důkaz sloužit nemohly, a jiných důkazů nebylo. Korunu všemu nasadil Vladimír Hučín. Vypověděl, že Vondruška mlátil i jeho. Pak se ale ukázalo, že v době jeho věznění v Minkovicích tam Vondruška nesloužil. Vondruškovi tím Hučín pomohl. Je to ignorance nebo drzost srovnávat zdejší kriminály let 70. a 80. s nacistickými koncentráky. Považoval jsem ale za nečestné a politicky neprozíravé, že Vondrušku KSČM třikrát, v letech 1992, 2002 a 2006, zařadila na poslaneckou kandidátku. O poměrech v této straně svědčí fakt, že v roce 2006 ho dala po sporech o něj jako dozorce na nevolitelné místo, ale voliči ho překroužkovali, takže byl opět zvolen. Soudce Pavel Pachner vynesl správný rozsudek. Myslím si dokonce, že Vondruška Wolfa nemlátil, ne tedy, že jen chybějí důkazy. U soudu navrhl státní zástupce Miroslav Mareš pro Vondrušku podmínku. To podle něj "není trest přímý, ale spíš symbolický, aby bylo zajištěno morální odsouzení", uvedl. Je to v rozporu se zákonem. Mareš má pocit, že soud má odsuzovat morálně, symbolicky a nepřímo. Ještě dále šel místopředseda Konfederace politických vězňů František Šedivý, podle nějž by takové věci prý měly soudit specializované soudy. "Na tyto lidi má být pohled jiný, ostřejší," řekl. Chce státní soud, jenž tu byl v letech 1948 až 1952? Petr Honzejk z HN napsal: "Komunistickému zlu chybí tvář – a to je zhoubné. Umožňuje to podstatné části společnosti dnešním komunistům bez studu přitakávat. Volič komunistické strany se nemusí vyrovnávat s tím, že je na jedné lodi se zcela konkrétními, odsouzenými zločinci. Bohuslav Sobotka tak může bez studu prohlásit, že se jeho eventuální příští vláda nechá tolerovat komunisty." Přesně tím vyjádřil potřebu trestat komunisty. Shoduje se to ostatně i s Vondruškou samým: "Já jsem se před tento soud nedostal proto, že bych někoho bil, ale proto, že jsem ta 'svině komunistická', která má dokonce tu drzost, že ještě žije." Petr Uhl Právo 30.4.2011
Na bachaře Vondrušku běžný liberecký soud nestačí, míní političtí vězni Případy provinění proti politickým vězňům by podle Konfederace politických vězňů měly být posuzovány přísněji než jako běžné zločiny. Kauzy typu bývalého vězeňského dozorce komunistické věznice Minkovice Josefa Vondrušky, který podle obžaloby tloukl politického vězně, by podle konfederace měly řešit specializované soudy. "Část české justice posuzuje lidi, jako je Vondruška, stejně jako kterékoli jiné současné delikventy. Je to ale nevhodný postoj, protože tito lidé se provinili jiným způsobem než normální delikventi. U nich je jasné, že šlo o průchod jejich osobní zloby vůči lidem, o kterých bezpečně věděli, že jsou nevinní," zdůraznil místopředseda Konfederace politických vězňů František Šedivý. Podle něj by tyto případy měly řešit specializované soudy, ne senáty, které soudí běžné přečiny proti společenskému soužití. "Na tyto lidi má být pohled jiný, ostřejší a takové případy se mají probírat do větší hloubky," uzavřel. Okresní soud v Liberci Josefa Vondrušku minulý čtvrtek zprostil obžaloby. O tom, že jako dozorce zneužil pravomoci veřejného činitele, nenašel důkazy. Státní zástupce je o vině přesvědčen, stejně jako o dostatečném prokázání viny a šanci na úspěch obžaloby vidí. Odvolal se a případ bude řešit krajský soud (více o případu čtěte zde). Státní zástupce: Nesmí jít o zúčtování se systémem "Netvrdil bych, že to soudy neumí řešit. Byly tu už jiné odsouzené případy. Trestní řízení probíhá podle určitých regulí. Je to možná laické chápání vyšší spravedlnosti, která by tady měla být nastolena, k tomu ale mělo dojít před dvaceti lety," domnívá se státní zástupce Miroslav Mareš. Myslí si, že část politických vězňů kauzu chápe jako obžalobu systému a zúčtování s ním. "Tak to ale chápáno být nesmí. Tady se soudily konkrétní skutky pana Vondrušky. Morální odsouzení mělo nastat, ale před dvaceti lety," doplnil Mareš. Po vynesení rozsudku si však posteskl, že dokazování mohlo být úplnější. Myslí si to i příznivci politického vězně Jiřího Wolfa, kterého Vondruška podle obžaloby bil. "Soud bohužel neměl zájem o další svědky. Třeba bývalému vězni Kiszovi Vondruška přerazil nos ešusem, je to zaneseno ve spise, tehdy se to dokonce řešilo. Soudce nechtěl ani vyslechnout vězně, kteří se s Vondruškou přímo setkali a tloukl je. Je to třeba pánové Hučín nebo Petrovský. Důkazy o tom jsou, jen chybí zájem je přijmout," domnívá se Jaroslav Schnirch z občanského sdružení Výbor na odhalení teroru KSČ v koncentráku Minkovice a jinde. Výbor se nadále snaží dostat před soud nejen bývalé dozorce nebo šéfa věznice a tehdejší prokurátory, ale i ministry vnitra, kteří se na nastaveném teroru v Minkovicích podíleli. Soud ho nechtěl vyslechnout, i když byl přímým svědkem "V mém případě by konfrontace u soudu měla větší vliv. Pokud pan Wolf nebyl pro soudce přesvědčivý, já jsem mohl případ posunout," domnívá se Vladimír Hučín, politický vězeň, který prošel Minkovicemi. Podle jeho tvrzení ho rovněž Josef Vondruška v Minkovicích napadl. Trvá na tom, že do věznice docházel, přestože tehdy studoval vysokou školu. Proč Hučína soudce nechtěl vyslechnout, prý nechápe. "Přesně jsem popsal ten případ, došlo k němu v době úmrtí mého otce, nejde si to nepamatovat. Napadl mě v cele OVKT (oddělení výkonu kázeňských trestů, pozn. redakce), kde mě udeřil. Vše jsem popsal na Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu," tvrdí Hučín. Nejhorší pověst Minkovic v celém tehdejším Československu popisují i jiní vězni. "Z Minkovic panovala všeobecná hrůza, každý si jen přál se tam nedostat. O tlučení vězňů bez svědků na dírách se všeobecně vědělo, stejně jako o těžké otrocké práci a minimálních dávkách jídla," popsal politický vězeň Miroslav Jeník. Josef Vondruška tvrdí, že jako dozorce dodržoval zákony a nijak se neprovinil. Je přesvědčen, že jde o politický proces. "Tento proces je precedentní z hlediska morálky i právních jistot. Byl vykonstruován z pomstychtivosti," řekl Vondruška. Adam Pluhař MF DNES Od Administrátor v 2011-04-29 20:06 | Převzato z médií
|
Procházet archivHledatKdo je onlineMomentálně je online 0 uživatelů a 3 hosté.
Přihlášení |