Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6 dostalo před dvěma týdny na stůl hned několik trestních oznámení na ministra obrany Alexandra Vondru (ODS).
Všechna se týkala medaile Zlaté lípy, kterou Vondra udělil letos v srpnu v americkém Clevelandu Josefu Mašínovi (79) a in memoriam také jeho bratru Ctiradovi (81).

Oznamovatelé podle zjištění Práva dávají Vondrovi za vinu, že udělením Zlaté lípy jako jednoho ze dvou nejvyšších vyznamenání ministerstva obrany a také svými výroky na obranu činů odbojové skupiny bratří Mašínů prakticky schvaluje trestný čin vraždy, za který mnozí tehdejší jednání odbojářů dodnes považují. A podle trestního zákoníku je schvalování jakéhokoli trestného činu trestné.

Dostali pět či šest podání

V zákoně se doslova píše, že hrozí až roční vězení tomu, kdo veřejně schvaluje spáchaný zločin nebo kdo veřejně vychvaluje pro zločin jeho pachatele. Rovněž na rok za mříže pak může jít i ten, kdo pachatele nebo osobu jemu blízkou odmění nebo odškodní za trest.

Dozorový státní zástupce Ladislav Malovec již případ postoupil pražské kriminálce, aby podle jeho slov pět či šest podání začala šetřit.
"Zatím se v té věci ještě nijak nerozhodlo. Úkony trestního řízení ještě zahájeny nebyly," uvedl Malovec.

"Podstata těch oznámení spočívá v tom, že Mašínové byli v padesátých letech stíháni v nepřítomnosti pro vraždy a teď se budeme muset vypořádat s tím, jestli jejich vyznamenání má z hlediska společenské nebezpečnosti či škodlivosti takovou intenzitu, aby to mohl být trestný čin," přiblížil žalobce.
Zároveň však doplnil, že medaile Zlaté lípy není státní, nýbrž jen resortní vyznamenání, které je plně v kompetenci ministra obrany. Je navíc podle něj otázkou, zda se dá vůbec říct, že to Vondra nějak schvaluje nebo se s jednáním Mašínů ztotožňuje, když se skutky staly v padesátých letech. "To bude předmětem toho šetření," poznamenal žalobce.

Vondra: Ocenění bylo správné

Sám Vondra včera přiznal, že už o oznámeních na svou osobu ví. "V zásadě to nemění můj názor na to, že akt ocenění skupiny bratří Mašínů byl důležitý a správný. Myslím si, že partyzánský odboj není možno posuzovat ve světle dnešní doby. Samozřejmě odmítám, že bych schvaloval jakýkoli trestný čin," řekl ministr.

Zároveň však odmítl komentovat informace Práva o tom, že už byl kvůli této věci podávat vysvětlení na policii. "O tom se přece nemluví," uvedl pouze.
Skupina bratří Mašínů vedla v padesátých letech v tehdejším Československu ozbrojený odpor proti komunistickému režimu. Při jejich akcích zemřelo šest lidí – dva příslušníci SNB a pokladník v Československu, při následné snaze o útěk do západního Německa navíc i tři východoněmečtí policisté.

Mašínovým a jejich souputníkovi Milanu Paumerovi se skutečně na podzim 1953 podařilo probít do západního Německa, další členové skupiny byli později v Československu odsouzeni k nejpřísnějším trestům.

Trest 25 let dostala i matka Mašínových, která v červnu 1956 zemřela ve vězení. Samotní bratři Mašínové ani Paumer nebyli za své činy ani v komunistickém Československu nikdy odsouzeni.
Bylo sice zahájeno jejich stíhání v nepřítomnosti, ale tehdejší úřady ho na konci roku 1954 přerušily do doby, než budou Mašínové vydáni z USA, kam zamířili a vstoupili do armády.

"Amerika je ale nevydala, takže ani v jejich nepřítomnosti nikdy žádný soud neproběhl," připomněl včera mluvčí Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) Jan Srb.
Právě policisté z ÚDV začali už po pádu komunismu v 90. letech případ z popudu tehdejšího ministra vnitra Jana Rumla znovu šetřit.

"V průběhu roku 1995 pak vydalo ÚDV usnesení, že trestní stíhání je nepřípustné vzhledem k promlčení. Městské státní zastupitelství v Praze toto rozhodnutí sice následně zrušilo, ale koncem srpna 1995 vydalo v podstatě obdobné usnesení, v němž stíhání zastavilo, neboť je promlčeno," upřesnil včera Srb.

Paumer se později vrátil do Česka, kde loni v červenci v Praze zemřel. Mašínové ale zůstali v USA, přičemž starší z nich Ctirad podlehl letos v srpnu rakovině. Právě při příležitosti jeho pohřbu v Clevelandu udělil osobně přítomný ministr Vondra Mašínům nejvyšší vojenské vyznamenání. Jako první bratry Mašíny i Paumera ocenil bývalý premiér Mirek Topolánek (ODS), který jim v březnu 2008 udělil plaketu předsedy vlády.

Radim Vaculík, Právo 27.10.2011

"Nejspravedlivější" se rozhodli zažalovat ministra, který vyznamenal "vrahy". Prý v době míru zavraždili několik lidí jen proto, aby se mohli probít ze své vlasti do svobodného světa. Doma jim hrozila smrt za odpor proti režimu, který byl diktátorský, nemilosrdně likvidující své odpůrce, často i naprosto nevinné lidi jen proto, aby další možné odpůrce efektivně zastrašil. Shodou okolností šlo o syny důstojníka, jednoho ze "tří králů", který za odboj proti německým okupantům zaplatil životem.

Osvobození Československa bylo provázeno celou řadou zdánlivě nepochopitelných okolností. Jednou z nich bylo osvobození Prahy. Zatímco americké jednotky pod velením gen. Pattona už 21. dubna začaly osvobozovat západní Čechy, Rudá armáda ještě dobývala Berlín. Německé jednotky dislokované ve východních Čechách se chystaly obsadit Prahu a vybudovat z ní poslední pevnost proti Rudé armádě. Znemožnila jim to Česká národní rada, která po vypuknutí povstání 5. května vydala prohlášení o převzetí výkonné moci v českých zemích. Generál Patton, jehož armáda už byla v Plzni, byl rozhodnut okamžitě poslat své jednotky Praze na pomoc a požádal o souhlas svého nadřízeného gen. Eisenhowera. Ten na dotaz u sovětského velení dostal striktně zamítavou odpověď. Patton nesměl poslat Praze na pomoc ani československé vojáky, kteří sloužili v jeho armádě.

6. května Rudá armáda začala od Drážďan tzv. Pražskou operaci. Německé jednotky skupiny Střed zaútočily na Prahu ve snaze probít se na západ. Za této situace neocenitelnou pomoc poskytla Praze střední skupina Vlasovovy armády, která dodala povstalcům velké množství zbraní a munice a účinně odrážela nápor německých vojsk od jihu. Generál Bunjačenko se snažil s ČNR dojednat dohodu, ale komunisté to odmítli. Proto vlasovci odešli na západ. Němci toho využili, vtrhli do Prahy a začali ji ničit. Za této situace ČNR uzavřela 8. května s německým velením dohodu o jejím volném průchodu na západ. Tím u nás skončila 2. světová válka. Některé jednotky SS však dohodu nerespektovaly a bojovaly dál. Nad ránem 9. května vstoupily do Prahy jednotky Rudé armády a pomohly dokončit vyčišťovací akce. Sovětské velení, které chtělo Prahu osvobodit samo, aby upevnilo svou moc nad Československem, bylo dohodou ČNR s německým velením rozčarováno. Chtělo Prahu dobývat jako před tím Varšavu či Berlín. Pokud by jednotky SS a skupina Střed Prahu obsadili, válka by skončila o několik dnů později. A Praha by byla v troskách.

Záhy po válce komunisté díky Košickému vládnímu programu ovládli sdělovací prostředky a všemožně se snažili zvětšit zásluhy Sovětského svazu o osvobození naší vlasti, zatímco úloha západních armád na porážce fašistického Německa byla všemožně potlačována. Za přímo perverzní je nutno považovat tehdejší tvrzení, že i Plzeň osvobodili Rusové.

Nejtěžší doby pro československé občany nastaly po tzv. Vítězném únoru 1948. Během měsíce bylo akčními výbory zbaveno funkcí přes 200 tisíc příslušníků nekomunistických stran v národních výborech, v nejrůznějších organizacích, úřadech, školách, v armádě a policii. Na jejich místa soudruzi dosadili většinou podřadné, zato mocichtivé dělníky.

Nejdříve se komunistické vedení zbavilo špiček protifašistického odboje, mezi nimi generála Heliodora Píky. Před soud byla postavena a následně popravena poslankyně Milada Horáková. Šibenici neušli ani někteří komunističtí funkcionáři. Celkem bylo popraveno 178 lidí. Většina z nich nespáchala žádný zločin. Jejich zločinem byl nesouhlas s komunistickou diktaturou. Zatímco velká část národa mohutné komunistické propagandě podlehla, menší část ze strachu a díky zdravému selskému rozumu mlčela, jedinci se rozhodli státnímu teroru postavit na odpor. Někteří z nich i činy. Těm hrozil konec buď na popravišti, nebo v koncentračních táborech, z nichž se několik tisíc už nikdy nevrátilo. Zato se v lágrech šířily legendy o mladých hrdinech, kteří se probili do západního Berlína, přestože se je na území NDR snažily pochytat tisíce policajtů.

Ctirad a Josef Mašínovi se snažili bojovat proti komunistické diktatuře v přesvědčení, že pomohou k jejímu pádu. Nepřipouštěli si, že by je jejich, spíše klukovské sabotáže, mohly přivést na popraviště. Když si to uvědomili a nabyli přesvědčení, že svět se rozhodl nechat nás na holičkách, rozhodli se probít na Západ a tam pokračovat v boji proti komunismu. Pro ně válka neskončila. Bohužel platí, že nechám-li žít toho, kdo mě může prozradit, prohrávám svůj vlastní život. Je to kruté, ale pravdivé. Zda šlo o zabití, či vraždu, nechť soudí ti, kdo se ve stejné situaci někdy ocitli.

Na rozdíl od Mašínů komunističtí samovládci posílali plánovitě na smrt své oponenty, kteří se provinili jen tím, že nesouhlasili s jejich názory. Ve srovnání s nimi jsou Mašínové a další odbojáři téměř neviňátky. Ti, kdo podávají žalobu na ministra obrany za to, že předal Mašínům armádní vyznamenání za jejich protikomunistický odboj, by sami sebe měli udat za to, že oslavovali a dosud oslavují největšího vraha v našich novodobých dějinách, který podepisoval rozsudky smrti jako na běžícím pásu. Do dějin Klement Gottwald vstoupil mimo jiné i svým výrokem ještě před vynesením rozsudku nad tzv. protistátním centrem v čele se Slánským výrokem,že ze čtrnácti souzených jich "Jedenáct dostane špagát a tři doživotí."

Tomáš Jurčík 27.10.2011