Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Návrh místní pobočky Konfederace politických vězňů a dalších k odstranění sochy rudoarmějce to zřejmě nebude v Přerově mít jednoduché. Svědčí o tom i věnce a svíce, které k této soše dle nápisů na stuhách položili "zástupci statutárního města Přerova, SPD a KSČm".

Mrzí mě, že se v r. 1976 nepodařila naše plánovaná akce s cílem zničit tuto sochu rudoarmějce - okupanta, a to 21.srpna, tedy v den výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy v čele se SSSR. V té době byl již asi dva roky do naší skupiny infiltrován agent StB a KGB a ten také zapříčinil (nejen) mé zatčení na konci r. 1976.

K akci s cílem poškodit sochu rudoarmějce jsem se tehdy rozhodl i po zjištění, že sochař Josef Baják sochu vytvořil pod výrazným nátlakem tehdejšího OV KSČ, a že z tohoto svého díla měl po zbytek svého života deprese a výčitky svědomí.

Dle opakovaného svědectví zakladatele a majitele přerovské firmy Kazeto Karla Zejdy a jeho syna mu tento v r. 1954-5 před zhotovením sochy radil, aby se vymluvil na bolesti kloubů, kterými trpěl. Sochař Josef Baják s tímto návrhem od Karla Zejdy nejprve souhlasil, ale nakonec se zalekl, že by tuto výmluvu mohly tehdejší stranické orgány KSČ nějak odhalit a úkolu vytvořit sochu rudoarmějce se nakonec podvolil.

Karel Zejda o těchto okolnostech se mnou hovořil často, neboť sochař Josef Baják vytvořil krátce po válce i bustu nacisty popraveného Hynka Kokojana, který byl ve firmě Kazeto významným vedoucím pracovníkem.

Někdy na sklonku r. 1975 jsem se jen tak v žertu před Karlem Zejdou zmínil, že bychom mohli sochu rudoarmějce poškodit výbušninou. Bylo to po mé akci, kdy jsme za pomoci slzotvorné dýmovnice úspěšně narušili u této sochy manifestaci konanou u příležitosti výročí VŘSR, a to za účasti sovětských velitelů z nedaleké sovětské základny Libavá, představitelů OV KSČ, členů LM, ČSLA a za masové účasti žáků škol, jejich učitelů a mnoha dalších občanů.

Po několika dnech mi Karel Zejda sdělil, že se o této možnosti poškodit sochu rudoarmějce zmínil před samotným sochařem Josefem Bajákem a ten že byl z tohoto mého návrhu doslova nadšen. Při této příležitosti mi Karel Zejda sdělil, že Josef Baják je ze svého díla Rudoarmějce natolik znechucen, že hledal východisko v alkoholu, což Karlovi Zejdovi potvrdila i jeho manželka paní Bajáková.

Domnívám se, že by i tyto okolnosti měly být zveřejněny, aby přispěly k tomu, že socha rudoarmějce je vynuceným dílem zločinného komunistického režimu, který nám byl násilím vnucen příchodem Rudé armády.

Nám politickým vězňům, ale i těm, kteří poznali zrůdnost předlistopadového režimu, dnes nejde o to, aby socha rudoarmějce byla zničena. My jenom chceme, aby socha byla s patřičným komentářem někde uložena do míst, které by připomínalo období mnohaleté totality.

Vladimír Hučín