Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Výzva občanů, kteří odmítají posun k autoritativnímu systému. Nechceme ruský model vládnutí, kde si moc ve společnosti rozdělil autoritativní prezident a několik oligarchů.
Připojit se můžete ZDE

Posledních šest měsíců změnilo Českou republiku. Naše země čelí krizi, která ohrožuje zastupitelskou demokracii a liberální duch veřejného života.

Dvacet let polistopadového vývoje nám přineslo už mnohá zklamání. Česká veřejnost již delší dobu ztrácí důvěru v demokratický režim a právní řád. A nelze se jí divit. V posledních měsících jsme však svědky systematického nabourávání a rozkladu základních hodnot a pravidel svobodné společnosti.

Tomu je třeba čelit.

Po formální stránce se zdánlivě nic nezměnilo. Máme volby, máme pluralitu stran a formální nezávislost justice i médií. To, co se ale změnilo, je obsah. Mění se interpretace ústavy, mění se vztah mezi politickou mocí a justicí a mění se i pravidla fungování významných médií.

Současnou krizi způsobila dlouhodobá arogance politických špiček, nadřazování osobních zájmů nad zájmy státu a cynický populismus. K tomu je třeba přičíst i ekonomickou stagnaci, která lidem vzala důvěru v budoucnost. Tuto krizi završil průběh a výsledek přímé volby prezidenta. Radikální uplatňování tzv. vůle lidu nepřináší lepší demokracii a více svobody.

Proto je třeba trvat na tom, aby se naše země i nadále držela tradice parlamentní demokracie, která jediná dokáže sdružovat rozdílné názory voličů a reprezentovat je v jejich přirozené pluralitě.

Naši nemocnou zemi nevyléčíme tím, když připustíme změnu politického systému směrem k nadvládě „osvícených jednotlivců“, kteří nepodléhají veřejné kontrole. A nevyléčíme ji ani zaváděním tzv. přímé demokracie, která otevírá prostor pro manipulaci.

Přímá volba prezidenta vnesla do našeho politického systému riziko ostře rozdělené společnosti. Vítěz je v pokušení, že si může vzít vše. Může tvrdit, v rozporu s ústavním systémem, že má vyšší mandát.

A právě to se nyní děje.

Jakkoli Miloš Zeman slíbil, že bude sjednocovat společnost, praxe je opačná. Již od svého inauguračního projevu prezident národ rozděluje. Je pro něj příznačné, že první profesní skupinou, kterou označil za „deviantní“, byli novináři. Tím dal jasně najevo, že si neváží svobody slova, kritické diskuse a veřejné kontroly nad výkonem moci.

Miloš Zeman následně dokonale využil situace, která vznikla po spektakulární akci české policie. Snížená popularita kabinetu Petra Nečase a poklesky v premiérově okolí by samy o sobě nemohly zapříčinit faktickou změnu politického kursu země bez voleb a uprostřed volebního období. Následné vyšetřování přitom nepřineslo očekávané a zásadní odhalení korupčního chování a točí se kolem sporné otázky, zda zříci se mandátu za přijetí funkce ve státní organizaci je trestným činem. Když Nejvyšší soud vynesl rozhodnutí, že na poslance Parlamentu se v tomto ohledu vztahuje imunita, prezident podrobil soudce nevybíravé kritice a oznámil, že tito soudci ztratili jeho důvěru. Přitom se při osobní schůzce postavil za státního zástupce a jeho verzi. Obojí je zcela nepřípustné, a to v každé trestní kauze. Zde jde však o kauzu s politickým rozměrem a prezident dává předem najevo, jaký výsledek vyšetřování by si přál.

Prezident po pádu Nečasova kabinetu jmenoval vládu, která neodrážela rozložení politických sil ve sněmovně a vládne nyní bez důvěry. Tato vláda, ačkoli nemá mandát, instaluje před volbami novou mocenskou kliku ve všech státních úřadech a organizacích, kde jsou protežováni lidé s komunistickou minulostí a se stranickou příslušností k levicovým stranám, zejména k politické straně Miloše Zemana.

Prezident usiluje o moc, která mu nepřísluší. Tvrdě se při tom vměšuje do České strany sociálně demokratické a podporuje vnitrostranickou opozici proti řádně zvolenému předsedovi. V sociálně demokratické straně probíhá postupný pokus o převrat ve prospěch prozemanovské kliky. Jestliže se takový převrat Zemanovi podaří, je pravděpodobné, že příští vládu po parlamentních volbách bude ovládat prezident ve shodě s komunistickou stranou. To je tristní výsledek čtyřiadvacetileté cesty české demokracie z područí komunistické totality.

Není divu, že v této atmosféře mocenského tlaku a selhávání ústavních a demokratických institucí upadá část občanské veřejnosti do apatie, sdělovací prostředky se s novým stavem postupně smiřují a lidé stále častěji deklarují neochotu účastnit se voleb, neboť nevidí cestu ze začarovaného kruhu české politiky ani dostatečně důvěryhodnou politickou stranu.

S vědomím vážnosti této situace se obracíme na českou veřejnost s touto výzvou:

1. Voliči, jděte volit a volte demokratické strany!

Nesmíme rezignovat na možnost ovlivňovat veřejné dění. Proto pojďme opět k volbám! Jakkoli tradiční politické strany utrpěly svými chybami na pověsti, jejich role je do budoucna nezastupitelná. Nemohou je nahradit nové podnikatelské volební projekty, které nemají ani ideový základ, ani transparentní demokratické procesy. Čím větší podporu tradiční a demokratické politické strany dostanou, tím hůře bude autoritativní prezident realizovat svoji moc.

2. Zachovejme nezávislou justici a policii!

Čeští soudci, a zejména soudci Ústavního soudu České republiky a Nejvyššího soudu, zachovejte svoji nezávislost a odvahu.
Policie a státní zástupci by se při výkonu své funkce neměli řídit politickou či jakoukoli jinou objednávkou a měli by sloužit výlučně právnímu státu.

3. Novináři, neztrácejte odvahu k nezávislosti!

Média – zejména ta veřejnoprávní – by měla dbát na férovost politické soutěže a neměla by inklinovat k autoritářskému prezidentovi. Novináře v médiích, jejichž vlastník zároveň jde do voleb s vlastní politickou stranou, je třeba vyzvat, aby se zdrželi takové politické žurnalistiky, která jakoukoli formou nahrává jejich vlastníkovi. Jinak jde o flagrantní znásilnění povolání, jehož výkon je pro svobodné poměry v zemi zásadní.

4. Sociální demokraté, nenechte se řídit prezidentem!

Nikomu, komu záleží na kvalitě demokratických poměrů v České republice, by neměla být lhostejná situace uvnitř české sociální demokracie. Tato strana by měla zůstat věrná svým letitým demokratickým tradicím a neměla by podlehnout manipulaci autoritářského prezidenta.

5. Strany pravice, očistěte se!

Věrnost demokracii však musejí projevit i strany bývalé vládní koalice ODS a TOP 09 tím, že nahlédnou své chyby a dokáží vyjít ze stínu klientelismu a korupce.

Jsme přesvědčeni, že česká společnost se nachází v bodě, kdy není rozhodující, zda budoucí vláda bude pravicová, či levicová, ale zda to bude vláda plně demokratická, která bude odpovědná Parlamentu a svým voličům. Tedy nikoli prezidentovi.

Prezidenta republiky nakonec vyzýváme k tomu, aby přestal rozdělovat národ verbálním radikalismem a nadržováním svým sympatizantům. Význam a prestiž jeho funkce vyžadují od něj zdrženlivost a slušnost.

Nemáme žádný jiný zájem než žít ve slušné demokratické zemi. V zemi, kde je jasná dělba a rovnováha mezi mocí výkonnou, zákonodárnou a soudní. V zemi, v níž platí právní řád. A v zemi, kde politickou moc kontroluje občanská veřejnost.

Za Reflex Pavel Šafr, Marek Stoniš